3.2

2.3K 147 31
                                    

"Páni já nevím co říct." Znovu jsem si povzdechla a snažila se udržet svou radost trochu na uzdě. Přeci jen je mi pořád trochu trapně z toho, jak mi - tedy nám - může koupit zájezd do Evropy a já se ani nezmůžu na to, abych mu k narozeninám koupila drahé hodinky.

"Tak nic neříkej a dej mi pusu." Zašklebil se Harry a mně se na tváři objevil úšklebek po tom, co jsem si vzpomněla na nopc, kterou jsem s ním strávila. Radši jsem už nic neříkala, naklonila se k němu a dala mu malou pusu na tvář.

"To bylo jako všechno?" Harry si založil ruce na prsou a našpulil na mě pusu. To ale neměl dělat. Ve chvíli, kdy to nejmíň čekal, přitiskla jsem svoje rty na ty jeho a tak po sekundě se odtáhla.

Když jsem otevřela oči, Harryho výraz byl plný překvapení. Nejspíš čekal francouzáka. "Teď už to bylo všechno," dodala jsem a znovu se usmála. Pořád jsem měla hroznou radost z toho výletu, který jsem si tak moc přála.
Pořád mi ale hlavou vrtala jedna věc. Měla bych odjet na měsíc pryč zrovna teď, když plánuji vydat knihu. "A kdy se odjíždí?"

"To je na tom to nejlepší, jede se už příští týden!" Vážně jsem se v tu chvíli snažila tvářit šťastně, ale to, že jsem si měla vybrat mezi dvěma sny, mě moc šťastnou nedělalo.

"Páni to je super," Objala jsem ho, ale ty slova jsem už tak nadšeně říct nedokázala. "A nedalo by se to nějak odložit?" Usmála jsem se a pořád se ho snažila udržet v objetí, abych se nemusela koukat na jeho tvář.

"Počkej, ty nechceš jet?" Harry si mě od sebe odtáhl a dal tak, aby mi vidděl do obličeje. "Jestli ne, řekni to, jsem už velkej, abych zvládl neúspěch." Po tom co to dořekl, už na tváři neměl upřímný úsměv. Spíš to vypadalo, že se tu na místě psychicky zhroutí a to jsem nemohla riskovat.

"Ne to ne! Je to skvělý, vážně. Já jen, že jsem měla něco domluveného, ale to se snad dá přesunout." Povzbudivě jsm se na něj usmála a tím mu vrátila i ten jeho úsměv. Snad tě moc nezklamu.

---

"Hele potřebuju s tebou nutně mluvit!" Vykřikla jsem zoufale do telefonu. Sebastian nestihl ani nic říct a já už začala s mým monologem. "Nešlo by to vydání knihy přehodit na jindy? Potřebovala bych někam na chvíli odjet a nejspíš to nepůjde zrušit."

"Na jak dlouho bys jela pryč?" Zeptal se frustrovaně Seb, který tam nejspíš něco vyhledával na počítači, dle ťukání do klávesnice.

"Na měsíc." Šeptla jsem a doufala, že to přeslechl.

"Děláš si srandu, že jo?! Na měsíc?! A to jako jak si myslíš, že to tady funguje? Teď si zavolám řediteli a oznámím mu, že to dlouhodobé plánování na vydání tvé knížky se musí přesunout, protože si paninka chce odjet někam na jeden celý měsíc! Jak si k sakru myslíš, že to tady funguje ženská?!" Už v půlce jeho nadávání jsem simusela telefon odtáhnout půl metru od mého obličeje, protože by mi jinak praskly bubínky.

"Chápu to, promiň, necháme to na ten termín." Zašeptala jsem a snažila se z toho lehce vybruslit.

"To si teda piš a jestli tu ten den nebudeš, rozdáme tvé knihy lidem y ty to všechno hezky uhradíš!" vykřikl a hned potom zavěsil.

Plácla jsem sebou na postel a zavřela oči. Tohle je zlý, tohle je teda hodně zlý! Musím si vybrat mezi dvěma sny, musím si vybrat mezi dvěma sny. A taky musím přestat opakovat všechno dvakrát!

Přetočila jsem se na bok a podívala se na noční stolek. Byla tam moje a Carolina fotka. V ten jsem se neuvěřitelně bavila, stejně jako všechny dny strávené s ní. Kdopak by řekl, že mě za prá let začne šikanovat.

Opatrně jsem si sáhla na oko, které mě pořád ješět trochu bolelo, ale známky po monoklu už tu nebyly žádné. Kéž by to neudělala a já si za ní teď mohla přijít pro radu. Z boku jsem opět změnila svou polohu. Tentorkát jsem se převalila na řicho a hlavu pootočila směrem k oknu.

Měla bych si s někým promluvit.

Lily: Ahoj kluci :)

Niall: Páni, ani jsme nedoufali, že se po té trpané konverzaci minule ozveš!

Lily: rozmyslela jsem si to a už nejsem naštvaná :)

Niall: to je dobře, takže můžeme jít někdy ven, ne?

Lily: radši bych zůstala v anonymitě.

Louis: ale to není fér! ty víš kdo jsme my a můžeš si nás vygooglit, ale my nevíme jak vypadáš ty!

Lily: jsem fakt kočka

Liam: Mňau.

Lily: Haf.

Niall: Tak dělá pes, ne?

Lily: To jsem netušila..

Niall: Není zač :)

Lily: Co jsi měl z biologie?? :DDD

Niall: Za čtyři, ale prošel jsem ;)

Lily: Tady je to, jak bavit se s opicema

Louis: Vysoce intaligentníma opicema

Niall: Gorily jsou fakt chytrý, četl jsem o tom!

Harry: myslel jsi šimpanzi

Lily: podívejme, kdo se nám tu objevil

Harry: Pan JsemNejlepší je tady

Lily: nene, pak NejsemNáhodouTakTrochuLhář

Harry: fajn, možná s někým asi chodím

Lily: asi?

Harry: Já nevím, jestli se mnou chce chodit i ona a bylo yb blbý říct, aww ona se mnou chodí, a pak se ztrapnit tím, že vlastně ne.

Lily: lol aha

Harry: radši mi pomoz vybrat barvu růží, jsem zoufalej a nevím, jakou barvu má ráda!

Lily: hnědý

Harry: jak to víš?

Lily: Tím jí naznačíš, žes to všechno posral!

Lily: LOOOL!

Harry: Tak dík za pomoc.

Lily: no tak trochu chill, to byl joke.

Lily: určitě nemá ráda vážný chlapi, kteří nemají smysl pro humor.

Niall: omg už to chápu!

Lily: co?

Harry: Co?

Niall: Ten vtip o těch hovnech :D

Lily: Niall to vše zachránil svým ultra rychlým myšlením!

---

Tak si dneska dáme nenapínavý konec, protože s lítostí (ok někomu to možná bude jedno) oznamuji, že příběh asi skončí. Hrozně mě zamrzelo, když vaše aktivita u minulého dílu byla tak rapidně nízko → ale hrozně mě zase potěšily komentáře! ♥

Takže i když tahle povídka původně měla mít 60 dílů +, skončíme někde na 33 /34 :)

Snad se aktivita trochu zlepší a doufám, že s vámi můžu počítat u několika dlašíc kapitol. :)

A MEGA MOC DĚKUJI ZA 50k PŘEČTENÍ!!!!

-N

Snapchat [1D ff]Where stories live. Discover now