Oko touhy

4.

Jake's POV:

Po několika minutách cesty jsme konečně dorazili na místo činu. Přišli jsme ke dveřím a já jsem začal pociťovat strach. Silně jsem se kousl do rtu a začal jsem se třást...
,,Jaku, co je ti...?" Zeptal se mě James.
,,N-nic mi není..." Řekl jsem.
,,Ty se bojíš...?" Zeptal se mě James.
,,C-co?" Podivil jsem se. ,,B-bát se? J-já? N-ne!"
,,Tak proč se celý třeseš...?" Zeptal se mě podezíravě James.
,,J-jen je tu z-zima..." Zalhal jsem.
,,Aha..." Řekl James. ,,A proto jsi celý zpocený, že?" Na tohle jsem neměl protiargument. Jen jsem se otočil od Jamese, aby nepoznal, že lžu...
,,Čeho se bojíš?" Zeptal se mě James.
,,Já..." Začal jsem. ,,Já totiž...mám strach...z krve..." Chvíli jsme oba byli ticho, když James konečně promluvil.
,,Počkej, počkej, počkej..." Řekl James. ,,Ty máš strach z krve? Ty?"
,,No...jakoby nemám strach z krve, když je to jen nějaký škrábanec..." Řekl jsem. ,,Ale když je to nějaká větší rána, tak...nevím, nedokážu to popsat...prostě mě to hrozně moc děsí..."
,,A proč jsi nic neřekl?" Zeptal se mě James.
,,Nechtěl jsem, aby mě ostatní měli za sraba..." Řekl jsem. ,,Ty jsi vlastně první člověk, který to ví..."
,,Hele, všechno bude v pohodě..." Snažil se mě uklidnit James. ,,Tak pojď..." Jen jsem přikývl a James otevřel dveře. Jakmile jsme vešli dovnitř, oba jsme ucítili odporný puch.
,,Co je to za smrad...?" Zeptal jsem se Jamese, zatímco jsem si zacpal nos.
,,Smrdí to jako...krev..." Řekl James. ,,Čerstvá krev..."
,,To jsi mě teda uklidnil..." Řekl jsem.
,,Vím, odkud vychází ten smrad..." Řekl James. ,,Pojď, vychází to z támhle těch dveří!" James mě popadl za ruku a odtáhl mě k jedněm z dveří.
,,Jak jsi poznal, že-" Začal jsem.
,,Asi jsi zapomněl, na moje dětství, že?" Řekl James.
,,A jo vlastně..." Řekl jsem. ,,Tak...jdeme..." Opatrně jsem otevřel dveře a smrad ihned zesílil. V místnosti byla tma. Okna byla zabarikádovana a světlo nefungovalo. James rozsvítil baterku a uprostřed místnosti leželi lidé.
,,Hej jste v pořádku?!" Vykřikl James a rozeběhl se k lidem. Ihned jsem běžel za ním.
,,Ne!" Křikl James. ,,Jaku, nechoď-" A bylo pozdě. Než to James stihl doříct, tak jsem k němu už doběhl a ihned jsem si všiml, že jsou ti lidé celí od krve. Byli mrtví. Ale co bylo horší, bylo to, že byla na nich i kolem nich všude krev. Začínal se mi zvedat žaludek, motala se mi hlava a připadalo mi, že se každou chvíli pozvracím...
,,Jaku...jsi v pohodě...?" Zeptal se mě James.
,,Není mi dobře..." Řekl jsem. ,,Půjdu se nadýchat čerstvého vzduchu..."
,,D...dobře..." Řekl James. ,,Já zatím prozkoumám ty...no však víš..." Jen jsem přikývl a vyšel jsem z místnosti. Přidržoval jsem se zdi a pomalu jsem šel k východu, ale vtom jsem zaslechl brek. Brek nějakého dítěte. Vycházel ze dveří poblíž východu. Brek byl slabý. Bylo to, jako kdyby to dítě bylo zraněné a nemělo dostatečně sil ani na brek. Ihned jsem zapomněl na to, že mi bylo špatně. Záchrana života je důležitější. Ihned jsem vzal za kliku u dveří, ale to nešlo. Ty dveře byly vzpříčené. Hned na to jsem vyrazil dveře a vběhl jsem dovnitř. Tady bylo vidět slušně, protože okna zabarikádovaná nebyla. V rohu místnosti za vylámanými šuplíky se krčil malý kluk ve věku Chiisaie a brečel. Ihned jsem se k němu rozeběhl.
,,Jsi v pořádku?" Zavolal jsem na něj, ale on se s výkřikem nalepil na zeď. Bál se. Ihned jsem se zastavil.
,,Neboj, neublížím ti." Řekl jsem. ,,Jsem tu, abych ti pomohl."
,,V-vy...nejste n-nepřítel...?" Zeptal se mě kluk.
,,Nejsem." Řekl jsem a pomalu jsem přistoupil k němu. Podíval jsem se na něj a všiml jsem si, že je zraněný. A to celkem dost. Ovšem teď nebyl čas na mojí fóbii z krve. Musel jsem mu pomoct.
,,Počkej, ošetřím ti to." Řekl jsem. ,,Jak se jmenuješ?"
,,J-jmenuji se...A-Augie...J-Johnson..." Představil se Augie.
,,A kolik ti je let?" Zeptal jsem se ho.
,,J-je mi d-deset..." Odpověděl Augie. Když jsem mu ránu alespoň trochu ošetřil, vzal jsem si vysílačku a zavolal jsem Jamesovi.
,,Dovolali jste se společnosti M.A.B./H., u telefonu James Lewis. Volám z místa činu, kdo volá?"
,,Ahoj Jamesi, tady Jake." Řekl jsem. ,,Našel jsem přeživšího. Je to desetiletý kluk jménem Augie Johnson. Nacházíme se v místnosti téměř hned vedle východu. Jsou tu vyražené dveře."
,,Je zraněný?"
,,Ano, má hluboké zranění na pravé ruce. Z části jsem ho ošetřil, ale odborně se na to musí podívat Shinha a Mijo."
,,Dobře, hned budu u vás. Končím."
Vypnul jsem hovor a kontaktoval jsem tým souřadnic.
,,Dovolali jste se společnosti M.A.B./H., u telefonu Francesca Bianchi, kdo volá?"
,,U telefonu James Karumi. Volám z místa činu. Byl nalezen přeživší a těla prozkoumána. Posílám souřadnice. Končím."
Poslal jsem souřadnice a vtom do místnosti vběhl James.
,,Tohle je můj spolupracovník James Lewis." Řekl jsem.
,,Ahoj Augie." Pozdravil ho James.
,,Máš svoji práci hotovou?" Zeptal jsem se ho.
,,Mám vzorky krve a dal jsem vědět šéfovi o těch tělech." Odpověděl James. ,,Prý, že se o to už postará. Takže já jsem hotový."
,,Výborně!" Řekl jsem. ,,Takže tady máme hotovo."
,,Poslouchej, Augie." Řekl James. ,,Teď půjdeš s námi na naší základnu. Musíme se dozvědět vše, co víš a počkáme, až se ti uzdraví ta ruka. A pak se uvidí, co dál." Augie Jen přikývl. Raději jsem ho vzal na ramena a vydali jsme se zpět na základnu.

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖
-----------------------------------------------------------
Slíbené info o postavě:

August Johnson
Věk: 10 let
Přibližný vzhled: