Dissimilitude

Část 2.

Po dlouhé době jsem měla páteční odpoledne sama pro sebe, a tak jsem se s velkým kyblíkem zmrzliny válela u televize. Zrovna dávali G.I.Joe, který mám ráda už od doby, kdy jsem ho viděla poprvé, když někdo zaklepal na vchodové dveře. Zarazilo mě to. Bydlím v podkrovním bytu domu, který má na hlavním vchodu elektrický zámek Starkovi výroby, což znamená, že se dovnitř nedostane nikdo, koho dovnitř nepustí někdo z vlastníků bytu, ale to by znamenalo, že bych díky vylepšení, které na tom zámku Tony provedl musela vědět, že do budovy někdo vstoupil, jenže nevím.

Pomalu a ostražitě jsem došla až ke dveřím. Žádný hluk jsem neslyšela, ani jsem nezachytila přítomnost jiné osoby na patře, tak jsem prostě otevřela. Opravdu na chodbě nikdo nebyl, pouze u mých nohou ležela malá podélná krabička. Zvedla jsem ji. Znovu se rozhlédla a zavřela za sebou dveře.

Kdo to tam tak mohl nechat? Pošta to určitě nebyla. Ti by zazvonili přímo na mě a převzetí zásilky by si nechali podepsat, stejně jako ostatní zásilkové služby. Tak od koho to je? Co to je?

Praštila jsem sebou zpátky na pohovku a krabičku otevřela. Na vrchu ležel lístek. Vzala jsem ho a rozložila. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Nejdřív jakoby mi mozek zamrzl a odmítal přijmout skutečnost, která se mi zjevila před očima.

,,Tentokrát budeš na mé straně. L.H."pořád dokola jsem si těch pár slov četla. Zapomínala jsem dýchat. Srdce mi bilo jako o závod.

,,To ne,"špitla jsem.

To není možné. Co tohleto má znamenat? Odložila jsem lístek a podívala se na obsah krabičky ležící na mých stehnech. Zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru znaku Hydry.

Jakoby se mi vysmíval. Jakoby mi posílal vzkaz, že má moje štěstí, můj život ve svých rukou.

,,J.A.R.V.I.S.i, je Hermann stále ve vězení?"hypnotizovala jsem ten drahý kov, jako bych z něj dokázala dlouhým civěním něco podstatného vyčíst.

,,Lituji, ale k získání této informace nemám oprávnění,"odpověděl mi můj pomocník a moje spojka s Avengers a S.H.I.E.L.D.em.

To nemůže být pravda. Nebo ano? Jak by se dostal ven? Kdo by ho dostal ven?

,,Vytoč mi Furyho!"vyskočila jsem na nohy a začala štrádovat po místnosti jako lev v kleci.

,,Lituji, ale pan Fury není na příjmu."

,,A kde je?!"nedala jsem se tak lehce odbýt.

,,Na základně,"odpověděl mi prostě a jasně J.A.R.V.I.S.

Zastavila jsem se v pohybu: ,,Na základně?"

,,Ano, svolal tam schůzi,"osvětlil mi situaci.

,,Tak to mu tu schůzku trochu zpestřím!"

Popadla jsem vzkaz i s krabičkou. Hodila je do tašky. Čapla klíče, bundu a vyrazila z bytu jako neřízená střela.

Ví Fury, že Hermann utekl? To vědět musí! Přece první věc, kterou by po útěku udělal, by nebylo posílání dárku. Tak praštěný snad není, no, i když... Ne! Ten musí být na svobodě už nějakou dobu. Proč mi to ale neřekli? Mám právo to vědět! To po mně minule šel! To díky mě ho Fury dostal za mříže a ty jeho kreatury s ním! Copak to nevěděl ani nikdo z Avengers?

Byla jsem na všechny tak neštvaná, že jsem vůbec nevnímala svoje okolí. Netuším jak jsem bez škrábnutí dojela až sem, ale byla jsem na příjezdové cestě pouhých několik metrů od závory. Neměla jsem náladu na nějaké potvrzování totožnosti, kontrolu zbraní, atd., takže jsem jednoduše díky svojí moci závoru nadzvedla a zastavila jsem až u vchodu do budovy. Kde už samozřejmě stál tucet po zuby ozbrojených agentů, kteří na mě mířili a čekali na záminku k palbě.