Dissimilitude

Část 1.

Fortuna nepřítomně zabubnovala prsty o zářivý povrch stolu a naklonila hlavu ke straně. Stála uprostřed velké zasedací místnosti, do které prosklenými okny proudily paprsky slunce. Skrz otevřené okno vál vlahý vánek a lehce jí pohyboval s vlasy. Záda měla rovná, jakoby spolkla pravítko, a měla pocit, že se jí kůže sroluje z těla jako pergamen, vzhledem k atmosféře v místnosti.

Sama jasnovidka měla svůj obvyklý nečitelný, téměř melancholický výraz, který upírala na vysokého blonďáka, který něco ukazoval na velké tabuli na konci místnosti.

„Naposledy byl Hermann i ta jeho sebranka spatřeni tady," zakroužkoval místo na mapě červenou fixou. „To bylo před dvěma týdny – od té doby nejsou žádné zprávy."

„Takže zmizeli," zamumlala téměř neslyšně bělovláska. V jejím hlase zněl nepatrný francouzský přízvuk a menší zmatení.

Rusovlasá žena u dveří něco zavrčela. Očividně byla z jasnovidky nesmírně nervózní a sledovala každý její pohyb zpod zkoseného obočí.

Drobná žena při zavrčení pouze zvedla hlavu a prázdně pohlédla na zrzku, pokoušejíc se odhadnout, co ji podráždilo, než se opět zadívala do desky stolu.

„Klid, Nat," mávl po zrzce blonďák. Pak se opět obrátil na Fortunu. „Nemohli jsme předpovědět, že se to stane," řekl klidně. „Už je to ale určitě poslední vlna, na víc se totiž už Hydra nezmůže."

Bělovlasá žena pouze přikývla a ramena se jí lehce zatřásla.

„Hrubým odhadem jich zbývá asi dvacet buněk dohromady," poznamenal postarší muž v čele stolu, který jako jediný ze skupiny seděl.

„Kluci ze statistiky to odhadujou tak na pětatřicet," zavrtěl hlavou další muž, tentokrát vysoký a krátkovlasý, s tmavou pletí. „Ráno se o tom u kafe bavili."

„Sam má pravdu," zamumlala poslední členka skupiny, poměrně vysoká brunetka v červené kožené bundě, která až doteď ostražitě pozorovala Fortunu. „Mluvila jsem s nimi před několika hodinami. Přesný počet budou mít snad dneska odpoledne."

„Do té doby tady máte na prohlédnutí tohle," posunul směrem k ní blonďák kupičku složek. „Dal bych vám elektronickou kopii, ale nemyslím, že byste tomu plně rozuměla..."

„To je dobré," zamumlala žena a rychle si k sobě hromádku přitáhla, bez toho, aby se na muže podívala. „S tím zvládnu pracovat."

„Vy budete pracovat tak maximálně pod mým dohledem," zasyčela na ní zrzka.

Fortuna se na ní s očividným úsilím podívala a opět přikývla na souhlas. Cokoliv, pokud to znamená, že bude moci jít s nimi.

„Omlouvám se za Natashinu agresi," vpadl mezi ně Steven, „ale myslím, že pochopíte, proč vás na zkušební dobu přijmeme pod neustálý dohled."

Žena pouze lehce cukla hlavou a začala se probírat složkami, očividně ráda, že se na nikoho nemusí dívat. „Dobře."

„Jediné, co nám tedy teď chybí, je plán," zamumlal si pro sebe Kapitán. „Co navrhujete, Fury?" zeptal se muže v čele stolu.

„Pořádně ty krysy podusit," uchechtl se bývalý ředitel a narovnal si pásku na levém oku. „Detaily nechávám na vás, Rogersi.

„Děkuji, Fury," kývl na něj stroze Kapitán a obrátil se na zbytek skupiny. Už už otvíral ústa, aby něco řekl, když se místností rozlehl tlumený, tepavý zvuk.

„Co to...?" obrátil se Sam ke dveřím, odkud zvuky vycházely. S každým úderem byly hlasitější, jakoby se přibližovaly.

„No nazdar," povzdechla si Wanda a založila si ruce na hrudi. Natasha vedle ní si prohrábla vlasy.

Fortuna po ní hodila rychlý pohled. Byla jediná, koho zvuky rozrušovaly? Jak moc jí teď chyběla váha revolveru v kapse...

Než stačila otevřít ústa, aby se zeptala, co se děje, dveře se s hlasitým prásknutím rozrazily a tvrdě narazily do stěny, až v ní málem vyhloubily díru.

Fortuna, očekávajíc přinejmenším Trojskou armádu, nadzvedla obě bělostná obočí, když si uvědomila, kdo na prahu stojí. Ve dveřích se tyčila nevysoká dívčí postava asi sedmnáctileté, těžce oddychující dívky, jejíž tvář zakrývaly kadeře dlouhých zářivě fialových vlasů.

Fortuniny rty se jí pohnuly v otázce, zatímco naklonila hlavu ke straně.

„A kdo je tohle?"

Co říkáte na první část?

Jak se vám líbí Fortuna?

Kdo myslíte, že je ta dívka, která vrazila dovnitř?

Proč myslíte, že tam tak vrazila?

Roxi