Newfound happiness

5.kapitola

 Šli jsme pomalu nahoru a já obdivoval neobyčejně barevné obrazy na stěnách. Byly plné různých obrazců, některé byly veselé plné přírody další trochu ponuré.

Snažil sem se zachytit nějaký podpis autora , když v tom sem narazil do vysokého těla před sebou a jen tak tak sem vyrovnával balanc , přičemž mě Harry chytil za ruku abych se neskutálel dolů.

„Sakra" , vyjekl sem ze strachu a Harrymu se vytvořila vráska mezi obočím.

„ Kam kurva civíš to už vážně neumíš ani chodit?" .. okřikl mě hrubě.

Chtěl sem mu odseknout že ne, ale jen sem setřásl jeho ruku a proklouzl kolem něj dál nahoru. Rozhlédl sem se po chodbě , která čítala několikery dveře a čekal na jeho další povel.

Obrátil sem se k němu a ošil se nad jeho nepřátelským výrazem. Kde je ten kluk, který mi běžel dnes pomoct ...? Aspoň mám o starost méně. Protože Harryho – kamaráda už hledat nemusím. Tenhle můj kámoš nikdy nebude. Sledoval sem jeho nadzvednuté obočí čekajíc co udělám dál.

S velkým sebezapřením sem se rozešel k prvním dveřím v pravo a drze sem vešel.

Pokoji dominovala obrovská postel snad se stovkou polštářů a já neumírněně otevřel pusu. Na stěnách visely plakáty Rolling Stones a všude kolem se válela cdčka. Tohle byl jednoznačně Harryho pokoj už dle kořeněné vůně a celkového typu pokoje. Tmavě modré stěny a postel s černým saténovým povlečením.

„Už ses vynadíval ?!.." objevil se vedle mě jako duch a líně se usmál, když si všiml, že koukám na fotku na jeho stole na které objímá mladou blonďatou dívku kolem pasu.

Přitakal sem a obrátil oči k němu.

„Protože sem už se nepodíváš" , zašeptal mi do ucha až se mi zježily chloupky na krku.

Protáhl sem se kolem něj a zůstal stát uprostřed chodby, když prudce zabouchl dveře od svého pokoje.

„ Heleť ..vím že nejsi rád, že jsme s tátou tady ..věř mi, že já taky ne .. jen mi prostě ukaž pokoj , kde si můžu složit věci, protože jsem fakt unavený a chtěl bych si odpočinout". Harry na mě zíral jak když mi narostla druhá hlava. „ Co je ..?! vyprskl sem unaveně po chvíli, když si mě zkoumavě prohlížel.

„ Jseš divnej", zamumlal a pokynul mě ke dveřím hned vedle jeho pokoje. No to snad ne, pomyslel sem si v duchu a doufal sem, že mi třeba jen ukáže všechny místnosti.

Moje nejhorší obavy se naplnily , když sem spatřil útulný pokoj s prostornou postelí a světlými stěnami. Všechno precizně uklizené a srovnané od postele po stůl a ...

„Páni ..to je šatna ?" , vešel sem ohromeně do velkého pokoje, kde vedla malá chodba a rozsvícený prostor jako by mě zval dál. Úsměv mi splasknul , když sem si uvědomil, že tam vlastně ani nemám co dát. Otočil sem se a vydal se zpátky do pokoje k Harrymu, který už tam ale nestál.  Sledoval sem ostražitě zavřené dveře a úlevně vydechujíc sem se svalil na postel. Nějakou chvíli sem jen ležel a koukal do stropu. Únava jakoby odešla s novým místem. Byl sem příliš zvědavý. Protáhl sem se a rozhodl se prozkoumat zbytek domu.

Pokrčil sem rameny a vykoukl na chodbu. Nikde nikdo. Prohlédl sem si i ostatní místnosti v patře. Kde byli k mému milému překvapení i dvě koupelny. Jedna se sprchovým koutem a druhá měla úžasně prostornou vanu.

„ Tuhle můžeš využívat ty" , ozvalo se za mnou a já povyskočil a srdce měl až v krku.

„ Ježiš doufám, že tohle neděláš lidem často", utrhl sem se na něj a zle sem se na něj podíval. Vlastně tak jak on to dělá od chvíle co jsme přijeli.