A Long Way Down [CZ]

1. kapitola

 Elliot

Občas přemýšlím, co se to stalo. Co se stalo se mnou. Co se stalo, že jsem ji najednou začal vnímat jinak. Co za smysl se ve mně najednou rozsvítil. Rozum? Srdce? Nebo jsem jen konečně otevřel oči?

Nikdy jsem ji nebral jako něco víc. Vždy to byla jen má spolužačka, kterou jsem pozdravil, občas se jí zeptal, jak se jí daří. Ale pak na jednou zmizela. Na dva měsíce... možná na čtyři. Nechyběla mi. Vlastně jsem si na ni ani za tu dobu nevzpomněl. Nic s čím bych se měl chválit vzhledem k tomu, že jsme ve společné třídě už téměř jedenáct let.

Pamatuju si na den, kdy se vrátila, jako by se to stalo včera a přesto od té chvíle uběhlo skoro už půl roku. V hlavě mám zakódovaný každý detail toho dne.

''Elliote!'' slyšel jsem známý hlas křičet mé jméno. Otočil jsem se a s pobaveným úsměvem na rtech hleděl na mého kamaráda Chada utíkajícího po zdlouhavé, pusté školní chodbě. Zastavil jsem a počkal, než ke mně doběhne.

''Uh...'' předklonil se a začal zhluboka rozdýchávat jeho půl minutový běh chodbou. Nemohl jsem se neuchechtnout, tím jsem si zasloužil vražedný pohled, který do mě zabodly jeho hnědé oči. ''Riley...,'' vyslovil jméno a začal znovu zhluboka dýchat. Nechápavě jsem zvedl obočí. ''Riley... je zpátky,'' pronesl konečně.

Obočí mi zůstalo mírně nazdvihnuté, protože jsem stále nechápal, o čem mluví. ''Jaký Riley?''

'''Jaká' Riley,'' opravil mě, ale já ani tak nechápal. ''Stále nic?'' překvapeně se na mě podíval a já nesouhlasně zakroutil hlavou.

''Riley Clark, bývalá nejlepší kamarádka Stelly,'' vysvětlil a já konečně pochopil, o kom celou dobu mluví.

''Aha,'' s nezájmem jsem pokrčil rameny, ''kde vůbec celou tu dobu byla?'' zajímal jsem se, i když mně to bylo vlastně docela jedno.

''To je to, co nikdo neví,'' odpověděl záhadně.

                                                                    ***

Od té chvíle se toho hodně změnilo. Hlavně já jsem se změnil. Začal jsem se o ni víc zajímat. Nevím, co bylo tím hlavní důvodem... asi to, jak kolem mě prošla plná zfalšovaného sebevědomí, jak na mě s úsměvem kývla na znak pozdravu, jak se usmívala na každého, kdo jí ten den přišel do cesty.

Zdála se mi jiná. Tak strašně jiná od té chvíle, co jsem ji naposled viděl. Způsobila právě tahle její změna to, že jsem se o ni začal více zajímat a že jsem ji začal vůbec vnímat? Pravděpodobně ne... asi jsem konečně otevřel oči dokořán a začal vnímat svět z jiné perspektivy.

''Jdeme dnes do Swanu?'' zeptal jsem Stelly a April stojících u otevřené skříňky před malým zrcátkem. Nemohl jsem si pomoct, musel jsem nad nimi zakoulet očima.

''Samozřejmě,'' obrátila oči v sloup Stella, ''pokud sis nevšiml, chodíme tam každý den.'' Její tón hlasu zněl otráveně.

''Jde i Riley?'' vyzvídal jsem. Od té chvíle, co se vrátila, s námi tráví hodně času – nemůžu si stěžovat.

Prvně ji přivedla Stella. Nemohla ji prý nechat po tak dlouhé době, co chyběla, samotnou, tak ji přivedla do naší party a od té chvíle je s námi skoro každý druhý den. Dozvěděli jsme se, kde celé ty měsíce byla. Výměnný pobyt ve Francii... nevěřil jsem tomu.

''Možná,'' pokrčila rameny Stella, ''proč se jí prostě nezeptáš sám?'' Protože jsem kus velkého debila, který s ní za celé ty společně strávené měsíce prohodil maximálně dvě slova.  

Přesně tak, jako u 'The Smell Of Cigarettes' i v tomhle příběhu bude u každé části písnička.