My True Self ✔

29

"Dneska nějak pozdě." Zasmál se Jamie, když jsem si sedla.

"Zaspala jsem." Šeptla jsem.

"Jo. Tak to jsme dva."

Usmála jsem se a připravila jsem si na hodinu.

Učitel vešel do třídy se zvoněním a po tom, co nám povolil se posadit, nám začal říkat program dnešní hodiny.

V jeho vyprávění o tom, jak nám bude vyprávět o Spartakovi, ho vyrušilo klepání na dveře.

"Dále!" Zakřičela jako vždy celá třída.

Do třídy vešel ředitel, a jelikož jsme se všichni stoupli na pozdrav, tak jsem neviděla, kdo jde za ním.

"Dobrý den. Sedněte si. Toto je Dylan Walters. Je tu nový, přistěhoval se z Las Vegas, tak doufám že na něj budete hodní. Do konce týdne přijde ještě jeden žák, tak bych poprosil třeba Jamieho, jestli by dozadu dal ještě jednu lavici od školníka. Díky nashledanou." Do prdele! To nemohl jít na Edisonku?!

"Já tě tady u nás vítám a posaď se támhle vedle Farleyho." Učitel ukázal směrem k Joeovi a Dylan se posadil.

"Williamsi dojděte pro tu lavici teď, abyste pak nehledal školníka po celé škole. A Smithová vy jděte s ním a vezměte židle." Řekl učitel a my jsme se zvedli. Slyšela jsem jak se od Dylana ozvalo "Smithová?!". Ignorovala jsem to a šla jsem za Jamiem.

Na chodbě mi dvakrát za sebou zabrněl mobil.

První zpráva byla od Dylana.

Katt? Na jakou školu chodíš?

×Dělám dálkově jednu nedaleko Vegas×

Aha a ona je ve městě ještě nejaká Smithová?

×Ehm. Asi jo. Ale se mnou nemá nic společnýho.×

Na to už mi neodpověděl. A druhá byla od Jamieho. Je vtipný že mi píše, když jdu za ním.

Andílku??

Musela jsem se usmát.

×Copak ďáblíku?×

Chybíš mi... MOC! Uvidíme se dneska?

×Zlato, viděli jsme se před hodinou.. :D Ale taky mi moc chybíš.. Jsem domluvená s Charlie, že zajdeme do obchoďáku.. Tak večer?×

Notáák.. to nevydržím.. tak já vás pak vyzvednu odvezeme Lie a pojedeme někam.. Platí? :)

×Dobře :) Miluju tě ♡×

"Já tebe taky." Šeptnul si Jamie a rázem mi přišla zpráva stejného znění.

"Co jsi říkal?" Zeptala jsem se.

"Ehm.. to nebylo na tebe."

"Trpíš samomluvou?" Zeptala jsem se.

"Ne" uchechtnul se "říkal jsem si nahlas esemesku."

"

Hele co děláš odpoledne?" Zeptal se najednou.

"Ehm.. pomáhám mamce v domácnosti. A pak jedu s taťkou popřát dědovi k narozeninám. Proč?" Zalhala jsem.

"Aha. Škoda. Já jen že potřebuju společnost než pojedu pro přítelkyni. Óóó! Teď mě něco napadlo. To bude překvápko." Zazubil se.

"Máš přítelkyni? Řekni mi o ní něco. Teda pokud to neni tajný." Jo. Zajímalo mě co si o mně myslí a takhle to jakoby říká cizímu člověku za mými zády.

"Jo. Jsem do ní strašnej blázen. Nevím. Prostě.. když jí vidím tak z ní nemůžu spustit oči jak je nádherná. Když mě políbí tak bych nejradši vzal lepidlo a přilepil její rty na ty moje navěky. Když vidím její úsměv a oči, hned mi to zlepší den a když slyším její hlas tak- když nad tím tak přemýšlím, má skoro stejnej hlas jako ty, ale ty mluvíš moc potichu."

"Myslím že 'strašnej blázen' je asi slabý podle tvého popisu."

Jamie se usmál a na tvářích se mu vykouzlily ty úžasně roztomilé dolíčky.

Našli jsme školníkův kabinet a poprosili ho o lavici a židle.

...

"Lie? Kde si." Zeptala jsem se do mobilu čekajíc před obchoďákem.

"Už jdu! Musela jsem si ještě něco zařídit. Už tě vidím. Koukám na tebe. Sluší ti to. Ty šaty jsou hezký. Kde jsi je koupila?"

"Charlie. Mám na sobě legíny a košili. Nenosim po každý když jdem do obchoďáku šaty. A pohni prdelí."

Típla jsem to a za pět minut přišla. Vešly jsme dovnitř a nasměrovaly jsme se k bubble manii.

"Co to bude dámy?" Zeptal se.. "Jamie?" Zeptala jsem se s úsměvem.

"Překvápko." Zasmál se.

"Ahoj Jamie. Já si dám jahoda s jahodou." Řekla Lie.

"Já to co vždy." Usmála jsem se a Jamie mi úsměv oplatil.

"A pusu nedostanu?" Posmutnil si. Zasmála jsem se a obešla jsem pult. Hned si mě přitáhl a přisál se mi na rty. Když jsem si vzpomněla co mi říkal ve škole, usmála jsem se do polibku.

"Vy jste tak roztomilý!" Zapištěla Charlie a my jsme se odtáhli.

Jamie udělal naše čaje a dal nám je.

"Tak zatím. V kolik končíš?" Zeptala jsem se.

"V kolik budu chtít takže stačí napsat deset minut předem a můžem jet."

"Dobře." Usmála jsem se.

"Miluju tě." Řekl a políbil mě.

"Taky tě miluju." Polibek jsem mu oplatila a pak už jsem musela jít s Lieinými slovy "Už toho nechte hrdličky a pojď Katt!"

Rozloučili jsme se a já s Lie jsme se vydaly do zákoutí obchoďáku.