Bolest -Songfikce-Just Give Me A Reason

Úplná

Lenora

Zhroutím se na podlahu. Hrudník mi sevře nezvladatelná tíseň a celé tělo se mi začne hrůzou třást. Thomas byl celou dobu Tommy a já ho nepoznala. Jak bych mohla? Ten kluk mě vozil vždycky po tmě a já sotva viděla ve zpětném zrcátku jeho oči, natož zbytek tváře. Možná jsem v něm mohla poznat kluka ze základky, ale ani to se nestalo. A teď je pryč a má kopii mých videodeníků. Pokud je pošle do médií, těžko to popřu.

„Lens," osloví mě opatrně Paris. Přidřepne si ke mně a zvedne mě do náruče. Nebráním se. Dotek jeho těla je konejšivý, a tak povědomý. Jako bych se vrátila z dlouhé cesty domů. „Bude to dobrý," utěšuje mě cestou do ložnice, kde mě jemně položí na postel. Lehne si ke mně. Otočím se na bok, abych na něj viděla. Tolik let jsem ho nenáviděla. Zlobila se na něj. A úplně zbytečně.

„Tvůj táta–" Chci mu říct, že mi zakázal, abych s ním mluvila.

„Ššš. Ian je mrtvý. Už na něm nezáleží. Na ničem z toho, co se stalo."

„A–ale ten deník."

„Nějak to vyřešíme. Mám v médiích svoje lidi. Na peníze slyší každej. Nezveřejní se to. Slibuju."

„Parisi," vzlyknu.

„Lens." Hladí mě oběma rukama po tvářích a očima zkoumá každý záhyb mojí tváře. „Mrzí mě to."

Taky mě to mrzí, pomyslím si, ale nahlas to neřeknu. Přitiskne svoje čelo na moje, pár vteřin tak zůstane. Cítím, jak zrychleně oddechuje. Jeho rty jsou tak blízko. Zatoužím se jich dotknout těmi svými. Zlehka se pohnu. Zavřu oči a políbím ho. V hlavě mi vybuchne ohňostroj a tělem se rozběhne dávno zapomenutý hlad.

Rukama mi bloudí po břiše, hledá lem mého trička a když ho najde, vyhrne ho výš, aby mi mohl rozepnout podprsenku. Vyjdu mu vstříc, chvatně si přetáhnu oblečení přes hlavu a odhodím ho stranou. Kalhoty a kalhotky jdou dolů hned na to, takže proti němu sedím nahá a moje slabiny volají touhou po těch jeho.

Strašlivě dlouho se na mě jen pase pohledem a nic nedělá. Ničí mě to. Nechci čekat. Nechci postupovat pomalu. Potřebuju ho cítit hned a všude. Zatlačím ho do polštářů, rozepnu mu poklopec a stáhnu mu kalhoty i boxerky. On si svlíkne tričko. Tváře mi hoří vzrušením, když vidím, že mu stojí a je tvrdý. Jeho tělo je teď jiné, než si ho pamatuju. Mohutnější a svalnatější. Roky profesionální kariery nezapře. Sedíme proti sobě na kolenou, vzájemně se hltáme očima, až se nakonec potkáme v jednom dlouhém vášnivém polibku. Naše těla se přitom dotýkají, třou se o sebe a mě skoro bolí, jak moc po něm toužím. „Nechci spěchat," vydechne mi do úst. Tlumeně se zasměju. „Já jo."

„Takže bude zase po tvym." Chytí mě v podpaží a posadí si mě na sebe. Mezi nohama cítím jeho tepající tvrdost. Tře se mi o záhyby ve slabinách. Unikne mi tichý sten.

„Chceš, abych tě opíchal, Lens?"

„Ehm," zamumlám. „Moc."

Políbí mě a tiše se zasměje. „Tak to máš pech, holka."

Polekaně zamrkám. Tělo mi ztuhne. Paris mi položí obě ruce na tváře a donutí mě, abych se mu podívala do očí. „Já tě totiž nechci píchat."

„Ne?" špitnu.

„Chci tě pomilovat." Sotva to dořekne, nadzvedne mi zadek a pomalu do mě vklouzne. Plní mě snad milimetr po milimetru a já mám pocit, že se musím na místě rozpustit. Slyším, jak vzdychám. Houpu se spolu s ním, když hýbe boky. Rty mi dráždí bradavky a rukama mi mačká zadek. Nestíhám ani dýchat, protože rychle nabíráme tempo a teprve, když vykřiknu jeho jméno a on mě pevně sevře v náručí, teprve v tu chvíli se poprvé v životě cítím úplná.