Oko touhy

8.

James's POV:

Pomalu jsem otevřel oči a zjistil jsem, že jsem v té místnosti, kam mě odnesla Nancy.
,,Jsi v pořádku, Jamesi?" Zeptal se mě Chiisai.
,,Kde je Shinha?" Zeptal jsem se.
,,Pomohla ti a šla pomoct holkám bojovat." Odpověděl Chiisai. ,,Asi bych měl jít pomoct..."
,,Zvládneš to?" Zeptal jsem se ho.
,,Mám tu svůj meč a s ním to umím dobře." Řekl Chiisai. Jen jsem přikývl a on odešel. Rozhlédl jsem se po místnosti a všiml jsem si Jakea, ležícího na jedné z postelí. Ihned jsem se k němu rozeběhl.
,,Jaku!" Oslovil jsem ho.
,,Jamesi...?" Odvětil velmi slabým hlasem Jake. ,,Jsi to ty...?"
,,Ano, jsem to já..." Odpověděl jsem. ,,Už je všechno v pořádku...jsem u tebe..."
,,Jsem rád...že jsi...v pořádku..." Řekl slabě Jake.
,,Jak se cítíš?" Zeptal jsem se ho.
,,Není mi...moc dobře..." Řekl Jake. ,,Přecejen...jsem vás měl... poslechnout..." Jen jsem se na něj smutně podíval a sáhl jsem mu na čelo.
,,Máš horečku..." Řekl jsem a ihned jsem mu dal studený obklad na hlavu.
,,Co se vůbec stalo?" Zeptal se mě Jake.
,,Pamatuješ si něco...?" Zeptal jsem se ho.
,,No...poslední, co vím je to, že někdo přišel do místnosti...a pak už...víc nevím..." Řekl Jake.
,,No...ten někdo byl spolupracovník toho, kdo zabil Augieho rodinu..." Řekl jsem. ,,No...a on tě pak unesl sem..."
,,Ostatní s ním...bojují, že?" Zeptal se mě Jake.
,,Ano..." Přikývl jsem.
,,Musíme jim jít pomoct!" Řekl Jake, ale jakmile se rychle zvedl z postele, tak padl k zemi a začal zvracet. Ihned jsem k němu přiběhl.
,,Nesmíš se teď pohybovat!" Řekl jsem. ,,Ne, když jsi v tomhle stavu! O zranění ani tolik nejde..." Pomohl jsem mu dostat se zpátky na postel.
,,Tvoje tělo teď není schopné jakýchkoliv větších činností..." Řekl jsem. ,,Proto takhle zareagovalo..."
,,Já...chci pomoct...!" Řekl Jake. ,,Chci být užitečný!"
,,Nejvíc nám teď pomůžeš tak, že budeš v klidu a zůstaneš ležet." Řekl jsem. Poté jsem zaslechl ze zhora křik. Jake se vyděsil a já ho rychle chytil za ruku.
,,Klid...budou v pořádku..." Řekl jsem.
,,Jak...jak si můžeš být tak jistý...?" Zeptal se mě Jake.
,,Je jich pět na jednoho a jsou silní." Řekl jsem. ,,Klid, zvládnou to..."
,,Jamesi..." Oslovil mě Jake. ,,Bude...bude tenhle můj stav mít nějaké trvalé následky...?"
,,Shinha říkala, že ne..." Řekl jsem. ,,Budeš v pořádku."
,,A jak to bude probíhat teď...?" Zeptal se mě.
,,Budu tě muset dostat na základnu, než se ti stav zhorší." Řekl jsem. ,,Mijo teď v laboratoři vytváří lektvar, který ti pomůže."
,,Mijo?" Zeptal jsem se. ,,Ale ten to s lektvary neumí!"
,,Shinha ho něco naučila." Řekl jsem. ,,A je tam Francesca, ta na něj dohlédne. A navíc je jediný z nás, jehož S./M. je spojeno s lektvary..."
,,Dobře..." Řekl Jake. ,,Budu ti věřit..."
,,Tak jo..." Řekl jsem. ,,Podívám se, jak to tam probíhá a kdyžtak jim rychle pomůžu. Ať se stane cokoliv, nehýbej se!"
,,Počkej!" Zavolal na mě Jake. Otočil jsem se na něj a všiml jsem si, že měl slzy v očích. Věděl jsem, že je hodně přecitlivělý, ale nevěděl jsem, že až takhle.
,,Copak?" Zeptal jsem se ho.
,,Prosím...nechoď tam...!" Snažil se mě přemluvit Jake a začaly mu téct slzy po obličeji. Nevěděl jsem, co mám dělat. Věděl jsem, že nejsem dobrý v uklidňování ostatních. Ale Jakea znám už dost dlouhou dobu a mám s ním největší pouto ze všech. Dokážu přetrpět hodně věcí, ale věc, kterou nikdy nestrpím, je vidět Jakea brečet. Jen jsem se na něj smutně usmál. Rozeběhl jsem se zpět k němu a objal jsem ho.
,,Promiň mi to, Jamesi..." Řekl Jake s brekem. ,,Já prostě nedokážu-"
,,Klid..." Řekl jsem. ,,Já ti rozumím...a neměj strach, zůstanu tu s tebou..." Věděl jsem, že Jake ze všeho nejvíc nedokázal strpět ztrátu blízkých. A díky tomuto stavu byly jeho obavy moc velké. Byla pravda, že je tu možnost, že v tom boji umřeme, ale to jsem před Jakem radši neříkal...
,,S tebou se cítím v bezpečí..." Řekl. Jen jsem se na něj smutně usmál. Chvíli jsem s ním zůstal, abych ho uklidnil.
,,Tak co?" Zeptal jsem se ho. ,,Je ti lépe?"
,,Trochu ano..." Přikývl Jake.
,,Musím tě dostat zpět na základnu, než se ještě něco dalšího přihodí..." Řekl jsem. ,,Zvládneš to...?" Jake zhluboka vydechl a přikývl. Pomohl jsem mu vstát a ihned jsem ho podepřel.
,,Tak jo... jakmile vyjdeme z této místnosti a projdeme přes celé patro a kolem schodů, nekoukej se nahoru a zkus neposlouchat, co se tam děje." Řekl jsem. ,,Ať se stane cokoliv, zachovej klid! A hlavně, kdyby tě cokoliv bolelo, nebo se ti udělalo zle, ihned mi řekni! Rozumíš?" Jake jen přikývl. Jen jsem otevřel dveře s spolu s Jakem jsem opatrně vyšel z pokoje. Všude byl slyšet křik, vycházející od místa, kde se bojovalo. Když jsme obcházeli schodiště, tak Jake zahlédl ostatní bojovat a zbledl.
,,Klid..." Řekl jsem šeptem a pevně jsem ho uchopil za ruku. ,,Všechno bude v pořádku." Jake jen přikývl a my jsme pokračovali. Ovšem, jakmile jsme došli k východu, tak jsme zaslechli křik a před námi se objevil on. Ten, se kterým ostatní bojovali. Než jsem stihl cokoliv udělat, tak se na mě vrhl a odkopl mě pryč od Jakea. Jakmile jsem byl odkopnutý, tak Jake spadl na zem, ale ta věc po něm nešla. Šla po mě. Rozeběhla se ke mě a začala mi dávat pořádnou nakládačku.
,,Jamesi!!!" Zakřičel Jake a chtěl mi pomoct.
,,Nehýbej se...!" Zavolal jsem na něj. Ihned na to přiběhli ostatní a pustili se do boje.
,,Jsi v pořádku...?" Zeptala se mě Nancy, když ke mě přiběhla.
,,Jo...nic mi není..." Řekl jsem. ,,Jen mě trochu bolí hlava po tom nárazu, tak mě odkopl..."
,,Víš určitě, že jsi v pořádku...?" Strachovala se Nancy.
,,Jo, jsem vcelku v pohodě..." Řekl jsem. ,,Teď je hlavně důležitý stav Jakea..." Urychleně jsem se zvedl a rozeběhl jsem se k Jakeovi.
,,Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se ho. ,,Není ti nic?"
,,Na to bych se měl ptát spíš já tebe..." Řekl Jake. ,,Nezpůsobil ti nic vážného...?"
,,O mě si nedělej starosti..." Řekl jsem. ,,Ty jsi důležitější..." Ihned jsem opět podepřel Jakea a co nejrychleji jsme šli k východu. Jakmile jsme se dostali ven, posadil jsem Jakea na lavičku před domem.
,,Poslouchej mě." Řekl jsem. ,,Nancy dala vědět ostatním, kteří jsou na základně. Co nejrychleji se sem pro tebe dostanou Francesca s Fernandem a pomůžou ti dostat se zpět. Já se tam musím vrátit a musím jim pomoct bojovat!"
,,Ty tam jdeš zpátky...?" Zeptal se mě Jake.
,,Musím..." Řekl jsem. ,,Ale budu v pořádku. Brzy se vrátíme, dobře?"
,,Slib mi, že budeš v pořádku..." Řekl Jake.
,,Slibuji..." Řekl jsem. ,,A hlavně, kdyby se cokoliv dělo, všechno hlaš přes vysílačku!" Jake přikývl a já jsem se urychleně rozeběhl zpět do domu.

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖