Snapchat [1D ff]

2.2

"Tady je, ale slib mi, že zavoláš. Cítila bych se potom jako kráva, která ti dala jen číslo do sbírky. Vlastně teď se cítím ještě ví ponížená, blah blah blah! Jsou to jen kecy Lily! Proč si mu to číslo dávala a ještě ke všemu říkala něco tak stupidního?!" Každé slovo jsem si mumlala potichu pro sebe, i když u poslední věty jsem se trochu neudržela a zvýšila hlas.

Po zjištění, že kolem mě nikdo není jsem svůj pohled opět obrátila k zemi. Kopla jsem do kamínku před sebou a znovu si něco zamumlala. Jak si mohl být tak jistý, že mi tu knihu vydají. Vždyť z ní četl sotva kapitolu a navíc se s nikým jiným ani neporadil. 

Šla jsem sotva deset minut a ještě jsem ani nebyla za půlkou cesty domů. Byla jsem na sebe naštvaná ještě víc, po tom co jsem zjistila, že jsem si sebou nevzala sluchátka. Hrozně jsem si chtěla poslechnout jakoukoliv písničku, ale nebyla jsem tak odvážná na to, abych si ji pustila nahlas. Přeci jen každou chvíli okolo mě projde spousty lidí a nejsem zas tak velký rebel. 

Z kapsy jsem vytáhla mobil a až s jeho odemknutím jsem si vzpomněla, že mi volal Harry. Od té doby, co jsem mu to v kavárně položila mi tu přibylo dalších sedm upozornění na zmeškané hovory. Dokonce mi jednou volal i Niall.

Nepřipadalo v úvahu, že bych jim zavolala zpátky a tak jsem si uložila jejich čísla a najela na sms. Chvilku jsem se rozmýšlela co bych jim asi měla napsat, ale nakonec jsem stejně usoudila napsat jen obyčejnou frázi. 

Lily: Co jsi chtěl? 

Neměla jsem v plánu psát žádné smajlíky, i když mě samotnou vytáčí, když mi je někdo nenapíše. Hned si to vyložím jako by na mě měl být naštvaný, nebo že jsem moc dotěrná. V tomhle případu jsem to byla já a měla jsem k tomu pořádný důvod. 

Harry: Zavolej prosím

Lily: Ne

Harry: Promiň.

Lily: To je vážně všechno co řekneš? Před 27 milionama sledujících? To jsi mi to nemohl přijít říct do očí?! Nejdřív se chováš mile, a pak tě vidím v telce s nějakou šlapkou a pak se objeví na tvém twitteru moje jméno?! Všechno jen aby ses dostal holce do kalhotek.

Harry: Kdybych věděl kdo jsi, tak bych ti to do těch očí zkurveně řekl!

Omráčeně jsem se dívala na mobil a div ho zuřivostí nerozmačkala. Sice je už Únor, ale předsevzetí 'Vyhýbat se tomu idiotovi až do smrti' si můžu dát i teď. Nasupěně jsem se vydala ke svému domu a tajně doufala, že nikdo z příbuzných nebude doma. 

Rozrazila jsem dveře do pokoje a rozvalila se na postel. V ruce jsem pevně svírala mobil a čekala na omluvnou zprávu. Po deseti promarněných minutách, kdy jsem čekala, jestli se Harry rozhoupe k tomu, aby se mi omluvil, nebo ne, jsem se zvedla do sedu a nohy si svěsila z postele. 

Málem jsem vyskočila z kůže, když mi na posteli začal zvonit mobil s vyhráváním Haunting od Halsey. (Pokud chcete vědět proč se tak lekla, doporučuji pustit → v médiích ). Rychle jsem nahmatala mobil  k mému překvapení, možná se v tom skrývalo i zklamání, se mi na obrazovce objevilo cizí číslo. 

Chvilku jsem váhala jestli to mám zvednout, ale kdyby to byl někdo koho neznám, neměl by přeci moje číslo. Rychle jsem stiskla přijmout, dřív než bych propásla jedinečnou šanci mluvit s někým neznámým. 

Přeci jen, můj život není tak zajímavý, aby se mi každou chvíli na obrazovce objevovaly jména lidí, který by se mnou potřebovali nutně mluvit, nebo neznámá čísla. Tohle pro mě byla skoro novinka a i když jsem při zvuku vyzvánění doufala, že je to Harry, nebo dokonce někdo z kluků, tohle je stejné vzrušení. 

"Prosím?" Netušila jsem, jak mám oslovit někoho kdo nevím či je holka nebo kluk a tohle bylo první, co jsem si vybavila ještě z prvního stupně. 

"Tady Sebastian, doufám že mi Lilien dala správné číslo, protože jinak bych se tu před někým ztrapňoval zbytečně. " Nečekala jsem, že to bude zrovna Sebastianův hlas, který právě teď uslyším, jelikož to jsou to tak dvě hodiny od té doby, co jsem mu ho dala. 

"Ahoj, myslím, že Lilien ti špatné číslo rozhodně nedala, protože jsi jí hodně zaujal." Můj hlas se konečně trochu uvolnil. Možná, že uvnitř sebe jsem se cítila polichocená tím, že mi vůbec zavolal. 

"Ehm asi to bude znít vlezle a skutečnost, že jsme se dnes už viděli tomu dodává na skutečnosti. Stejně se zeptám. Nechtěla by jsi na kafe?" 

"Fakticky jsem nečekala, že zavoláš a už vůbec ne dneska. Vlastně mám volno, takže proč ne."

"Fajn tak tě za dvacet minut vyzvednu před tvým domem, a jelikož to už není prcovní schůzka, žádné upomínky na tvoje ex." Poslední slova jsem slyšela jen tak tak, protože akorát zavěsil. Nebudu zapírat, že mě jeho slova trochu vyděsila, protože ano. Vyděsila a to hodně. 

Jak sakra ví, kde bydlím?!

---

Původně jsem kapitolu chtěla delší, ale celou jejich schůzku nechám na další kapitolu. 
Mám na vás celkem důležitou otázku. Jelikož už vím, jak to všechno skončí, chci vědět pro jaký ship jste? :)

-N