My True Self ✔

17

Za chvilku přišel Jamie.

"Jen se vysprchuji a přijdu." Řekl a zalezl do koupelny. Začala jsem brečet. Co jsem to za páníčka?! Vzala jsem bulíka (malý polštářek) a hodila s ním o zeď.

"Sakra!" Zaječela jsem a začala chodit po pokoji.

"Kattie, co se děje?" Vylezl Jamie z koupelny a měl jen trenky.

"Já jsem taková kráva!"

"Proč to říkáš?"

"Nechápeš to? Můžu za to já. Kvůli mně je Max v takovým stavu! Místo toho, abych byla s ním doma, tak jdu na nějakou blbou party! Kdybych byla doma, neutekl by! A i kdybych byla v pizzérii, tak bych se k němu dostala dřív!"

Řvala jsem jako psychopat. Když jsem se vyječela chytla jsem se za hlavu a brečela. Jamie na mě lítostivě koukal a potom si mě za pas přitáhl do objetí, které jsem mu okamžitě opětovala.

"Jamie, jsem taková kráva." Brečela jsem mu na rameni.

"Nejsi! Nemohla jsi vědět, že se to stane. To nemohl vědět nikdo."

Stáli jsme tam v objetí asi deset minut.

"Pojď si lehnout. Musíš se z toho vyspat." Řekl a podal mi kapesníky.

"Díky." Poděkovala jsem, vysmrkala jsem se a utřela jsem si slzy.

"Můžu spát v té košili?" Zeptala jsem se ho. Usmál se a přikývl.

Svlékla jsem se do spodního prádla a oblékla jsem si zpět Jamieho košili, kterou jsem si tentokrát zapnula.

Jamie si lehl do postele a já k němu. Ruce jsem obmotala okolo jeho těla a hlavu jsem si položila na jeho hruď. Přitáhl blíž a hladil mě po boku.

"Slib mi, že už nebudeš brečet." Řekl. Koukla jsem se na něj a vypadal vážně a zároveň tak roztomile.

"Slibuji." Když jsem to řekla, dal mi pusu na nos. Pousmála jsem se a políbila ho na rty. Přesně to teď potřebuji. Být u něj a cítit jeho rty. Lehla jsem si zpátky na jeho hruď a zavřela oči.

|Jamie view|

Když mě políbila myslel jsem, že umřu. Má tak dokonalé rty.

Byl jsem rád, když usnula. Alespoň nebude myslet na Maxe, takže nebude brečet. Ničilo mě vidět ji jak brečí. A ještě do toho Farleyho debilní kecy. Chtělo se mi taky brečet, když jsem viděl, jak se rozbrečela při té injekci. Ale musel jsem být silný kvůli ní. Musím se o ní postarat.

To, že pořádně usnula jsem poznal, když uvolnila sevření mého těla.

Opatrně jsem vylezl z postele, abych jí nevzbudil a vzal jsem její mobil, s kterým jsem šel do kuchyně.

Vytočil jsem číslo Lie a čekal, než to zvedne. Konečně.

"Ano, Katt? Děje se něco?" ozvalo se z mobilu.

"Ehm, ahoj, Charlie. Tady Jamie."

"Williamsi? Proč máš Kattin mobil?"

"Je u mě. Poslyš, asi víš co se stalo s Maxem, ne? S jejím psem."

"Jo. Nick mi to volal."

"Prostě, dneska jsem se s ní na něj jel podívat a ona to prostě neunesla a úplně se zhroutila."

"Začala se z toho obviňovat, že jo?"

"Jo. Víš, chtěl bych ji nějak rozveselit. Pomohla bys mi?"

"Jasně, že jo. Je to moje nejlepší kámoška."

"Super. Tak zůstaň u školy a já tě vyzvednu."

"Ok. Tak šup. Už čekám."

Típl jsem to, oblíkl se a nasedl do auta. Doufám že se Katt nevzbudí. Za chvíli jsem byl před Edisonkou a Charlie si nastoupila.

"Ahoj." Pozdravili jsme se naráz.

"Takže, jak to chceš udělat?" Zeptala se Lie.

"Nemám tušení, ale musí to být něco velkého. Ne, jen kytka, ale něco víc."

"Tak, začneme. Miluje modrou. Má ráda romantický a vtipný kluky. Já jí k narozkám kupuji vždy šaty nebo boty. Na víc podrobností se budeš muset zeptat Nicka." No, to mi ještě chybělo.

"Přemýšlíš? Nebudu se ptát jejího kluka, jak mám rozveselit jeho holku."

"Počkej, co? Nick je její brácha." Zasmála se Lie.

"Brácha?" Vykulil jsem oči.

"Jo." Zasmála se. "Jen mají hodně dobrý vztah. Přece jenom, její táta je v armádě a kluka nemá a už jakou dobu. Nick je vlastně jediný kluk v jejím životě za posledních pět let, který jí utěšoval nebo jí pomáhal, tak, jak to děláš momentálně ty."

"Tak za ním jedem, ne?"

"Jo, teď bude v pizzérii, tak jeď tam."