Láska na ledě

XXI.

,,Dobré ráno." Promluvila jsem na Adama, hned jak jsem zjistila, že už je vzhůru.

,,Tak jak ti je?" Ptal se starostlivě.

,,Furt stejně."  Špitla jsem a zavrtala se víc do peřiny. Adam si jen povzdychl a dál si mě starostlivě prohlížel.

,,Tak co, jak jí je?" Ptal se doktor asi půl hodiny po tom, co se mě ptal Adam. ,,Prej furt stejný."

,,Tak ukaž, kouknu na tu teplotu." Já jsem kývla a neochotně se z peřiny vyhrabala.

,,Tohle se mi vůbec nelíbí, ta teplota neklesá. Máš 39,7. Mio, říkám to nerad, ale s tímhle už budeš muset do nemocnice." Já nebyla moc schopná ani vnímat, takže jsem jen kývla a víc neřešila.

,,Co to máš na tý ruce?" Všiml si doktor mého obvazu. A sakra.

,,To nic není..." Zamumlala jsem a ruku schovala zpátky pod peřinu.

,,Mio, to není žádný nic." Promluvil Adam a tu ruku mi zpod peřiny opět vytáhl a ukázal doktorovi.

Doktor mi ten obvaz sundal a šokovaně zůstal koukat na mojí ruku.

,,Mio, kdy sis tohle proboha udělala a proč?" ,,To je jedno a asi dva dny zpátky, možná tři." ,,No to rozhodně není jedno, protože ty můžeš mít otravu krve z tohohle. Příznaky by tomu celkem odpovídali." ,,Cože?!" Vyhrkli jsme s Adamem nastejno.

V dalších minutách si absolutně nic nepamatuju. Všechno bylo tak rychlé a já se zastavila až v nemocnici a pořádně si uvědomila, co se to děje.

Hned mě šli vyšetřit, jestli mám otravu krve nebo ne.

,,Dobrý den slečno, co vám je?" Ptal se mě doktor na příznaky. Řekla jsem mu všechno, co se mi děje od včerejška.

,,Ukažte mi tu ruku." Nesměle jsem jí k němu zvedla a on začal rozmotávat obvaz.

,,Nevypadá to vůbec hezky a příznaky otravy by to mohly být, ale bez vyšetření nebudu tvrdit nic stoprocentně." Dopověděl a poslal mě snad na milion vyšetření.
***
Po všech vyšetření jsem byla strašně unavená, takže hned jak jsem měla chvilku klidu, usnula jsem.

Vzbudil mě až hluk, který se linul z chodby a zanedlouho přišel doktor s výsledky.

,,Tak slečno, tady mám výsledky...otravu krve opravdu máte, ale přišlo se na ní relativně včas takže brzy budete v pořádku." Usmál se na mě doktor, ale mě do smíchu rozhodně nebylo.

Ale pro jednu věc to bylo přece jen dobré, žiletky už se v životě nedotknu.

Hned po obeznámení mě s mým stavem, mě začali léčit. Absolutně nemám tušení, co mi dělali, ale za nedlouho už se mi udělalo líp.

,,Jak se cítíte?" Zeptal se doktor po mém probuzení. ,,Jo, už je mi líp." ,,Tak to jsem rád a vedu vám návštěvu." Usmál se na mě a do místnosti vešli kluci.

,,Tak tys nám dala Miuše." Ulevil si Eda hned jak mě viděl. ,,Chybíš nám tam, bez tebe je hrozná nuda." Pronesl Maty. ,,Mně je tady taky smutno." Smutně jsem se usmála. ,,Ale no tak, určitě už brzo budeš zase s náma." Usmál se na mě Adam a pohladil mě po ruce.

Kluci mi dělali společnost snad ještě dvě hodiny. Kolem pátý už byli vyhnáni, abych byla v klidu a končily návštěvní hodiny.

Dostala jsem večeři a zároveň to od včerejška bylo snad druhý jídlo, co jsem do sebe dostala.

Zbytek dne jsem furt spala, volala s mamkou, který jsem vysvětlila moji situaci aniž by se dozvěděla, že jsem se někdy řezala a psala si s Bárou.

Chodili mě neustále kontrolovat sestry a doktor. Ti se ale měnili, aby na mě kouklo více doktorů.
                                      ***
Druhý den jsem se vzbudila do krásně slunečného zimního dne. Hned jsem si vzpomněla, že kluci mají zápas proti Švýcarsku a že dneska je Silvestr. Předpokládám, že ho strávím v nemocnici.

,,Dobré ráno, jak vám je?" Ptal se mě doktor už od dveří, když zjistil, že už jsem vzhůru.

,,Dobrý den, už se cítím normálně. Nic mě nebolí." ,,Tak to jsem rád, i teplota vám klesla. Máte lehce zvýšenou 37,2. Takže pokud se nic během dneška nezkomplikuje, budete moct jít domu, ale tam se doléčíte." Tak tímhle mě potěšil, ale myslela jsem si, že to bude na dýl.

,,Už takhle brzo budu moct jít domu?" ,,Nechcete snad?" Zasmál se. ,,Ale jo, jen mi to přijde rychlé." ,,No tak váš stav nebyl život ohrožující, ale kdyby se s tím nic nedělalo, mohl by" upozornil mě ,,takže si tu pobudete ještě do večera a budete moct jít. Ta otrava byla velmi malá. Měla jste opravdu velké štěstí."

Jsem ráda, že už dneska budu moct jít, ale klukův zápas asi uvidím ještě tady.

Z mého přemýšlení mě vytrhli kluci.

,,Tak co?" Ptali se. ,,Prej už dneska budu moct jít domu." Rozzářila jsem se. ,,Tyjo, tak paráda." Zaradovali se a opět mi dělali společnost téměř až do oběda.

Před obědem jsem se s nima rozloučila a s doktorem se domluvili, že až dohrajou, tak by se tu pro mě stavili.
                                    ***
Za chvilinku kluci začínají. Na jednu stranu se bojím, ale na tu druhou ne, protože vím, že Švýcary porazí jak nic.

Moje domněnky se potvrdily a my vyhráli 4:2.

Po skončení zápasu jsem čekala maximálně půl hodiny a jako velká voda se kluci vřítili do nemocnice.

,,Tak jdeš domu, Mií, jak se těšíš?" ,,Mooc a vy jste hráli naprosto božsky. Škoda, že jsem tohle nemohla vidět na živo." Sypala jsem ze sebe mezitím, co jsem si sbírala věci a zvedala se z postele.

Byli jsme u východu, když si nás ještě odchytil doktor. ,,Slečno? Ještě než odejdete, opravdu buďte hlavně dneska v klidu a vím,že je Silvestr a že tady chlapci zřejmě vyhráli, ale žádný alkohol. Šetřete se, pokud se tu zítra nechcete objevit znova." Kývla jsem a s popřáním hezkého zbytku dne a Silvestra jsme zmizeli v útrobách už téměř nočního Göteborgu.
———————
No a už víte, co bylo Miušce🤗. Co když Mia nebude při oslavách Silvestra poslušná a její stav by se tím mohl opět zhoršit?😱 Uvidíme, uvidíme...

A víte cooo? Už se blíží MS😱😨 Včera jsem koukala na finále holek s Finskem a je škoda, že to nedaly. Ale i tak byly skvělý a 4. místo je dobrý a i když to nerada říkám, Finsko si to zasloužilo, byly fakt dobry😤