Láska na ledě

XVI.

,,Do prdele, co jsem to zase provedla..." zaklela jsem do prázdného pokoje a snažila se najít něco na zavázání, aby to přestalo krvácet.

,,Mio?" Vlezl mi do pokoje bez zaklepání rozesmátý Jirka s Tomem, Edou a Robinem.

,,Ježíš, neumíte klepat?" Lekla jsem se a rychle na sebe natáhla mikinu, aby nic neviděli.

,,Promiň, hele, nechceš jít k nám si pokecat?" Cupitali všichni za mnou do koupelny.

,,Hele asi ne, nějak nemám náladu." Vymluvila jsem se a uklidila nůžky, který jsem střihala náplast na obvaz.

,,To je ško...není to krev?" Podíval se na mě překvapeně Robin.

Sakra, sakra, sakra. Já jsem ale kráva tupá!

Eda s Tomem se na mě tázavě podívali a já okamžitě změnila výraz.

,,Jo, já jsem to zapomněla smýt, jsem se škrábla do ruky a začala mi téct krev." Nalhala jsem jim a oni všichni, včetně Toma a Edy, tomu k mému překvapení uvěřili.

Fuu, tak tohle by bylo.

Dál se na nic neptali a bez řečí odešli.

Rozhodla jsem se zavolat bráchovi.

,,Čau ségra, děje se něco?" ,,Ahoj, Kubí... všechno v pohodě, jen jsem si chtěla pokecat, když jsme to včera moc nedali. Teda pokud máš čas, nechci tě otravovat." ,,Fuu, víš že na tebe si udělám čas vždycky, ale teď se mi to vážně moc nehodí..." ,,Ne jasně, to jsem si i myslela, to nevadí, tak jindy." ,,Počkej" zasmál se ,,vidím, že tě něco trápí, takže ti později zavolám a ty mi všechno vyklopíš, jo?" ,,Tak dobře." Zasmála jsem se taky. S Kubou jsme se rozloučili a já nevěděla, co dělat, takže jsem si lehla s notebookem do postele a ačkoli nijak pozdě nebylo, usnula jsem a vzbudila se až na večeři.

V tom oblečení, co jsem měla na sobě cely den jsem se vydala do jídelny, kde už byli kluci. Jen jsem si upravila vlasy, na nic víc jsem se nezmohla.

,,Mio, pojď k nám." Zavolal na mě Jirka, když jsem s jídlem hledala volné místo.

Moc se mi k nim nechtělo. Jeden z důvodů byl, že tam s nima seděl Adam a za druhý jsem chtěla sedět sama, ale už tak jsem se chovala divně, takže pokud nechci, aby zjišťovali, co mi je, měla bych k nim jít.

Sedla jsem si mezi Edu a Toma. Momentálně to byli jediní dva lidi, s kterýma jsem se cítila v bezpečí a v pohodě.

,,Mií, co je s tebou?" Ptal se starostlivě Tom.

,,Nic, jen mám špatnou náladu." ,,Z čeho prosím tě, vždyť jsi byla ještě ráno celkem v pohodě." Vložil se do konverzace Eda.

Já na něj jen hodila pohled ,,ani se neptej" a pokračovala v jídle.

Snažila jsem se jíst co nejrychleji, ale neustále na mě Tom koukal a když jsem se zvedla k odchodu on i Eda se ke mně okamžitě přidali.

,,Můžete mi říct, proč za mnou chodíte, jak ocásci?" Zeptala jsem se nevrle na chodbě před mým pokojem.

,,Protože tohle?" Ukázal Eda na mojí ruku.

Lekla jsem se, že je něco vidět, ale nic jsem neviděla, tak jsem se snažila dělat blbou, aby to nechali být.

,,Co je tohle?" Zeptala jsem se nechápavě a začala si prohlížet rukáv od mikiny.