Glosy

Loki

Glosátorky: (Veri903) a /EBBubeliny/

Pořád přijímame prvodíla do glosů!

​„Ahoj," řekla jsem tiše. Prudce se otočil. /Tiše jo?/

„Kdo jsi?" zeptal se zmateně. „Jak ses sem dostala? A co mi chceš?"

„Přišla jsem ti něco nabídnout," odpověděla jsem pevně a hleděla do jeho zelených očí. Trochu jsem se třásla. /Vzrušením/

„To je odpověď jen na jednu otázku. A co ty ostatní?" odsekl.(já bych to zrovna jako plnohodnotnou odpověď nebrala)

„Dobře. Dostala jsem se sem dveřmi, tak to dělá většina lidí," (Já chodím skříní)/Já portálem./ ušklíbla jsem se. Sarkasmus mi silně zvyšoval sebevědomí, takže jsem se hned cítila líp.(mi taky děvče)

„Velmi vtipné. Měl bych tě poslat do žaláře," utrousil jedovatě.(Jen si tak utrousím pod nos, že tě pošlu do kobky..) /To je ale styl výhrůžky!/

„Ale zatím jsi to neudělal, takže si myslím, že se k tomu nechystáš."

„To se ještě uvidí. Kdo jsi?"

„Jsem... Ani nemám pořádné jméno. Říkají mi Knihovnice, ale to není zrovna jméno, které by se mi líbilo. Vzala jsem si ho z povinnosti. Ale můžeš mi říkat třeba Destiny." /Z Knihovnice je Osud, jak překvapujicí./

„Destiny?"

„Osud. Zní to pěkně a docela i výstižně. Rozhodně pro tebe. Já samozřejmě vím, kdo jsi ty. Jinak bych za tebou nechodila." /Ta si o sobě myslí/

Pomalu jsem k němu došla a obcházela jsem ho. Jak dramatické.

„Nemáš ponětí-" začal podrážděně a otáčel se za mnou. Čím dál tím lepší.

„Jistěže mám ponětí. Vidím do tebe líp než kdo jiný. Trochu jako tvůj kamarád u té pěkné brány,"(Neměl by to být spíš PĚKNÝ kamarád u brány?) pousmála jsem se drze a dál jsem chodila kolem něj. /Jak se dá usmát drze?/

„Kdo si myslíš, že jsi?!" vyjel na mě rozzuřeně.(Už ti to řekla...) Kruci, nechtěla jsem ho naštvat. Tím si to akorát tak zhoršuju. Zastavila jsem. /Celou dopravu./

„Jak říkám, Osud. Tvůj osud... Loki Odinsone," jeho jméno jsem téměř zašeptala. /Hlavně že ne Edison./

„Jak víš-" zarazil se.

„Tak znovu. Vidím do tebe líp než kdokoli jiný. Vím přesně, co jsi zač, znám tvá tajemství a vím, čeho lituješ. Proto jsem za tebou přišla," pokrčila jsem rameny.

„Já ničeho-" bránil se.

„Lžeš. Jako každá živoucí bytost něčeho lituješ. A já vím do puntíku přesně čeho," prohlásila jsem. /Chceš se vsadit?/

Na chvíli se odmlčel a zkoumal mě pohledem. Muselo mu dojít, že nejsem odtud, není slepý.(šokující odhalení! To je pro TV NOVA!)

„Mluv," vyzval mě. Lehce jsem se pousmála.

„Chceš vládnout, to je celkem v pořádku. A teď se ti to podařilo. Ale za jakých okolností a jakými prostředky, Loki? Tvůj bratr tě má za mrtvého, zase. A co jsi udělal s Odinem? /Zapích ho jak kuře./To je to jediné, co nevidím. Vidím jen tvou lítost. Je jí spousta, ale ne dost na to, abys přestal. Ale každý další skutek to zhoršuje. Nejsi necita, pořád je v tobě ten hodný bratr. /Schíza?/ Ale schovaný./Proč za každou cenu chcete z parchantů dělat třpitivé bujeranty s city?/ A já mu můžu pomoct vrátit se zpět. Postupem času, až bys nahromadil dost lítosti, by se možná vrátil i sám, ale škod by bylo příliš, možná by ani nebylo komu se omlouvat. Ale já, tvůj Osud, to můžu udělat už teď."