Oko touhy

13.

Jake's POV:

Další den ráno jsem se probudil a k mému překvapení vedle mě seděl James.
,,Tak ses konečně probudil!" Řekl James s úsměvem. ,,Jak ti je? Jsi v pořádku? Jak se cítíš?"
,,Klid, teprve jsem se vzbudil!" Řekl jsem. Díky, že jsi tu byl..."
,,Pohoda." Řekl James. ,,A teď mi odpověz! Jak ti je?"
,,Mnohem lépe, než včera." Řekl jsem.
,,Včera?" Zeptal se nechápavě James.
,,No...jo...?" Řekl jsem. Vůbec jsem nechápal, proč je James překvapený...
,,Asi ti to nedošlo..." Řekl James. ,,Jak by ti to asi mohlo dojít..."
,,O čem to mluvíš...?" Zeptal jsem se ho.
,,Uhm...jak to říct..." Řekl James. ,,Byl jsi mimo tři dny!"
,,Cože...?" Zeptal jsem se ho. ,,Jak jako... vždyť ještě včera jsem se dozvěděl o propojení mezi mnou a Hebinarim...nebo to byl jen sen...?"
,,To nebyl sen..." Řekl James. ,,Ale když jsi pak večer usnul, tak ses probudil až dnes. Opravdu to byly asi tři dny, co jsi se neprobudil. Všichni jsme o tebe měli hrozný strach!"
,,Ani si to neuvědomuji...že jsem byl mimo takhle dlouho..." Řekl jsem.
,,Jistěže si to neuvědomuješ!" Řekl James. ,,Ale na druhou stranu, mohlo to trvat i déle...takže dobře, že ses takhle brzy probral..."
,,Mrzí mě, že jste si o mě dělali starosti..." Řekl jsem.
,,Teď hlavně nejdůležitější ze všeho je, abys na to své zranění byl extrémně opatrný!" Řekl James. ,,Shinha říkala, že stačí jeden malý útok a může ti to ohrozit život!"
,,Rozumím..." Usmál jsem se. ,,Budu extrémně opatrný." Poté někdo zaklepal na dveře. Když se dveře otevřely, vstoupila do pokoje Shinha.
,,Jamesi, jen jsem přišla říct, že-" Řekla Shinha, ale poté si všimla mě. ,,Jaku!" Shinha se ke mě rozběhla a objala mě. Při tom objetí mi přišlo, že James na chvíli trochu zesmutněl, ale asi se mi to jen zdálo.
,,Půjdu ihned mistrovi a ostatním říct, že jsi v pořádku!" Řekla. Když odešla, podíval jsem se na Jamese. Všiml jsem si, že pohledem směřoval mimo mých očí a z jeho obličeje byl poznat vztek.
,,Děje se něco...?" Zeptal jsem se ho.
,,Ne...nic se neděje..." Řekl James. Poté však někdo opět zaklepal na dveře. Po otevření dveří dovnitř k našemu překvapení vešel Alfonso.
,,Co chceš?" Zeptal se ho chladným pohledem James.
,,Uhm...není tu Barry...?" Zeptal se nervózně.
,,Není..." Řekl jsem. ,,Proč se na to neustále ptáš?"
,,Počkej, jak neustále?!" Zeptal se James.
,,Uhm...no...slyšel jsem, že ses probral..." Řekl.
,,Očividně..." Řekl jsem. ,,Co potřebuješ...?"
,,No...jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku..." Řekl.
,,Proč tě to najednou zajímá...?" Zeptal se ho James, stále chladným pohledem. ,,PROČ SE PO DVOU LETECH, CO SE ZNÁME KONEČNĚ ZAJÍMÁŠ?!!!"
,,Uklidni se, Jamesi!" Křikl jsem na něj.
,,O CO TI JDE, ŽE SI SEM PO DVOU LETECH NENÁVISTI OPOVÁŽÍŠ NAKRÁČET, JAKO BY SE NIC NESTALO?!!!" Pokračoval James.
,,O nic mi nejde!!!" Křikl Alfonso. ,,Nemůžu se normálně zajímat o zdravotní stav svého spolupracovníka?!!!"
,,Jo tak teď jsme spolupracovníci..." Řekl James. ,,Donedávna jsme pro tebe a Barryho byli jen přítěž!!! KDYŽ SEM JAKE POPRVÉ DORAZIL, TAK JSTE HO S BARRYM BEZDŮVODNĚ TÉMĚŘ ŠIKANOVALI A TY SI SEM TEĎ TAKHLE NAKRÁČÍŠ!!! TO TI PŘIPADÁ V POŘÁDKU?!!!"
,,Jamesi...prosím nech toho..." Snažil jsem se ho přemluvit, ale marně.
,,Jamesi..." Začal Alfonso. ,,To, co se mezi námi stalo v minulosti-"
,,Už nechci nic slyšet!!!" Zakřičel na něj James. ,,Proč tu vůbec společně s Barrym pracujete?!!! Milionkrát jsem od vás slyšel, různé zápory o téhle práci, tak proč tu pořád jste?!!! Proč se nevrátíte raději domů do svých bohatých rodin, jako dřív?!!!"
,,Bohatých rodin, jo?" Zeptal se Alfonso chladně. ,,A na to jsi přišel jak...?"
,,Podle vašeho chování, je to dost poznat!!!" Pokračoval James. ,,Jste oba dva rozmazlení!!! Asi vám to nedochází, ale oba dva jste na všechny tady zlí a nikdo z toho není nadšený!!! Věřím, že kdybyste odešli, tak by byli všichni šťastnější!!!"
,,Tak to jsi přehnal!!!" Zakřičel Alfonso a vrhnul se na Jamese. Po pár sekundách z toho vznikl boj. Jeden na druhého používali svoje techniky a já jsem měl co dělat, abych se všem špatně mířeným útokům vyhnul.
,,Nechte toho!" Křikl jsem. ,,Stop! Prosím! Nechte toho!!!" Ale jak jsem se je snažil od sebe odtrhnout, tak James znovu zaútočil na Alfonsa, ale ten se tomu vyhnul a místo něj útok zasáhl mě. Jamesův útok mě zasáhl přímo do mého zranění. Útok mě odmrštil na druhou stranu pokoje. I když ten útok nebyl zas tak veliký, podle toho, co údajně říkala Shinha to bohatě stačí na to, aby byl můj život v ohrožení. Bolest probíhala celým mým tělem. Díky tomu všemu jsem začal panikařit a nemohl jsem popadnout dech. Jakmile si James a Alfonso všimli mého stavu, ukončili boj a oba se rozeběhli směrem ke mě.
,,Cos to provedl?!" Vykřikl Alfonso na Jamese.
,,Co jako já?!" Zeptal se James.
,,Ty jsi vystřelil ten útok!" Křikl na něj Alfonso.
,,Ale kdyby ses nevyhnul, tak by se to nestalo!" Bránil se James. ,,Navíc ty jsi byl ten, kdo ze začátku začal boj!"
,,To je teď jedno!" Řekl Alfonso. ,,Na hádky teď není čas!" ,,Já dojdu pro Shinhu a ty tu zůstaň!" Řekl Alfonso.
,,Fajn..." Řekl James. Poté, co Alfonso odešel, tak se mi začínalo všechno před očima mlžit. Slyšel jsem Jamesův hlas, jak mi něco říká a volá na mě, ale nerozuměl jsem ničemu. Po chvíli se mi úplně setmělo před očima a omdlel jsem.

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖