Newfound happiness

10. kapitola

Naše oči se střetli v zrcadle.

Bylo to pár vteřin než se Harryho pohled změnil avšak ten okamžik se zdál být nekonečný. Nyní jeho pohled nevěstil nic dobrého.

Zatřásl jsem hlavou a snažil se vypadnout tak rychle jak mi to jen moje nohy dovolili.

Rychle sem šel dál než sem došel ke dveřím vedoucím na zahradu. Naštěstí nebyly zamčené tak sem proklouzl ven.

Opřený zády ke zdi sem na chvíli zavřel oči.

Jsme tu jen pár týdnů a já bych nejradši někam odjel a nikdy se nevrátil.

Byl sem tu sám.

Otec je neustále s Anne, nikoho tu neznám a s Harrym ... počítat prostě nemůžu. Dal mi to jasně najevo již v den našeho příjezdu ať se od něj i jeho přátel držím dál. Nerad sem dělal problémy a byl raději neviditelný. Jako vždy.

Chtěl bych tu mít někoho jako je Zayn. Člověk, kterýmu sem vždycky mohl říci všechno. Můj jediný přítel. Neskutečně mi chybí. On jediný mě měl opravdu rád takového jaký sem bez ohledu na vše co se stalo.

Oči sem zaostřil na oválný bazén a užasle sem sledoval i zbytek zahrady. Nazval bych to doslova exotickým rájem. Na to, že jsme byly v Anglii to tu hrálo všemi barvami různých květin. V tu chvíli sem věděl, že tohle bude mé nejoblíbenější místo.

Plavání mě udržovalo v kondici a bylo potřeba pro moje nohy. Slíbil sem si, že se budu snažit chodit sem každou noc.

Z myšlenek mě vyrušilo prásknutí hlavních dveří až sem nadskočil.

Slyšel sem Anne jak křičí Harryho jméno.

Nechtěl sem poslouchat vážně ne, ale i tak sem zůstal stát mezi dveřmi a čekal.

" Harry, volala mi paní Newtonová .. a řekla mi co si dnes udělal " ..

"Ta ježibaba hned žalovala, to sem si kurva mohl myslet ..! " , vykřikl Harry a spustila se lavina nadávek, o kterých sem ani nevědel, že existují.

Pomalu sem se dostal zpět do domu potichu zavírajíc dveře na zahradu.

Zaslechl sem jak si Anne povzdychla. " Harry slíbil si mi, že se budeš snažit, nebudeš dělat problémy a školu dokončíš tak " ..

" Jak sem ti slíbil tak to tak bude, můžeš být v klidu " , odsekl Harry aniž by Anne nechal domluvit.

Slyšel sem rychlé kroky mířící z kuchyně a tak sem ustoupil o několik kroků do stínu schodiště.

Harry si natahoval tričko, nazul si tenisky a vyšel ven.

Rozhodl jsem se, že taky půjdu ven. Proč vlastně ne ? .. Tedy nepůjdu za Harrym samozřejmě .., ale třeba někoho potkám a seznámím se.

Pomalu sem vyšel do schodů a držel se zábradlí. 

Ze skříně sem vytáhl světle šedou mikinu a vyrazil ven. 

...............................................................................................

Byl sem neskutečně vytočenej a ještě k tomu frustrovanej. Ta nejhorší kombinace.

Proto sem automaticky nasedl na motorku a jel na známou adresu. Teda ne že bych toho využíval, ale párkrát sem to tak udělal. Jen když sem byl opravdu vytočenej.

Věděl sem, že mě přivítá s otevřenou náručí. Jako pokaždý.

Ve vlastním domě se cítím jako vetřelec. Máma si furt poletuje někde s tím svým .. a jeho synáček si užívá luxusu jako by to bylo jeho nebo co. Do toho všeho se to sere ve škole a náš plán s kluky se taky pořádně komplikuje.