Oheň předků

63. Doteky

Než jsem si to rozmyslela, chytila jsem lem jeho trika, které jsem měla na sobě, a jedním rychlým pohybem jsem si ho sundala. Pak jsem ho odhodila někam na podlahu a podívala se na Ryana. Z jeho pohledu jsem vyčetla překvapení, ale žádná zlost nebo výčitky tam rozhodně nebyly.

Místo toho se Ryan posadil, takže se naše nahá těla dotkla. Všude jsem cítila jeho horkou kůži a ten pocit byl nepopsatelný. Byl tak intenzivní. A ještě zesílil, když mě Ryan políbil. Prsty jsem si pohrávala s jeho vlasy, zatímco on si mě dlaněmi položenými na mých zádech tiskl blíž ke svému tělu. Energie uvnitř mě se znásobila nejméně 100 krát, a bylo opravdu obtížné ji nějak udržet. V domnění, že se energie malinko utiší, jsem zaklonila hlavu. Jenže Ryan to pochopil jako výzvu a svými polibky si razil cestu po mém krku stále níž až k mým prsům.

Tenhle pocit byl nový. A ač jsem věděla, že jednou přijde, rozhodně jsem na něj nebyla připravená. Připravená ve smyslu zvládnu tu energii ukočírovat. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zklidnit svůj dech, jenže Ryan mi svými doteky vůbec nepomáhal. Levou paži nechal položenou na mých zádech, zatímco pravou se přesunul k místu, které nyní zasypával nespočtem něžných polibků. V místě jeho doteku se mi do těla rozlévala vlna tepla, která postupně naplnila každý kousek mého těla.

Líbilo se mi to. Tak moc, že se mi z úst vydral tichý sten. V ten okamžik Ryanovi polibky ustaly. Místo nich jsem na levém prsu pocítila jeho jazyk, který mi pomalu obkroužil bradavku. Svou ruku přesunul na pravé prso a lehce ho zmáčkl ve stejném okamžiku, kdy se moje bradavka ocitla v jeho ústech. Tohle už bylo moc. Svými prsty zapletenými v jeho vlasech jsem zatáhla silněji, než kdy před tím a při tom zasténala. Nevědomky jsem se při tom otřela o jeho klín, což mělo za následek příval další energie. Energie, kterou jsem už nedokázala udržet uvnitř sebe.

Venku se okamžitě ozval hrom. Byl tak hlasitý, jako by byl přímo nad námi. Společně s ním se otevřely dveře na balkon a do pokoje se vehnal silný vítr. S Ryanem jsme se od sebe okamžitě odtáhli a oba se zadívali na otevřené dveře, kterými se dovnitř dostávali kapičky deště. Bez váhání jsem se zvedla a dveře zavřela. Chvíli jsem tam jen tak stála a přemýšlela nad tím, co se stalo. Když jsem se otočila, abych se vrátila zpátky do postele, Ryan stál jen několik kroků ode mě, a prohlížel si mě. Instinktivně jsem si zakryla prsa rukama. Ryan se tomu usmál a roztáhl paže v náznaku, ať jdu k němu. Zdolala jsem tu vzdálenost mezi námi a pevně ho objala. Ještě teď jeho srdce tlouklo nezvyklou rychlostí.

„Víš, že takhle jsem to nemyslel," zašeptal a políbil mě do vlasů.

„Jo. Jen...Chtěla jsem něco víc. Ale nečekala jsem, že to bude až takhle víc."

„Já se rozhodně omlouvat nebudu. Pořád ti říkám, že to ty máš být ta rozumná," řekl a zasmál se. Zaklonila jsem hlavu, abych mu viděla do tváře.

„Já vím. Měla jsem nejdřív něco říct a ne..."

„Tohle neříkej. Ani nevíš, jak dlouho jsem toužil po tom, takhle tě vidět. Máš nádherné tělo a neměla by ses za něj stydět. Miluju tě za to, jaká jsi. Za tvůj upřímný úsměv, za tvůj nakažlivý smích, za tvoji potřebu neustále druhým pomáhat. Tvoje dokonalé tělo je jen překrásný bonus, který jsem mohl dostat." Po těchto slovech se mi do očí draly slzy. Nevěděla jsem, co na to říct. A pak mě napadlo, že existuje jedna věc, která je silnější než slova.

Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Do toho polibku jsem se snažila dát všechny své emoce. Ale hlavně jsem se do něj snažila dát ty dvě slova, která mu chci říkat do konce života, dvě slova, která od něj budu slyšet tak často. Miluju tě.

Ryan mě vzal do náruče a odnesl do postele. Když mě položil, chtěl se sehnout pro svoje triko, ale já ho zastavila.

„Chci ti být co nejblíž. Navíc, když mi bude zima, tak mě zahřeješ mnohem lépe, když na sobě to triko nebudu mít." Tomu se Ryan jenom usmál a pak už si lehl ke mně.

„Dobrou květinko. A kdybys na mě zase dostala chuť, klidně mě probuď." Za tahle slova si ode mě vysloužil ránu do ramene. Oba jsme se tomu ale nakonec zasmáli a během chvíle usnuli.

Další část :) A upřímně se trochu bojím vašich reakcí :D ale snad se vám to bude líbit :)