Dissimilitude

Část 4.

Tuhle situaci jsem nezvládala. Chvíli jsem už byla celkem klidná a v dalším okamžiku už jsem se zase s někým dohadovala.

Od dopadení Hermanna, kde jsem použila svoji moc ve velkém rozsahu, mám problém s jejím kontrolováním. Je čím dál tím jednodušší ji vyvolat, ale den ode den složitější ji ovládnout. Pracuji však na tom každý den, bohužel takovéhle podpásovky mě vrací o několik kroků zpět.

Tohle nemůže dopadnout dobře, i když chvílemi mi připadlo jako by aspoň ta ženo byla na mé straně, po většinu času to však vypadalo jako by ostře vystupovala proti mojí osobě. Její očividné pohrdání a podceňování Hermanna a vylepšených mi lezlo na nervy. Ta holka netuší čeho jsou schopni. Proč ji k tomuhle vůbec přizvali a mě to neřekli? Ne, že by se mi Fury a Avengers nějak extra svěřovali, ale tohle jsem jim jen tak zapomenout nemohla. Stejně jako u mě bude ta slečinka mít hodně dlouho schované ty "pubertální hormony". Neví o mě absolutně nic a bude mě soudit? Jako rampouch si asi moc legrace neužila, to ale neznamená, že ze mě bude dělat malou holku!

Samův popis mé existence mě opravdu pobavil, i když jsem to na sobě nedala znát. Zatím to byl nejzábavnější výklad, který někdo z Avengers pronesl. Jenom jeho prohlášení, že se občas šiknu, se mě dotklo. Ostatně dneska mám tak mizernou náladu, že mě urazí i maličkost, vím to, ale tohle si slíznou v plný dávce. Sam byl při vyprávění docela roztomilý, ale jeho neustálé špatné pojmenovávání mých schopností bylo vážně k popukání. Prostě mi to nedalo. Musela jsem ho opravit, i když ani moje pojetí není nejodbornější. No jo, hold nejsem Stark ani Banner.

Myslela jsem, že to nejhorší překvapení mám už dneska za sebou, ale Stev mě vyvedl z omylu. Já v jednom týmu s "běláskem" a muset jí poslouchat na slovo? A pod dohledem Wandy?Kde je nějaká skrytá kamera? Protože tohle už opravdu nemůžou myslet vážně. Tohle nemůže fungovat ani za milion let. Nikdy jsem nikoho z nich nijak extra neposlouchala a Rogers čeká, že se to teď změní? Že budu poslouchat tuhle děsivě pobledlou babičku? Pff, tak to ani náhodou.

Naštěstí to pro mě vypadlo docela dobře, protože slečna Tiersenová taky nevypadala na to, že by si mě chtěla vzít pod křídla. Rukama drtila desku stolu, přes pevně stisknuté čelisti něco brblala, ale většinu slov jsem nerozuměla. Tahle její reakce mě v její důležitosti rozhodně neutvrdila, ba právě naopak.

,,A mě bude říkat něco o pubertálních hormonech,"postěžovala jsem si polohlasně.

,,Steve, ona má panický záchvat,"zkonstatoval Wilson situaci.

Kapitán sice vypadal na to, že by něco řekl a zachránil situaci, ale já mu k tomu nedala prostor: ,,To mě chcete nechat s takovouhle... s takovýmhle bláznem? Copak bych s někým takovýmhle mohla spolupracovat? Ta chudinka se zmínila při pouhém zmínění, že by mě měla na krku,"mračila jsem se na osazenstvo, ,,Jak po mě můžete chtít, abych někoho takovému dělala ocásek? Nepřijímám rozkazy ani od vás, tak proč bych měla od ní?"kývla jsem hlavou ke zmiňované dívce, která se už pomalu začínala zase ovládat, ,,Sice jsem souhlasila s tím, že zůstanu součástí vašeho světa, ale dala jsem vám jisté podmínky, které jste slíbili dodržovat!"mluvila jsem rázně, ale zatím jsem ještě nekřičela, ,,Slíbili jste mi, že pokud by se stalo cokoliv, co by mohlo ohrozit moje studium, rodinu, nebo přátelé, tak mi to okamžitě oznámíte!"

,,Nejsi v ohrožení,"řekl mi Rogers.

,,Vážně?"ušklíbla jsem se a povytáhla jedno fialové obočí výš, ,,To si teda nemyslím!"mávla jsem rukou a věci od Hermanna se přesunuly přede mě, ,,Tomuhle říkáte bezpečí?"

,,Nevyšiluj hned, určitě se..."vložila se do hovoru Maximoff.

,,Opovaž se to doříct,"zavrčela jsem.

,,Co od nás chcete slečno Bayerová?"vložil se do hovoru Fury.

Nejdřív mi nedošlo, jak to myslel. Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a přemýšlela nad jeho slovy. Měl pravdu, co v téhle chvíli vlastně chci? Chci omluvu? Chci aby mi řekli, kde je Hermann s Vylepšenými, abych je mohla vsadit zpátky do vězení? Chci je zabít, odporoučet se S.H.I.E.L.D.u a vrátit se zpátky do Česka? Chci vrátit čas zpátky? Chci rodičům už konečně vrátit vzpomínky na mě? Chci se doživotně zbavit Tonyho pořádání narozeninových oslav? Chci se zamknout v bytu a už nikdy nevylézt ven? Chci od rána do večera malovat a starat se jenom o školu? Chci vymetat večírky? Chci vymazat všechno, co se mi za poslední dva roky stalo?

Záporně jsem zavrtěla hlavou. Takovéhle emocionální vypětí nebylo nic pro mě. Opřela jsem se dlaněmi o chladnou desku stolu. Pevně stiskla oči. Byla jsem strašně moc zmatená. Chovala jsem se jako hurikán, který ale pokaždé nejvíce zasáhl mě. Ubližovala jsem sama sobě a odháněla od sebe lidi, kterým by na mně mohlo teoreticky záležet. Nevěděla jsem, proč jsem tak nestálá, za to mi však bylo naprosto jasné proč si od lidí držím odstup. Musím znovu nabrat ztracenou rovnováhu. Otevřela jsem oči a přejela pohledem po všech osobách v místnosti. Bělásek už zase vypadal poměrně klidně a vyrovnaně. Potřebuji to také, ale tady to nepůjde.

,,Víte, co?"špitla jsem jakoby do stolu, ,,Nechci nic, co by mi mohl někdo z vás dát,"popadla jsem věci od Hydry, strčila si je do kapsy a otočila se k odchodu.

Vypadá to, že všechny moje nečekaně klidná odpověď překvapila. Vsadila bych se, že čekali další mohutný výbuch. Jejich údiv byl tak silný až jsem ho cítila ve vzduchu. Pomalu jsem odcházela. Protáhla jsem se dírou v okně po letících dveří. Bylo na čase se, znovu po dlouhé době, hluboce zamyslet.

Miki