Každý jsme někde začínali. Tady najdete oglosované (Je to slovo?) prvopříběhy autorů z Wattpadu. Všechny práce jsou poskytnuté dobrovolně, maximálně s mírnym nátlakem. Celé je pro účel srandy a ukázka gesta, že vážně jsme každý někde začínali.
Kniha...
Nešlo vás připravit o zážitek a tak tady máte pokračovaní prvního glosu. A taky mi je líto nepoužít tolik textu, když se tak autorka nabídla. Ještě jednou ji děkujeme za odvahu a vám za tak skvělé komentáře.
Glosátorky: /EBBubeliny/ a (Veri903)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Jo. Jsem v prdeli. /Evidentně./
Po tomhle šokujícím zjištění mnou projede mráz. Ten pocit je tak nechutný, že se mi naježí peří. Steve to okamžitě zaregistruje a odsune se ode mě.
Co se s ní děje? Udělal jsem jí něco? Má bolesti? Bojí se? Jak jí mám pomoct?
"Jsem v pohodě. Jen bych si ráda přečetla tu složku. Měla jsem ji v tom pokoji ale teď..." Jsem trošku nervózní. Nechci vypadat jako někdo, kdo zahazuje všechno co dostane, ale on se jen usměje. /Hlavně zahoď Stevea. :D :D/
"Hned je tu." A vyskočí na nohy. Po cestě sebere štít. Vlastně tu byl celou dobu beze zbraně, jelikož jeho štít ležel až u dveří. Zamyslím se.(Och ty myslitelko jedna!) /To bude dedukce!/
Očividně mi důvěřuje, že mu neublížím. (Nejvyšší čas ho zabít!)Nebo možná důvěřuje sobě, jelikož jeho ramena jsou skoro dvakrát větší než já. (Zajímavá dedukce. O tom by se dalo spekulovat. Jak člověk může být tak sebejistý, jestliže má ramena dvakrát větší.) /Dvakrát větší než tvoje výška nebo šířka?/
Práskne dveřmi. (Asi by si měl vzít sedativa. Nějak to s ním cvičí)Panebože, vždycky se zamyslím a přijdu o něco. Tahle skutečnost by mě mohla zabít. (O nic jsi nepřišla. Jen prásknul dveřmi) /Ona prej zas myslí :D :D/
Slyším jak zamyká. Dobře, asi mi přece jen tolik nedůvěřuje.
Nesnáším jak musím zamykat dveře. Jenže ostatní by nikdy nebyli v klidu, kdybych to neudělal. A Tony už na ni tak míří 24 hodin denně./Miří?/
Zamračím se. Neměla bych ho slyšet, je už moc daleko. A k tomu, proč by to říkal nahlas? Neříkal něco o čtení... /Co?/
Znovu slyším zámek. Opravdu je pro mě lehké ztratit koncentraci.(Zkus Magnesium, nebo tábor.) /Vole :D :D :D :D/
Tohle ale není Steve. Je to muž, kterého jsem ještě neviděla. Není to žádný dlouhán, ale je svalnatý a docela dost hezký. Ale jinak než Steve. On je taková podpora, kotva. /Nechtela bych vypadat jak kotva./ Tenhle muž je rebel, to je hned vidět.(Je to rebel!) Jen mi hodí složku a odchází.
Zmateně na něj zavolám. "Hej, co jsem ti udělala?" On se jen otočí a velice smutně se usměje. /Velice ale velice smutně./ "Existuješ a ohrožuješ mou ženu. Bůh ví, co jsi spustila." A v ten okamžik se jeho smutek promění ve vztek a naštvaně odchází. (Mají všichni své dny?) /Synchronizace měsíčku podle androidu/
