3.0

2.3K 157 13
                                    

Pořád to jen vyzvánělo a já začínala být pěkně naštvaná. Jedna věc je, že se mi od té noci neozval, ale druhá, že mi to ani nebere. Naštvaně jsem s mobilem hodila na postel a rukama se opřela o stůl. 
Pořád mě přepadala myšlenka, že mě jen využil. Snažila jsem se myslet na jiné věci, které se mu mohly stát, že neodpovídá, ale pokaždé mě to přivedlo zpět. 

Nakonec mi to přeci jen nedalo a otevřela jsem notebook. Najela jsem se na internet, ale než jsem do vyhledávače stihla zadat to, kvůli čemu jsem původně přišla, do očí mě udeřil nový email. V tu chvíli okamžitě odpadly všechny mé myšlenky na Harryho a moje myš už automaticky najížděla na tlačítko otevřít. 

Mé oči rychle přejížděly po slovech, které mi způsobovaly husí kůži. Sebastian mi tedy nakonec nelhal, když říkal, že mi tu knihu vydají. Radostně jsem si několikrát nahlas předčítala email, který mi poslala ředitel toho nakladatelství. 

Okamžitě jsem zapomněla na všechno co se okolo mě děje. Jediné co jsem chtěla udělat, bylo napsat Carol. Na nové kartě jsem si otevřela facebook a chvilku přemýšlela jak začít.  Když jsem si ale uvědomila, že to po naší hádce nejspíš nepůjde vykašlala jsem se na to a jen tak si projížděla hlavní stránku. 

Docela mě mrzelo, že nemám komu napsat, co se mi stalo. Když si ale představím obličeje těch namyšlených krav od nás ze třídy, hned mě ta lítost přejde. Mohla jsem se s nimi bavit taky jsem se mohla chovat jako rozmazlenej fracek, ale nepřišlo mi správný. Navíc jejich debaty většinou obsahovaly kluky, ty nejdražší druhy makeupu a jejich nejnovější modely iphonů. 

Je zajímavý, že se nikdo nechtěl bavit o knížkách, hudbě, tedy kromě Justina Biebera, a nebo cestování. Cestovat. To jsem vždycky chtěla. 
Přála jsem si odjet do Evropy, celý měsíc tam cestovat po různých zemích, a pak o tom všem napsat knihu. Ale jelikož já se nikam nedostanu, musím psát pouze o svém ne-moc-dobře vydařeném vztahu, který se jednu chvíli až nebezpečně přibližoval milostnému trojúhelníku. 

Z mého přemýšlení mě vytrhly přibližující se kroky. "Zlatíčko, nemám teď moc času, a tak jsem se jen rychle zastavila zeptat se co by sis letos představovala k narozeninám?" Sladký úsměv rozlévající se před obličej mojí matky, mě donutil se trochu otřepat. Nikdy nebývá takhle milá. 

"Vlastně jsem nad tím ani moc nepřemýšlela. Nejspíš nebudu chtít nic." Usmála jsem se na ní a posadila se na postel. 

"Takže ty opravdu nic nechceš? Vždyť ti bude devatenáct!" Vykřikla, přičemž se mi nepozorovaně vetřela do pokoje, aniž by se prosila o pozvání.

"Vždyť víš co bych doopravdy chtěla." Protočila jsem oči, když se posadila vedle mě. 

"Zlatíčko, cesta do Evropy je moc drahá a navíc bys tam nemohla jet sama. Já s tatínkem nemáme čas na to, abychom tam s tebou jeli a Calvinovi se určitě chtít nebude, teď když má tu novou přítelkyni." Jemně mě pohladila po vlasech a já si jen povzdechla. 

"Já vím, já vím." Trochu jsem posmutněla, protože tohle mi říká už třetí rok. Nejdřív jsem byla moc malá, pak jsme neměli tolik peněz, a teď tu není nikdo kdo by se mnou jel. "To nevadí," usmála jsem se a vyskočila z postele "teď mě nech prosím o samotě, musím si zařídit ještě pár věcí."

"Jasně zlatíčko, kdybys něco potřebovala, klidně za mnou přijď. Teda, teď zrovna jedu za tatínkem do práce, ale vždycky mi můžeš zavolat. No vlastně teď se to zrovna nebude moc hodit, tak kdybys radši počkala, až přijdu domů." Usmála se a než jsem stihla odpovědět, slyšela jsem, jak před domem startuje auto.

Z nočního stolku jsem vzala balíček ponožek a hodila je po dveřích, které se pod tím tlakem o trochu víc přivřely. Svalila jsem se na postel a do rukou si vzala mobil. 

Znovu jsem si otevřela snapchat, kde jsem měla pár nepřečtených zpráv od kluků. Většinou to byly jejich reakce na ten stupidní film, ale poslední zpráva mě velice překvapila. Byla od Harryho.

Harry: Ahoj Lily dlouho jsme si nepsali. :)

Lily: wau

Harry: Copak? :)

Lily: nic

Lily: ahoj 

Harry: Nechtěla by ses někdy sejít? 

Lily: myslela jsem, že máš holku

Harry: nemám :) 

Lily: ou

Harry: takže bys šla? 

Lily: promiň, ale nejsi můj typ

Harry: a kdo je?

Lily: ne děkvař, kterej ani nepřizná, že má holku.

Harry: ale já nemám holku!

Lily: a taky nemám ráda kluky co lžou. 

Znechuceně jsem zahodila mobil a místo toho se odebrala k notebooku, kde jsem měla otevřený word. Další slova jen naskakovaly na prázdný papír a já věděla, že nebude trvat dlouho a má kniha bude hotová. 

Na chvilku jsem přestala psát a jen se skrz uslzené oči podívala na svůj mobil, který tam jen tak ležel. Když se mi na tváři objevilo víc a víc slz, znovu jsem se pustila do psaní. Vložila jsem do toho všechno. Slzy. Hlavně slzy

---

Opravdu jsem se k tomuhle dílu musela celý týden přemlouvat a vůbec se mi to nelíbí. Navíc je to jedna z nejkratších kapitol, co tu jsou. 
Navíc díl stojí za nic, ale konečně se objasnilo Harryho nezvedání telefonu :D Snad se vám tenhle díl bude alespoň trochu líbit, i když to teda stojí za starou belu. 

Vote&Comment a snad se uvidíme u další kapitoly.

Snapchat [1D ff]Kde žijí příběhy. Začni objevovat