Dissimilitude

Část 7

Když se Ariana opět vrátila do místnosti, Fortuna naklonila hlavu ke straně. Od někoho s takovým samolibým elánem nečekala, že by se dal tak rychle přemluvit. Ale koneckonců, časy se měnily, a lidé nejspíše také...

Tiše pozorovala, jak Ariana naprosto nevychovaně vytrhla agentovi složku z rukou a začala v ní listovat. Vzadu v mozku se jí rozezněl jakýsi neznámý, prastarý instinkt. To ji rodiče nevychovali...?

„Ten parchant jede hrát do Monte Carla," zahlásila najednou fialovláska.

„Cože?" nadzvedl obočí Steven a natáhl se po složce.

„To město," protočila oči Ariana a ucukla se složkou tak, aby ji Steven nemohl vzít. „To nevíte?"

„Kdybys nám tu složku dala, věděli bychom," odfrkl si kapitán napůl pobaveně, napůl otráveně a vyškubl jí dokument z ruky.

„Kluci ze statistiky to právě objevili," prohlásil agent u dveří. „Mám vám vyřídit, cituji," nasadil jižanský přízvuk, „‚Ať sebou ty nádhery v šílenejch vohozech hoděj, schůzka je za podělaný dva dny.' Více už najdete ve složce."

Sam a Wanda vyprskli smíchy, ale byli rázem zchlazeni Kapitánovým velitelským pohledem.

„Děkuji, agente Werewhite," kývl na šedovlasého muže Fury.

„Kapitán Rogers se tam má zároveň dostavit i se svou záležitostí," dodal ještě šedovlasý agent. „Chlapi prý něco objevili."

Fortunin pohled se setkal s tím Stevenovým. Kapitán téměř neznatelně kývnul. Bělovláska ucítila, jak jí srdeční tep zrychlil téměř o polovinu a celý organismus jí zaplavil neznámý, svazující pocit. Rychle upřela pohled k podlaze a ucítila, jak se jí koutky obracejí vzhůru.

„A ještě něco – kluci ze statistiky prosí o zvýšení platu, už mají naplánovanou i stávku," dokončil agent Werewhite.

„Ať své požadavky sepíšou a zašlou řediteli," rozkázal Fury a opřel se o opěradlo židle.

Agent přikývl a zmizel ze scény.

„Z Werewhitea je dost luxusní sekretářka," hvízdla Natasha. „Co teď, Kapitáne?"

„Teď," začal Steven, „si zaskočím do statistiky. Sám," dodal, když Ariana podrážděně otvírala ústa. „Zbytek má rozchod. V..." koukl na nástěnné hodiny na zdi, „šest hodin se tu pak sejdeme a vypracujeme plán. Tato schůzka zahrnuje mne, Wandu, Sama a Natashu. Ostatní se vše dozví zítra, v quinjetu, nebo ještě ten večer, ve zprávě," dodal křečovitě, když Ariana opět otevřela pusu. Ta uraženě odvrátila pohled. Steven protočil oči. „Rozchod!" zavelel pak a obrátil se na Fortunu, která jeho malý proslov sledovala s podivným zájmem. „S tebou si ještě potřebuju promluvit."

Vědma pouze přikývla a následovala ho ven z místnosti, kolem štěbetajícího tria Avengerů a načuřené Ariany, ze které se vzteky pomalu kouřilo. Pokračovali ještě několik chodeb, než se zastavili v prázdné prosklené chodbě.

Steven se zhluboka nadechl a promasíroval si kořen nosu. Byl neskutečně unavený.

„Jsi v pořádku?" zeptala se ho opatrně Fortuna a položila mu bělostnou ruku na rameno.

„Na to bych se měl ptát já tebe, ne?" uchechtl se Steven. „Je mi fajn, děkuju. Celý tenhle cirkus mi dělá starosti." Spustil ruku k boku a zkoumavě se na ženu zadíval. „Jak se držíš ty?"

Fortuna stáhla ruku z Kapitánova ramena a zamyslela se. „Je to matoucí," řekla nakonec. „Ale jsem v pořádku. Ty bys mě asi nebezpečí nevystavil." V hlase jí zazníval osten nejistoty, kterého si Steven jasně všiml.