Oko touhy

11.

Jake's POV:

Naše cesta na základnu ubíhala celkem rychle, ovšem já jsem se necítil úplně nejlépe. Posledních pár minut mě hrozně pálilo mé zranění na hrudi, způsobené Hebinarim nebo někým z nich. Snažil jsem se bolest nedávat najevo, ale nedokázal jsem to. Hlavně ne, když jsem ještě musel z části přidržovat Jamese.
,,Jaku..." Oslovil mě James. ,,Jsi v pořádku?"
,,Jo...nic mi není..." Zalhal jsem. Už takhle byli všichni kvůli mě v hrozné situaci. Nechtěl jsem to udělat ještě horší...
,,Opravdu nevypadáš dobře..." Řekla Francesca.
,,Říkám, že mi nic není..." Řekl jsem. ,,Jsem naprosto v pořádku..."
,,Když myslíš..." Řekl Mijo a spolu s Francescou se soustředili na cestu, kdyby nás náhodou někdo napadl. Jediný, kdo věděl, že je se mnou něco špatně byl James. Nevěřil mi, když jsem zalhal, že jsem v pořádku. Chvíli jsme pokračovali v cestě, ale poté nás Francesca zastavila.
,,Co se děje?" Zeptal se James. Francesca mu jen místo odpovědi gestem naznačila, aby byl zticha. Chvíli jsme tam stáli na místě a sledovali, jestli se někdo náhodou neobjeví, ale po chvíli jsem si všiml útoku ze zhora.
,,Zpátky!!!" Křikl jsem na ostatní a všichni jsme o několik kroků couvli. Poté se před námi objevilo monstrum podobné Daramimu.
,,Hm? Jsi dobrý, že sis toho útoku všiml." Řekl překvapeně. ,,Určitě musíš být Jake. Jake Karumi."
,,I kdyby, tak co je to do toho?!" Křikl na něj James.
,,Uklidni se, chlapče!" Řekl Jamesovi. ,,Potřebuji si jen na chvíli promluvit s Jakem."
,,Na to ti neskočíme!" Řekla Francesca.
,,Víme, o co ti jde!" Přidal se James.
,,Hm? Jakpak to můžete vědět?" Otázal se nás. ,,Jsem si jistý, že nevíte pravý důvod..."
,,Tvůj kolega Darami už nám všechno řekl!" Křikl na něj James. ,,Řekl nám, že chcete Jakea, abyste mu mohli vzít jeho S./M. a řekl nám i minulost Jakeova klanu!"
,,Přesně tak!" Řekla Francesca. ,,Nás nenapálíš!"
,,Darami vám to řekl?!" Otázal se nás naštvaně. ,,Darami, ty zmrde...!!!"
,,Neměl jsem snad vědět pravý důvod, proč mě chcete zajmout...?" Zeptal jsem se ho.
,,Mělo to být přísně tajné...!" Křikl. ,,Darami si to u mistra šíleně odskáče!"
,,A kdo jsi vůbec ty...?" Zeptal se ho Jake.
,,Mé jméno je Karai." Řekl s úsměvem. ,,Ale teď, když víte důvod, proč chceme Jakea zajmout, tak to asi nepůjde splnit tak jednoduše, že?" S ukončením této věty na nás zaútočil. Útoku jsme se naštěstí jakž takž vyhli.
,,Co uděláme...?" Zeptal se James.
,,Musíme bojovat..." Řekl Mijo. ,,Kdyby se někdo oddělil, bylo by nás tu málo a neporazili bychom ho."
,,Mijo má pravdu..." Řekla Francesca. ,,Teď už se rozdělit nemůžeme...je to moc riskantní pro obě strany." Potom Francesca a Mijo předstoupili kousek před nás a zaujali bojové pozice.
,,Jamesi..." Oslovil jsem ho. ,,Zvládneš bojovat...?"
,,To bych se měl spíš ptát já tebe..." Řekl James. ,,Nevypadáš vůbec dobře..."
,,Mě nic není..." Řekl jsem.
,,Jsi si jistý...?" Zeptal se mě James. ,,Vypadáš ještě hůř, než předtím..." Měl pravdu. Taky jsem se cítil hůř. Nejen, že mě pálilo mé zranění, ale taky mě začala dost bolet hlava a šla na mě nevolnost. Nechápal jsem, co se děje a proč se to děje, ale věděl jsem, že to není náhodou. A taky jsem věděl, že to nemohu před ostatními skrývat nekonečně dlouho, ale teď nebyl čas na to dát to najevo. Každou sekundu bolest stoupala a já jsem měl problém nedat to najevo. Snažil jsem se nezakřičet tím, jak byla bolest nesnesitelná. Dělal jsem co šlo, abych zmírnil bolest, ale nešlo to. Poté jsem se už ani nedokázal udržet na nohou. Jakmile James viděl můj stav, už to nedokázal vydržet.
,,Jdeme ihned zpět na základnu." Řekl. ,,Už to není daleko. Musím tě tam hned dostat."
,,Ne..." Řekl jsem. ,,Musíme...bojovat..."
,,Přestaň na sebe být tak tvrdý!" Křikl na mě James. ,,Je vidět, že je ti zle!" Možná měl pravdu. Možná bude přecejen lepší, když mě vezme na základnu. Ale v hlavě mě neustále zněla slova Francescy. 'Teď už se rozdělit nemůžeme...je to moc riskantní pro obě strany.'
,,Vím na co myslíš..." Řekl James. ,,Ale oni to zvládnou. Musí to zvládnout..."
,,Ale..." Snažil jsem se zastavit Jamese, ale bolest byla silnější. Nezvládl už jsem sebemenší pohyb, natož bojovat...
,,Francesco!" Zavolal na ni James. ,,Musím vzít Jakea ihned na základnu!"
,,Co se děje?!" Zeptala se vyděšeně Francesca. ,,Je v pořádku?"
,,Vysvětlím to později." Řekl James. ,,Teď není čas...po cestě zpět dám vědět Fernandovi a ostatním."
,,Neblázni, Jamesi!" Řekla Francesca. ,,Vždyť i pro tebe je to riskantní! Nejsi profesionálně ošetřený! Viděl jsi přeci, jak byla ta rána hluboká, ne?!"
,,Základna už není daleko..." Řekl James. ,,Musím tam Jakea dostat co nejdříve..."
,,Dobrá, ale buďte opatrní...!" Řekla Francesca. James jen přikývl a pak jsme pomalu vyrazili na základnu.

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖