A Long Way Down [CZ]

4. kapitola

Elliot

Bylo tak zvláštní být s ní v tak malé prostoru jako je auto Chadova bratra. Seděl jsem vepředu vedle Chada, který se poctivě věnoval řízení. Nenápadně jsem ji pozoroval v zrcátku. Zkoumal jsem každý detail její tváře. Mačkala se uprostřed mezi April a Stellou, které spolu vedly ‘důležitý’ rozhovor o používání lesku na rty. Musel jsem nad nimi obrátit oči v sloup. Chad raději mlčel, občas si něco tiše zabrblal pod nos, ale neodvážil se promluvit hlasitě.

Překvapil mě její úsměv, který občas lemoval její rty, právě kvůli rozhovoru holek vedle ní. Nevím, jestli ji tohle téma vůbec zajímalo, ale poslouchala je. Poznal jsem to podle jejího soustředěného výrazu a občasného zakývání hlavou.

Očima jsem přeskakoval z vnitřního zpětného zrcátka na cestu před námi. Nemohl jsem si pomoct. Zrak mi stále bloudil na její tvář. Na pihu pod pravým okem, které jsem si nikdy nevšimnul. Na rudé rty, které se občas pozvedaly do srdce hřejícího úsměvu. Na zelené oči, které v sobě skrývaly tolik tajností. Ale byla to Riley. Riley Clarková, která pro mě nebude nikdy znamenat víc než holku z naší party.

‘’Jsme tady,’’ oznámil Chad a vypnul motor. Všichni jsme vystoupili z auta a třískly dveřmi, na což náš Chad všechny do jednoho probodnul pohledem. Věděl jsem, že stačí jedno jediné škrábnutí a jeho bratr ho zabije.

Zaparkovali jsme jednu míli od zmiňované jezerní párty. Nechtěli jsme, aby auto zvandalizovali podnapilí nebo zdrogovaní lidé. Už z téhle dálky jsem mohl slyšet hlasitou, dupstepovou hudbu linoucí se od jezera.

Chad si naposled prohlédl okolí, aby si zapamatoval, ve které části nechal zaparkované auto a ráno k němu v pořádku bez zabloudění trefil. I když to je pravděpodobně nemožné. Chad alkoholu neodolá. Zpije se tak, že si ráno nevzpomene ani na své vlastní jméno. To mi připomínalo, že já pít nesmím, což bude na téhle obrovské párty považované za trestný čin. Musím dbát na to, že ještě ráno jsem se svíjel v nevolnostech a proudy ze mě tekl pot.

Kráčeli jsme za Chadem, který na sebe vzal roli vůdce a sebejistě nás vedl k jezeru. Mohl jsem děkovat za to, že počasí se blížilo létu a všude bylo sucho a teplo. Připadalo mi, jako by louka, po které jsme šli, byla nekonečná. A nebyl jsem jediný, komu se to zdálo. Stella naštvaně zavrčela a zrakem bodala Chada do zad.

‘’Kdy tam budeme?’’ zeptala se unaveně April, jejíž hlas byl tak jemný a taky těžko slyšitelný. Chad zastavil a ukázal na světla v dálce. Tahle odpověď jí musela stačit. Pak se dal znovu do pohybu a přestal vnímat stěžování holek. Jediný, kdo celou dobu mlčel, bez jediného sprostého slova nebo zamumlání, jak jí tahle cesta odře kotníky, byla Riley. Dívala se do země a následovala Chada bez jediného slova, bez jediné výčitky. Odvrátil jsem od ní pohled, protože mé oči se na ní upřely až na moc dlouhou dobu a já nechtěl, aby si toho všimla.

Chad zastavil a otočil se na nás. Všechny si nás přeměřil pohledy, a pak promluvil, ‘’za svítání sraz u auta, kdo si nepamatuje cestu nebo nepřijde je na něm, jak se dostane domů.’’ Pokrčil rameny na znamení nezájmu, ale já věděl, že by tady nikoho z nás nenechal. Na to ho znám až moc dobře.

Všichni jsme se od sebe odtrhli a začali se od sebe vzdalovat. Každý šel svým vlastním směrem. Zdálo se, jako by všichni šli za určitým cílem, jenom já jsem nechal nohy, aby mě zavedly, co nejdál od davu lidí a hlasité hudby, jejíž tóny mi drtily ušní bubínky.

Posadil jsem se na skálu, co nejblíže k jezeru a pozoroval světla jdoucí z oné párty. Lidé tancovali, opíjeli se, kouřili marihuanu, jejíž smrad se táhnul určitě až do města, bez starostně polykali extázi, která je měla ještě víc nabudit. Divil jsem se, že se ještě v dálce nerozezněly policejní sirény už jenom kvůli rušení nočního klidu.

Možná jsem trochu litoval, že jsem místo párty raději nezůstal v posteli s hrnkem horkého čaje. Nemůžu si ani loknout alkoholu už jenom kvůli práškům na snížení horečky, které jsem do sebe po probuzení naházel a o drogách ani nemluvím. Zabilo by mě to.

S rozhodnutím se vrátit zpět do kruhu dění jsem vstal a pomalým krokem šel zpátky. Na zemi se povalovaly flašky dopitého piva a někdy i lidé, kteří nával alkoholu nezvládli. Připadalo mi, jako by nikdo ani nevnímal realitu. Všichni skákali do rytmu hudby, která vlastně ani nebyla rytmická, s flaškou různého druhu alkoholu u rtů. Cigareta nebo joint zabořený v ústech. Kouř ztrácející se ve vzduchu.

Viděl jsem siluetu dívčí postavy kráčející mým směrem. Netrvalo mi dlouho ji rozpoznat. Džínová bunda mi jasně napovídala. Zeleň jejích očí zářila. Vlasy jí neposedně padaly do obličeje. Riley. Opilá, zdrogovaná Riley. Potácela se ke mně. Neměla ani tušení, co dělá. Její rty opouštěl hlasitý, podnapilecký smích. Přiběhl jsem k ní. V tomhle stavu by neměla zůstat sama.

‘’Riley.’’ Poprvé jsem ochutnal její jméno na mém jazyku. Zvedla ke mně hlavu a přimhouřila oči. Pohledem si mě přejela od shora dolů a zpět, když zjistila, kdo je ten, který se ji opovážil oslovit, spálila mě pohledem. Chytnul jsem ji za paži, když se chystala otočit a odejít z mé blízkosti.

‘’Pusť mě, Connorsi!’’ řekla vztekle a silou vytrhla ruku z mé dlaně. Nechápavě jsem se na ni podíval a zvednul obočí. Zdálo se, že myšlenky v její hlavě jsou na správném místě, ale i tak měla v krvi větší množství alkoholu, než bylo nutné. Alkohol nebyl jediný, co do svého těla dnes zavedla. Odlesky v jejích očích hovořily za vše.

‘’Co sis vzala?’’ zeptal jsem se. Ona se mnou ale očividně mluvit nechtěla.

‘’T-to není tvoje věc,’’ dostala ze sebe a dala se do pohybu. Chtěl jsem udělat po jejím a dovolit jí odejít, ale zabránilo mi v tom její zakopnutí o vlastní nohu a následný pád na kolena. Její reakce byl smích. Povzdechl jsem si a přistoupil k ní. Natáhl jsem k ní ruku s úmyslem pomoct, ale ona ji nepřijala. Místo toho jen seděla a hleděla na reflektory vysílající světla.

‘’Pojď,’’ ruku jsem nechal natáhnutou a nabádal ji k postavení.

‘’Táhni, Elliote!’’ Způsob jakým vyslovila mé jméno, mě zamrazil. Opovržení v jejím hlase bylo nepřeslechnutelné a taky hodně bolestivé. Já se ale ani po jejích přísných slovech nenechal zahnat.

‘’Vezmu tě k autu,’’ nabídl jsem a nechystal se přijmout zápornou odpověď. Něco si zamrmlala pod nos, ale vzhledem k hlasité hudbě jsem neměl tu možnost to slyšet a myslím, že právě to bylo dobře. Nakonec mě překvapila přijmutím mé ruky. Stiskla ji tak pevně, že mi do ní přestalo proudit potřebné množství krve, ale to mě v té situaci absolutně nezajímalo. Pomohl jsem jí vstát na nohy. Věděl jsem, že kdyby udělala jenom jeden krok, skončila by znovu na zemi, proto jsem obmotal mou paži kolem jejího pasu a i za jejích prvopočátkových protestech ji pomohl v chůzi.

Pomalu jsem ji vedl pryč od jezera a neutichající párty. Za chvíli jsme slyšeli už jenom tlumenou hudbu a boty šustící v trávě při každém dalším opatrném kroku. Dával jsem si pozor na to, aby se někde nezhroutila a stále ji pevně svíral kolem pasu. Občas se bezvýznamně zasmála nebo si sama pro sebe něco zamumlala, pak ale řekla něco, co jsem slyšel až moc dobře.

‘’Nemám tě ráda, Connorsi.’’