Oheň předků

18. Nápady

Vzhledem k požáru, který ve škole vypuknul, ředitel vyhlásil mimořádné týdenní prázdniny. Pátek jsem strávila doma. Chtěla jsem jet za Holly, jelikož jsme se dohodly, že jí budu pomáhat i v pátky, ale ona mi zavolala, ať nejezdím, že si mám odpočinout. Ujišťovala jsem ji, že mi nic není, že jsem v pořádku, ale ona stále trvala na svém. Když jsem tedy měla volný den, rozhodla jsem se, že se konečně vrhnu na úpravu zahrádky.

Po snídani jsem vyšla ven na terasu, abych si zahradu pořádně prohlédla. Vzala jsem si s sebou blok a tužku, jelikož jsem si chtěla zakreslovat své nápady. Nejprve jsem si promyslela, jaké květiny bych na zahradě chtěla mít. Jako první mě samozřejmě napadli růže a tulipány, pak také lilie a nějaké okrasné keříky.

„Tak jak to jde?" zeptal se mě taťka, který zrovna přišel.

„Celkem dobře. Asi tady budu mít podobné květiny, jako doma."

„A co takhle jahody? Nebo nějakou zeleninu? Vždycky jsem si představoval, jak vyjdu ven a utrhnu si čerstvá rajčata, papriky a podobně."

„To zní dobře," odpověděla jsem a v ten okamžik jsem dostala nápad. Rychle jsem vzala tužku a začala na papír přenášet své myšlenky. Trvalo mi to poměrně dlouho. Ale když jsem skončila, byla jsem se svým výtvorem spokojená. Podala jsem blok taťkovi a zeptala se: „Tak co myslíš?" Táta si můj návrh se zájmem prohlížel a poté odpověděl: „Mně se to líbí. Kdy to zajedeme koupit?"

„Zítra?" navrhla jsem.

„Dobře. A teď pojď dovnitř, mám tam pro tebe překvapení."

„Můžu hádat?" zeptala jsem se nadšeně.

„Pak by to ale nebylo překvapení. Takže zavři oči a jdeme," řekl táta a chytil mě za ruku. Zavřela jsem tedy oči a nechala se taťkou vést zpátky do domu.

„Ještě kousek, tak a je to. Můžeš otevřít oči." Pomalu jsem je otevřela a snažila se co nejrychleji přivyknout na světlo.

„Páni! To je skvělé! Díky tati!" pronesla jsem, když jsem to spatřila. Na stolečku před pohovkou stály dva hrnky naplněné horkým kakaem, z kterého ještě stoupala pára. Vedle nich byla miska naplněná mými oblíbenými sušenkami.

„Popcorn?" podivila jsem se, jakmile jsem si všimla další misky.

„No co? Třeba budeme přeslazení a popcorn nám pak přijde vhod." Nad touhle odpovědí jsem se usmála a pak jsem pohledem zabloudila ke krbu. Bylo v něm připravené dřevo i papír.

„Můžu?" zeptala jsem se taťky.

„Jinak bych to nepřipravoval," odpověděl táta. Přistoupila jsem tedy ke krbu blíže a jediným nepatrným pohybem ruky jsem zapálila papír uprostřed dřevěné hromady.

„Tak, a teď si jdeme vybrat nějaký film," pronesl táta.

Zbytek dne jsme strávili sledováním několika filmů a povídáním si. Dříve jsme si takovéhle dny vyčleňovali téměř pravidelně, ale postupem času jich stále více ubývalo. I proto jsem za tenhle den byla ráda.