Oko touhy

14.

Jake's POV:

Když jsem otevřel oči, slyšel jsem několik přístrojů a kolem mě bylo všude bílo. Uvědomil jsem si, že jsem v nemocniční části naší základny.
,,Díky bohu, probral ses!" Řekla Shinha, jakmile si všimla, že jsem vzhůru.
,,Co...co se mi stalo...?" Zeptal jsem se. ,,Pamatuju se jen, že...že mezi Jamesem a Alfonsem vznikl boj...a Jamesův útok zasáhl mě..."
,,Ano..." Řekla Shinha. ,,Popravdě jsme si mysleli, že to nepřežiješ...ještě jsem Jamesovi říkala, ať ti vyřídí-"
,,Že i malý útok mi může ohrozit život..." Řekl jsem. ,,To mi vyřídil..."
,,Ale překvapilo mě to..." Řekla Shinha. ,,Chci říct...Alfonso říkal, že jsi je snažil zastavit."
,,To je pravda..." Přikývl jsem.
,,Tak proč by James pokračoval...?" Zeptala se mě Shinha. ,,Je to tvůj nejlepší přítel...a navíc on by tě poslechl...nebo ne?"
,,Když o tom tak mluvíš...taky mi to přijde divné..." Řekl jsem.
,,Nevíš...čím by to mohlo být...?" Zeptala se mě Shinha.
,,Netuším..." Řekl jsem. ,,A kde je vůbec James...? A Alfonso?"
,,Alfonso teď řeší nějaké věci s mistrem..." Řekla smutným tónem Shinha.
,,A...kde je James...?" Zeptal jsem se jí.
,,No...k tomu se chci dostat..." Řekla Shinha. ,,Víš...když mě sem dovedl a já zjistila v jakém stavu jsi, tak řekl, že mu není dobře a že půjde na chvíli na čerstvý vzduch...ale když mi Alfonso řekl, co se stalo a vše jsme řešili, tak už začínala být noc...a od té doby ho nikdo neviděl..."
,,Jak jako, že ho nikdo neviděl?!" Zeptal jsem se vyděšeně. ,,Nechceš mi snad říct, že-"
,,Pravděpodobně ano..." Řekla Shinha. ,,Jak to tak vypadá, tak utekl..." Nemohl jsem tomu uvěřit. Utekl? Proč? Přeci mi slíbil, že tu pro mě vždycky bude! Proč utekl? Nemohl jsem najít správnou odpověď. Ale jedna věc byla jasná. Chtěl jsem ho najít...
,,Všichni byli rozděleni do týmu a vyrazili ho hledat..." Řekla Shinha. ,,Už to bude dvacet čtyři hodin, co se vytratil..."
,,A má někdo nějaké informace?" Zeptal jsem se.
,,Bohužel...nikdo ještě nic nenašel..." Řekla Shinha. ,,Dojdu teď do laboratoře pro lektvar, po kterém ti bude lépe. Odpočívej a hlavně nedělej nic šíleného!" Jen jsem přikývl. Jakmile však Shinha odešla, tak jsem urychleně vylezl z postele a přemýšlel jsem, jak se dostanu ven. Došel jsem k tomu, že nejbezpečnější to bude asi oknem. Ihned jsem vylezl oknem a žebříkem jsem pak vylezl na povrch, protože naše základna se nacházela v něčem, co bylo jako podzemí. Samozřejmě jsem s sebou měl vysílačku, takže jsem se ihned připojil na síť, přes kterou si předávali informace ostatní. Chvíli jsem poslouchal, o čem se bavili.
Francesca: ,,Někdo nějaké zprávy? Informace? Cokoliv?"
Mijo: ,,Já a Chiisai zatím nic."
Nancy: Mona a já to samé..."
Francesca: ,,Barry? Nějaké informace?"
Barry: ,,Hele, mě to ani nezajímá...nejradši bych ani nešel..."
Fernando: Mluvíme tady o našem kamarádovi!!!"
Barry: ,,Můj kamarád to není!"
Mona: ,,Dostala jsem informace...prý se Jake probral..."
Mijo: ,,Teď hlavně doufat, že ho nenapadne jít hledat Jamese sám..."
Vypnul jsem vysílačku a pokračoval jsem v hledání. Nevěděl jsem, kde by se James mohl nacházet, ale pokud chtěl utéct a být v bezpečí, tak mě přecejen jedno místo napadalo. Než jsem tam však stačil dojít, tak jsem ještě jednou zapnul vysílačku.
Alfonso: ,,Shinha mi právě sdělila, že Jake zmizel!"
Nancy: ,,Utekl?!"
Fernando: ,,Tak přecejen šel hledat Jamese sám..."
Francesca: ,,Rozdělme se na větší území! Za pět minut se sejdeme na kruhu!" Kruh jsme tu říkali části lesa, kde nebyli žádné stromy a to tak tvořilo kruh. Bylo to nejlépe viditelné místo ze všech stran. Nejhorší však bylo, že na kruhu jsem se teď nacházel. Věděl jsem, že musím utéct! I když s tím mé tělo moc nesouhlasilo, snažil jsem se utéct co nejdál. Když už jsem byl od kruhu dost daleko na to, aby mě jen tak našli, tak jsem něco nebo někoho slyšel za křovím. Raději jsem se připravil k boji. Než jsem však stihl cokoliv udělat, něco na mě skočilo a svalilo mě na zem. Když jsem se na tu věc podíval, zjistil jsem, že to je vlkodlak. Po chvíli jsem však slyšel z dálky zavytí a po chvíli jsem si někoho všiml utíkat směrem ke mě.
,,(vlkodlačí řečí) Nech ho, Aku! Neubližuj mu!" Když mě vlkodlak pustil tak jsem se podíval na postavu přede mnou a nemohl jsem uvěřit svým očím. Byl to James.
,,Omlouvám se..." Řekl. ,,Já...někdy je nedokážu zastavit, než stihnou zaútočit...nestalo se vám nic...?" Chvíli jsem nechápal, ale pak jsem si uvědomil, že mám na sobě kápi a že mě James nepoznal. Jen jsem se usmál a sundal jsem si kápi. Když mě James spatřil, tak se na mě podíval vytřeštěnýma očima.
,,Jaku?!" Vykřikl. ,,Co...co tady děláš?!"
,,Na to bych se tě měl ptát já!" Řekl jsem. ,,Proč jsi utekl?"
,,Jaku..." Začal James. ,,Vím, že je to pro tebe asi šok, že jsem utekl, ale-"
,,Kdyby jen šok..." Řekl jsem. ,,Všichni se o tebe hrozně bojí! Hlavně já!"
,,Promiň...nechtěl jsem, aby sis dělal starosti..." Řekl James.
,,To je v pořádku..." Řekl jsem. ,,Teď, když jsem tě našel, tak pojď. Vrátíme se."
,,Ne..." Odmítl James. ,,Nemohu se vrátit..."
,,Co?" Zeptal jsem se nechápavě. ,,Proč ne?!"
,,To, co se ti stalo byla moje vina..." Řekl James. ,,Hodně věcí byla moje vina. Tím, jak jsem vyrůstal tady...a nejsem tak dobrý, jako vy ostatní, kteří jste vyrůstali mezi lidmi...no prostě jsem jako zvíře. Proto bude lepší, když zůstanu tady... koneckonců...tady jsem doma...a už dál nebudu nikomu ubližovat...ani tobě ani Alfonsovi, prostě nikomu..."
,,To mi chceš říct, že kvůli tomu boji ses rozhodl odejít nadobro?!" Křikl jsem na něj.
,,Chtěl jsem odejít už dřív, ale nevěděl jsem, jak ti to mám říct..." Řekl James. ,,Nečekal jsem, že bys mě šel hledat..."
,,Jamesi..." Začal jsem, ale než jsem stihl pokračovat, tak mým těle proproudila nesnesitelná bolest. Zakřičel jsem bolestí a padl jsem k zemi.
,,Jaku!!!" Vykřikl James a ihned se mi snažil pomoct.
,,Naše vzpomínky...naše společné chvíle... naše sliby...naše přátelství...to chceš všechno zahodit...?" Zeptal jsem se ho s těží.
,,Jaku..." Začal James. ,,Jaku...já prostě-"
,,Tys mi dal slib!" Řekl jsem. ,, Doufal jsem, že ho dodržíš..."
,,Slib...?" Otázal se mě James.
,,'Ať se stane cokoliv, vždycky jsem tu pro tebe...'" Řekl jsem. ,,To jsi mi řekl, když jste mě našli v domě Johnsonů...slíbil jsi mi to... řekl jsi, že to slibuješ...opravdu chceš ten slib porušit?!!!" Hned nato jsem se však rozkašlal.
,,Jaku!!!" Vykřikl James. ,,Proč jsi sem šel...? Proč jsi sem šel za mnou?!"
,,Protože...jsem s tebou...chtěl mluvit...i když jsem...věděl, jaké to bude mít... následky..." Řekl jsem s pusou od krve.
,,Nechápu tě..." Řekl James. ,,Věděl jsi, že můžeš zemřít...a stejně jsi přišel...proč?"
,,Protože...jsi...můj...nejlepší...přítel..." Řekl jsem, než jsem ztratil veškerou energii.
,,Jaku..." Řekl James a z oči mu začaly téct slzy. ,,Spojím se s ostatními a vrátíme se společně, ano? Teď už hlavně nemluv a nehýbej se! Jakmile se s nimi spojím, dostanu tě zpátky!" Pokusil jsem se o úsměv, ale už takhle mi dalo dost práce udržet se při vědomí, takže jsem se na něj jen podíval. Na více jsem se nezmohl...

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖