Glosy

Anděl smrti

Máme tady další odvážnou autorku a já doufám že se vám bude i tento díl líbit.

Glosátorky: (Tessienka) a /EBBubeliny/

Legendy o upírech jsou pravdivé. Legendy o vlkodlacích jsou pravdivé. Legendy o měničích jsou pravdivé. /Měniči, zavaní to twilight./ Tak proč by nemohly být pravdivé legendy o andělech? O andělech smrti? Řeknu vám jednu věc.... Nejsou to legendy, je to pravda. Vím to. Jsem jednou z nich. Jmenuji se Dialona. Narodila jsem se roku tisíc devět set pět. Když mi bylo deset let, narodila se mi sestřička. /Tvým rodičům ne?/ O dva roky později jsem odešla z tohoto světa.

Byl krásný den, když jsem se vzepřela všem pravidlům andělů smrti a dala život jednomu dítěti a jeho matce (na co kazit krásný den, že?). Jeden z nich měl zemřít. Přežili oba. Jenže zákon je zákon a místo nich musel zemřít někdo jiný. Dítě se jmenovalo Renesmé a její matka byla Isabella (nějaký Twilight tady?). Jak už jsem řekla, musel zemřít někdo jiný. Podmínka byla, že to musí být někdo z jejich rodiny. /Co když je sirotek?/ Nemohla jsem toho dotyčného odsoudit, proto jsem všem našeptala, kde se mají setkat. Znala jsem jejich jména. Věděla jsem, kdo je kdo (jasnovidec?)... /Ne četla knihu./

Všichni Cullenovi byli v tom domě, v obývacím pokoji. Rosalie a Emmett seděli na pohovce. Naproti v křesle se uvelebili Jasper s Alicí. Esmé a Carlisle stáli u okna a dívali se ven (takže Twilight.). Čekali návštěvu. Mě. /Veděli že tam dojdeš jo?/ Mysleli si snad, že přijdu po cestě? Isabella a Edward si na béžovém koberci hráli s Renesmé. /Hlavně že je béžový/

„To není dobré. Nevidím nejbližší budoucnost," prohlásila najednou Alice. Ok. Teď je ten správný okamžik se objevit. /PUF!/ Nechtěla jsem se zjevovat jen tak ze vzduchu, proto jsem se objevila v druhém patře a sešla jsem do obývacího pokoje po schodech. /Takže ne puf./ Nikdo si mě nevšiml (upíři si nevšimnou, když se jim někdo zjeví v domě? Podivné.).

„Ahoj," pozdravila jsem je tiše. Všichni okamžitě vyskočili a postavili se do obranného postoje před Isabellu, která v náručí svírala malou Renesmé.

„Nebojte se, kdybych vás chtěla zabít, už byste byli mrtví," řekla jsem sebevědomě. /Pohodička ne?/

„Kdo jsi? Co po nás chceš?" vyštěkla Rosalie. /Na to že nemá ráda Jacoba je divné že štěká./

„Jmenuji se Dialona. Jsem anděl. Přišla jsem, abych odtud odvedla jednoho z vás. A to Isabellu nebo Renesmé." Nemusí vědět, že jsem anděl smrti. /Tak najprv je to někdo z rodiny a ted je to jedna z nich?/

„Nemají, jen tak náhodou, andělé pomáhat?" zeptal se Edward./Proto lidi jako já nejsou andělé./

„Jo..."

„Tak proč, sakra, mi chceš vzít zrovna toho, koho nejvíc miluju!" křičel na mě Edward. Asi to vědět potřebují. /Evidentně./

„Protože jsem anděl..." /A ona může všechno. Takže dvojitý cheeseburger a dietní colu prosím!/

„Prosím tě, vymysli si něco jiného," vyštěkla Rosalie. /Je levandulový králíček z reklamy Azurit./

„Nejsem obyčejný anděl. Jsem anděl smrti." Všichni Cullenovi zatajili dech. /Upíři? Vážně?/

„Ale proč...?" snažil se stále pochopit Edward. /Proč si to nepřečteš v její hlavě??/

„Nejde tady o to, jestli chci, ale..."

„Tak o co?!" zeptala se Rosalie

„O to, že musím. Nechala jsem je obě dvě žít. Tím, že obě přežily, se změnila budoucnost vás všech. Porušila jsem tím asi sto zákonů andělů smrti (Proč sto? Nestačil by jeden?)/Nééé 666./. A proto musí místo jedné z nich zemřít někdo jiný. Někdo z vaší rodiny." /Tak se už rozhodni kdo má zhebnout./