Oko touhy

6.

Jake's POV:

Od začátku mise uběhly asi tři dny. Od té doby, co jsme se od Augieho všechno, co se stalo, dozvěděli, tak jsem celé tři dny strávil v pracovně a hledal jsem informace o té... věci, která vyvraždila Augieho rodinu. Zničehonic mě z mé práce vytrhlo otevření dveří.
,,Jaku..." Oslovil mě dotyčný, co přišel do místnosti. Podle hlasu jsem poznal, že to byl James.
,,Potřebuješ něco?" Zeptal jsem se ho, stále soustředěn na práci.
,,No...jen jsem měl strach...jestli jsi v pořádku..." Řekl James.
,,Proč bych nebyl?" Zeptal jsem se ho, aniž bych odtrhl pohled od monitoru.
,,Já jen..." Začal James. ,,Už tři dny v kuse tu jsi a pracuješ...nechodíš do pokoje ani na noc se vyspat..."
,,Na spánek není čas..." Řekl jsem. ,,Ne, když mám práci...
,,Jaku, už tři dny jsi nevyšel z této místnosti..." Řekl James. ,,Nic jsi nejedl ani si nespal a ani sis neodpočinul...pokud to takhle půjde dál, tak tvoje tělo bude nést důsledky..."
,,Neměj strach, budu v pohodě..." Řekl jsem. ,,Hlavně co je nejdůležitější je to, abych zvládl dodělat to, co teď dělám."
,,Jaku..." Začal James. ,,Jaku, já-"
,,Jamesi...nemám teď čas na nic jiného, než pracovat na tom, na čem teď pracuji..." Řekl jsem. ,,Prosím...odejdi...potřebuji se soustředit..." James si jen povzdechl a odešel z místnosti. Věděl jsem, že měl James pravdu. Byl jsem unavený a cítil jsem se velmi slabý...ale na jídlo ani na odpočinek nebyl teď čas! Musel jsem pokračovat! Chvíli se nic nedělo, ale poté se opět otevřely dveře.
,,Jamesi, řekl jsem ti, že se potřebuji soustředit..." Řekl jsem.
,,Akorát že já nejsem James." Ozval se ženský hlas. Byl klidný, jemný, prostě dokonalý hlas. Ihned jsem věděl, kdo to je. Ihned jsem odtrhl pohled od monitoru a podíval jsem se na osobu.
,,Shinho?" Oslovil jsem ji. ,,Co tu děláš?"
,,Všichni o tebe mají strach, Jaku..." Začala. ,,Tak jsem se přišla podívat...jestli jsi v pořádku...nebo jestli něco nepotřebuješ..."
,,Ty...ty si pamatuješ moje jméno?" Zeptal jsem se jí.
,,Samozřejmě." Usmála se. ,,Tvé jméno si pamatuje přeci každý, ne?"
,,Uhm...možná jo..." Řekl jsem. Celkem jsem začínal pociťovat ztrátu energie. Každou sekundu jsem se cítil víc a víc slabý.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala se mě Shinha. ,,Jsi celý bledý...není ti špatně?"
,,Jsem v pořádku..." Zalhal jsem.
,,Měl by sis jít odpočinout..." Řekla.
,,Ne...musím dodělat mojí práci..." Řekl jsem.
,,Myslíš to, co jsi doteď dělal?" Zeptala se mě Shinha. ,,Kdo to řekl, ať to uděláš?"
,,Nikdo..." Řekl jsem. ,,Chtěl jsem to udělat...sám od sebe..."
,,Tak vidíš." Usmála se Shinha. ,,Tak tím pádem to může počkat a nikdo tě nepotrestá."
,,Ne...nepočká to..." Řekl jsem.
,,Pročpak?" Zeptala se mě Shinha. Jen jsem si povzdechl.
,,Od doby, co jsme pomohli Augiemu...co na něj zaútočilo to monstrum...chci získat co nejdříve o tom monstru nějaké informace..." Řekl jsem. ,,Nechci, aby si někdo další prožil to, co si prožil Augie...byl na tom stejně, jako můj mladší bratr...a já nedovolím, aby to někdo další prožil...!"
,,Rozumím..." Odpověděla Shinha. ,,A souhlasím s tebou. Ovšem měl by sis dát pauzu. I kdyby měla být jen na pět minut...
,,Promiň, ale nejde to..." Řekl jsem. ,,Musím pokračovat.
,,Když tě to nepřesvědčí, tak ti alespoň přinesu něco k jídlu..." Řekla Shinha.
,,Ne, nic mi nenos..." Řekl jsem. ,,Stejně bych neměl čas na to se najíst...až najdu nějaké informace, tak slibuji, že si odpočinu.
,,A kolik informací jsi za ty tři dny už našel?" Zeptala se mě Shinha.
,,No...zatím žádnou..." Řekl jsem.
,,Tak vidíš." Řekla Shinha. ,,Jaku, takhle nic nenajdeš. Když ani nevíš, jak ta věc vypadá, tak to nebude vědět ani nikdo jiný. Neztrácej tím čas!"
,,To není ztráta času..." Řekl jsem.
,,Tak alespoň nech někoho, aby tě vystřídal!" Snažila se mě přemluvit Shinha.
,,Ne...chci to udělat sám..." Řekl jsem. ,,Hele...dohodneme se. Nechte mě ještě alespoň po zbytek dneška pracovat a potom uvidím, jestli si dám pauzu, nebo ne..."
,,Jak myslíš..." Řekla Shinha. ,,Ale jen a pouze dnes! Pak si fakt dej pauzu!"
,,Jo jasně..." Řekl jsem a pokračoval jsem v práci. Šlo to dobře, ale po chvíli se mi začalo vše mlžit před očima a připadalo mi, že každou chvíli omdlím...
,,Proboha Jaku vzpamatuj se!" Řekl jsem si v duchu. ,,Musíš pokračovat!" Snažil jsem se pokračovat v hledání informací, ale už jsem neměl ani sílu na to pohnout se.
,,Možná měli James a Shinha přecejen pravdu..." Řekl jsem si v duchu. ,,Měl bych si odpočinout...alespoň na chvíli...ne! Musím pokračovat!" Podíval jsem se ven. Byla tma. Ostatní už pravděpodobně šli spát. Po chvíli jsem zaslechl opět otevření dveří. Chtěl jsem se podívat, kdo to je, ale nedokázal jsem už ani otočit hlavu. Byl jsem moc slabý...
,,Jake Karumi..." Řekla osoba. ,,Konečně!"
,,Kdo...jsi?" Zeptal jsem se ho opravdu slabým hlasem. Osoba přistoupila ke mě a stoupla si přede mě, abych na ni viděl.
,,Vypadá to, že jsi hodně zdrcený." Řekla osoba.
,,Ty jsi..." Začal jsem. ,,Jsi snad-"
,,Kdo jsem se brzy dozvíš!" Zasmála se osoba. ,,Ale neměj strach. Protože vidím, jak trpíš, tak tě ušetřím...a nezabiju tě!" Jakmile jsem zaslechl sloveso 'zabít' bylo mi to jasné...po chvíli se mi opět vše zamlžilo před očima, takže jsem neviděl, co ta osoba dělá. Jediné, co vím je to, že jsem ucítil hroznou bolest. Pak jsem ztratil vědomí...

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖