A Long Way Down [CZ]

34. kapitola

Elliot

Seděli jsme v hospodě. Domluvili jsme si schůzku, protože Riley byla konečně připravená pronést pravdu. Upoutala si pozornost nás všech a začala mluvit. Všichni ji se zájmem poslouchali. Já pravdu znal a možná právě proto jsem se ji snažil uklidnit tím, jak pevně jsem držel její ruku. Nejednou se na mě kvůli tomu usmála.

Nebylo lehké si nevšimnout, jak se všem postupně mění výrazy. První vypadali spokojeně, poslouchali ji s malými úsměvy na rtech, a pak se najednou na jejich tvářích objevily vystrašené výrazy. Zírali na ni, poslouchali ji a já neměl pochyb o tom, že ji pochopí, porozumí a nebudou ani na vteřinu přemýšlet nad tím, že by se kvůli tomu zbořilo jejich přátelství.

Palcem jsem jí přejížděl po hřbetu ruky a svůj zrak jsem tentokrát upoutal na ni. Rty se jí pohybovaly, zatímco ze sebe vypouštěla slova, která tak dlouho tajila. V očích se jí třpytil strach a nervozita, ale to bylo pochopitelné. Sám pro sebe jsem se usmál a nepřestával se na ni dívat, ani jsem neuvažoval nad tím, že bych od ní odvrátil zrak.

Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem.

Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její upřímností nabitý úsměv.

Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala.

Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je,... ale pak jsem přišel já a kompletně jsem se do ní zamiloval. Pro mě byla perfektní, dokonalá.

-KONEC-

Děkovačka → chtěla jsem tohle udělat jako speciální kapitolu, ale pak jsem si řekla, že by to bylo k ničemu, speciální děkovačku pro Vás chystám až na konci TSOLu (klid, konec je ještě daleko).

Chtěla bych Vám poděkovat za všechno, co pro mě děláte. Za všechny úžasné komentáře, neuvěřitelný počet votů a přečtení, každý den mi to vyráží dech, jsou to pro mě naprosto nereálná čísla. Jste naprosto skvělí, bez Vás bych už s největší pravděpodobností nevlastnila Wattpad účet. 

Tenhle příběh byl něčím jiný. Nebyl to pro mě ten typický styl a děj, který píšu. Nemělo to zápletky, nejednou mi to přišlo šíleně nudné a o ničem a možná právě proto mi tenhle příběh skoro vůbec nepřirostl k srdci, vlastně jsem i neskutečně ráda, že jsem ho dopsala a definitivně ukončila. 

Co se bude dít dál? Někteří z Vás si možná ještě matně vzpomínají na Empty Spaces, které jsem před pár měsíci vymazala (vlastně jsem to jen vložila do draftu). Plánovala jsem se k tomu po dopsání ALWD vrátit a to taky udělám. V hlavě jsem si po celé tyhle měsíce skládala nápady a neustále se objevují nové a nové. Budu ráda, když se k tomu příběhu vrátíte nebo ho teprve začnete číst. Začnu ho znovu zveřejňovat už zítra a tím začne úplně šílená prázdninová jízda, protože ten příběh bude úplně odlišný od ostatních... první části jsou nudné... pak se to zvrhne do podoby, kterou nikdo z Vás rozhodně neočekává.

Ještě jednou Vám děkuju! Zbožňuju Vás. Jste úžasní.