Newfound happiness

4. kapitola

To snad ne. To se mi přece nemohlo stát. 

Ale jasně. To bych musel mít taky v životě trochu štěstí že?..

Nevybíravě sem zíral na toho vysokého kudrnatého kluka, kterého už sem dneska jednou viděl a unaveně sem si protřel kořen nosu. Tohle bude asi ještě zábava, povzdechl jsem si. 

Aspoň se mi ulehčilo hledání člověka, jenž mým kamarádem ale nikdy nebude. Stačilo mi si ho jednou prohlídnout. Až žalostně drahé hadry, od značkového tílka až po boty a jeho arogantní úšklebek mluvilo za své. Poznal mě. Poznal sem to z toho jak si mě prohlížel. Zíral na mě stejně tak jako já na něj. 

Ale nedíval se na mě tak jako na tom parkovišti. Bylo to jiné. Pohled poznání, povýšenosti a ..nepřátelství. Bez úsměvu a radosti.Jeho zelené oči nabrali tmavší odstín, když si prohlížel moje nohy a já si umínil, že mu nikdy neřeknu svou slabost. 

Nikdy mu neukážu jak moc sem znetvořený , aby to mohl využít proti mě. Pro moje ponížení tak jako to udělali ti ostatní. 

Čekal jsem jestli něco řekne. No nevypadalo to, že by se k něčemu měl.

Mé oči se rozšířili úžasem tou nádherou za ním. Písková obrovská vila mi totálně vyrazila dech. Bílé lemování kolem francouzských oken, působivá a přitom působila velice domáckým dojmem. Otec mi říkal, že Anne je na tom trochu lépe než my. Ale že až tak ..na to sem nebyl jak si připravený. Zíral sem asi s otevřenou pusou , jelikož sem cítil jak mě otec trochu dloubl do žeber. Pusu sem zavřel na což sem registroval Harryho zlý pohled.

Připadalo mi to jako věčnost, nikdo nemluvil a jen jsme na sebe všichni trapně zírali. 

Tak ehm ..ozvala se Anne. Ahoj kluci vítám Vás ve vašem novém domově a já doufám, že spolu budeme všichni vycházet až se blíže poznáme...? , dívala se prosebně ze svého syna, na mě i na mého tátu. Pořád se ani jeden z nás neměl k nějaké činnosti. Harry zrovna propaloval mého otce pohledem alá " ublížíš mojí mámě a je z tebe mrtvej muž" , což mi přišlo vtipný vzhledem k tomu, že je mu sotva 18.

K mé nechuti mi přišla Anne strašně milá. Neustále se usmívala až se jí ve tvářích ukázaly rozkošné ďolíčky. Pohledem jsem opět vyhledal Harryho obličej a hledal tam to, co tam momentálně nebylo. Ihned sem si vlepil imaginární facku, vždyť mi může být úplně ukradený jestli je tam má nebo ne. A vzhledem k tomu jak se tváří.. Na situaci to nic nemění. 

Znovu se na mě podíval a pak sjel pohledem na mého otce. Anne si jen odkašlala a pobídla nás rukou směrem k domu se stále přilepeným úsměvem na tváři.

...................................................................................................................

Už když sem viděl tu starou rachotinu jsem věděl, že jsou to oni. 

Otevřeli se dveře a z auta se velice pomalu soukal ten malý brunet s nejkrásnějšíma očima jaký sem kdy viděl. Zatřepal sem hlavou a na okamžik zavřel oči. Je to nepřítel, nepřítel , opakoval sem si v duchu a když sem znovu oči otevřel , nasadil sem ten nejvíc nepříjemný pohled jaký sem dokázal. 

Když se objevil jeho otec, ani sem se moc přemáhat nemusel. Sjížděl sem oba pohledem a zhnuseně se zastavil nad jejich starém autě. 

Jasně. Chudí jak kostelní myši, v hadrech které by tu na sebe nikdy nikdo nevzal , prohlížel sem si toho malého hnědovláska možná až příliš zaujatě , ale cítil sem, že on na mě zírá taky. Vlastně od chvíle co vystoupil zíral jen na mě. Věděl sem, že mě poznal. Zorničky se mu totiž rozšířili ihned jak vylezli z auta. Tak roztomile vykulil ta svoje očka, až mi koutky cukaly do úsměvu. Na jednu stranu mi to zvláštním způsobem zalichotilo, ale je tu jeden podstatný problém. 

My dva nikdy nebudeme přáteli a doufal jsem, že on si to moc dobře uvědomuje. Nedokážu si představit co tomuhle řeknou lidi ze školy až uvidí jaké chudáčky si moje máma nahnala do domu. Nikdy se nedostane do naší party a dost pochybuju, že tu vůbec zapadne. 

Dlouhou chvíli sem se zastavil na jeho krátkých nohách a usilovně přemýšlel, co se na tom parkovišti mohlo stát. Je snad nějak nemocný? Teď stojí normálně a nevypadá, že by nemohl chodit nebo tak něco.

Viděl sem jak se nervózně ošil a tak sem znovu zabloudil do jeho tváře, jenž se nyní doslova rozzářila a já věděl na co se kouká. Na máminu absolutní pýchu a radost. Náš dům byl vcelku obrovský pro dva lidi, ale to máma nemohla tušit , když ho tu s láskou zařizovala. Otec zdrhnul, když jsem byl ještě dítě  a Gemma se se svým přítelem odstěhovala do LA. 

A to ještě neviděl naší obrovskou zahradu a bazén, který sem loni s Liamovou pomocí dokončil. Není nad to, když máte konexe. Liamův táta vlastnil největší firmu s bazény v celém Kensigtonu a milerád nám s tím pomohl. Máma byla nadšená a já měl pocit, že aspoň někdy jí dokážu udělat radost. 

Jsem tak trochu rebel vím to. Ve škole mám problémy, doma ani moc nejsem .. ale mámu miluju a pro ní sem schopný všeho. 

Máma se snažila zachránit tuhle trapnou situaci " láskyplného seznámení " a pobídla je k našemu domu.

Pohledem sem znovu vyhledal toho jejího Victora a přísahal sem si, že jestli je to nějakej zlatokop a ublíží jí. Zabiju ho. Ona si zaslouží jen to nejlepší. Ale najít si chlapa z druhý strany Anglie, snad rozvedenýho se synem na krku, který je starší než já? Asi tatínkovej mazánek. Když sem se znovu podíval na jeho obličej vypadal tak ..roztomile. Jo ..určitě tu nezapadne, pomyslel jsem si. 

...........................................................................

Takže tady se vyzujte kluci, ševelila mamka a já protočil oči, když je hned táhla do své kuchyně. Milovala vaření a pečení, ale jelikož to tu neměl kdo jíst obdarovávala i sousedy a snila o otevření vlastní cukrárny. 

Coural sem se za nimi v závěsu, mezitím co jim máma ukazovala každou místnost v baráku a při přechodu do obýváku, sem se snažil nenápadně zpomalit u schodů s tím, že se nepozorovaně vypařím pryč. Neměl sem náladu je zpoznávat právě teď. Bude na to dost času, tím sem si sakra jistý, zašklebil sem se. 

Když už sem si myslel, jak moc jsem nenápadný a jedním krokem vyšlápl schody do svého pokoje zastavil mě mámin hlas. 

"Harry , mohl bys tady ukázat Louisovi jeho pokoj prosím tě  ? " , my tady s Victorem zatím připravíme čaj, mrkla na mě s úsměvem a pohla hlavou k tomu brunetovi. 

Kurva práce. Do prdele. Nechápu, že má vždycky oči všude. Vím o co se snaží. Myslí si, jak si budeme všichni rozumět a budeme si tu žít jako spokojená rodinka. Já dostanu nového fotra, kterej mi za pár týdnů bude mluvit do života jakoby mě znal od narození a taky bratříčka , jenž je trochu starší a měl by mi být patrně vzorem. Podíval sem se na něj znovu a protočil očima. Nikdy by tohle nemohlo být mým vzorem. 

Takže Louis je jeho jméno. Musím ale uznat , že se k němu ohromně hodí . Docela dost netypické v naší zemi, ale k němu pasuje. Až nezvykle jemné a ženské pro ..kluka. 

Otráveně jsem svěsil hlavu a pokynul mu aby šel za mnou.

" Pojď nemám na tebe moc času ok " , pronesl sem našraně tak, aby mě slyšel jen on, jelikož ke mě už mířil a stál jen kousek ode mě. 

...........................................................................

Hlásím že žiju. No jo je to tak ..po roce nový díl :-D . Omlouvám se Všem, co si můj příběh zařadili do knihoven a já je zklamala. Mám ale hrozně málo času a nemám někdy náladu. Nebudu člověk co přidává několikrát týdně, ale slibuju že se budu snažit. Určitě nebudete čekat rok.. 

No mám ještě v hlavě další příběh, zase z jiného soudku. Uvidíme ..fantazie je , jen to sepsat , ale to vy určitě taky znáte :-D 

Nepíšu nijak extra , ale třeba si někdo rád počte :-) 

Díky za váš čas Katey