° 2 °

405 61 5
                                    

,, A nebo budeme mít návštěvu." pronikavý hlas Payna se roznese místností a se Zaynem se otočíme a koukáme na Payna jako na zjevení.

Louis' pov.

,, Proč ale zrovna teď?" optá se Zayn a posune si brýle blíže k nosu. Mě to také vůbec nedává smysl. ,, To máte vědět vy, vy šprti." vysměje se nám a zmizí na chodbu. Zayn protočí oči a s tichými narážkami na Liama vypne počítač. Dá se říct, že tady Liama nemá nikdo ani trošku rád. Pomalu opustíme místnost a Zayn mě zatáhne k němu k jeho počítači.

,, Co tam?" zvědavě nakouknu na obrazovku na které nečekaně pobíhají samá čísla a znaky. Všechno zmizne a naskočí aktuální záznam bezpečností kamery. Jak se tam sakra dostal?! To takhle může sledovat i mě!

,, Tohle, Louisi." připojí se na kameru z pokoje Liama. Ten stojí bez trika před zrcadlem a pózuje jako nějaký kulturista. ,, Můj ty bože." zakryju si pusu, abych se nerozesmál. Vypadalo to opravdu vtipně. ,, A to jsem ještě nezapl zvuk," zapne ho a to jsem se už opravdu rozesmál.

,, Ty seš ale sexy Liame, nechtěl bys zajít na věčeři? Jasně Liame. Máš úplně boží svaly. Já vím Liame."

Takže Payne sváděl sám sebe v zrcadle. Takovou blbost udělá vážně jenom on. Zayn se smál se mnou, až nám oběma bylo z toho záchvatu smíchu blbě. Takové věci se můžou dít jen tady.

***

,, Poblisone, za dvě hodiny je porada." Ozve se znuděně ze záznamníku. Povzdechnu si a vypnu ho. Hlavní je zůstat v klidu. Jenomže jak v tomhle prostředí plné samých idiotů jako je Liam?

Čmáral jsem si nějaké znaky na desky sešitu a nevnímal okolí. Zase jsme nic nedělali a já přemýšlel, že bych si zasel sednout nahoru do kavárny. Stejně jsem tu teď nepotřebnej.

Vyrušilo mě rytmické bušení na moje dveře. Normální člověk zaklepe jednou a počká. Ale ne, pan Payne musí být speciální. Naštvaně jsem došel ke dveřím a odemkl je.

,, Proč si zamykáš? Tebe snad někdo navštěvuje?" Spustí na mě vlezle Liam. Zhluboka jsem se nadechl, abych na něj nezačal křičet.

,, Co tu chceš." Zeptal jsem se s ledovým klidem a co nejstručněji.

,, Tebe." Ušklíbl se a jedním krokem se přemístil těsně ke mě. ,, Tebe ne." Zasmál se vlastnímu vtipu. Já se ironicky zasmál s ním. Naznačil jsem mu, ať to konečně vyklopí a vypadne.

,, To za tebou ani přijít nemůžu? Co seš to za kamaráda!?" Křikl jako hysterická ženská a rozhodil rukama. Pane bože ať už je to za mnou.

,, Nejsi můj kamarád." Zamumlám potichu a odstrčím ho od sebe. Vadí mi, když mi narušuje osobní prostor.

,, Ale, ale. Maminka ti zakázala se se mnou bavit?" Řekne posměšně. Zato můj dech se ztěžuje. Ta žena mi nikdy nic nezakazovala. Nezajímalo jí to totiž. Bolest ze srdce se mi pomalu začala šířit do celého těla. Mrkáním jsem zahnal slzy a otočil jsem se, aby mi neviděl do obličeje. Tam moc mě bolí vzpomínky na ty lidi, co mě vychovávali. Tak moc.

,, M-možná proto. Teď vypadni." Objal jsem se rukama a stiskl oční víčka k sobě. Slyšel jsem, jak zvážněl. Nikdy jsem na něj nebyl zlý. Vždy jsem byl ten s klidnou hlavou.

,, Louisi-" ,, Ne Liame, vypadni už! Prosím..." u konce věty jsem už šeptal. Nesnáším, když někdo vidí jak pláču. Když jsem oslabený. Lidi takových situací využívají.

,, Nechtěl jsem se navážet do tvý-" prudce jsem se otočil a bylo mi jedno, že uvidí mé slzy. ,, Ona nikdy nebyla moje máma! To by máma neudělala.." nahnul jsem hlavu na stranu a nechal pár slz stékat k zemi. Od tý doby, co jsem tady, je nikdo nezmiňoval. Až teď. Je to hrozný pocit, když se vám otevírají staré rány.

,, Louisi, co se stalo?" Jeho tón se najednou změnil na opatrnější. Jak prosté. Složim se tu, řeknu mu to a ví to najednou všude. Fakt nečekané.

,, A proč bych ti to měl říkat! Stejně tě to ani nezajímá. Tak se nesnaž a odejdi už." Řekl jsem už lehce podrážděně. Liam ale pořád stal na místě a koukal na mě jako na svatý obrázek.

,, Louisi ale já-" neskutečně mě baví skákat mu do řeči.

,, Pořád jenom ty! Ty seš pro rodiče vždy nejlepší! I kdyby si byl teplej! Jenže mě kvůli tomu nenávidí! Doslova mě vykopli na ulici a už jsem přestal bejt jejich syn. Ty nevíš jaký to je..." Už jsem se opravdu rozbrečel. Je první, kdo to ví. Komu jsem to řekl.

... řekl ...

...

Krucinál.

Já mu to řekl. Já jsem ale vůl. Liam se na mě díval neidentifikovatelným pohledem a nic nedělal. Teď už se mi jenom vysměje a zítra to bude vědět i královna Anglie.

,, Super, teď to budou vědět všichni. A mě už je to taky jedno," bojovně jsem k němu přistoupil a slabě nahl hlavu, abych mu viděl do očí.

,, Dosáhl jsi toho, po čem toužíš. Gratuluji ti. Tak už konečně odejdi Payne." Slabě popotáhnu a nedám na sobě znát tu psychickou bolest.

,, Já taky." Odpověděl jednoduše. Chtěl jsem ho odtlačit z těch dveří, ale pak mi došlo co to řekl. Zmateně jsem se na něj podíval.

,, C-co?" Pípl jsem. Liam se smutně pousmál. Upřímně. S žádným náznakem posměchu či znechuceni.

,, Taky jsem teplej, Louisi. Omlouvám se, to jsem nevěděl." Vtáhl si mě do svého medvědího objetí. Počkat. Payne se mi omluvil, přiznal že je homosexuál a objemul mě? Kdo to je a co udělal se starým Liamem? Alespoň pro teď to nechám být a taky ho obejmu.

,, Já nejsem tvůj kamarád?" Ozve se smutně Liam. Chlape, ty mě dneska jenom překvapuješ. Musel jsem se zasmát. A kdo ne?

,,Pokud ti nevadí, že jsem teplej šprt, tak jo." Odtáhl jsem se od něj. Liam mě slabě bouchnul do ramene a zakroutil hlavou.

,, Nějak to skousnu, kámo." uchechtne se. Nakonec není tak špatnej kamarád.

***

,

,, A signál ze Siriuse seven se přiblížil o dvě světelné míle, tedy 2314 kilometrů od Havlova teleskopu. Jednotky ukazují, že neidentifikovatelný předmět se pohybuje rychlostí světla. Logicky vzato musí těleso dorazit..." pomalu na tý poradě usínam. Ostatní jsou na tom stejně. Okecávají to nejmíň hodinu a pak vyklopí důvod porady. Jako fakt? Zatím je nevnímám a prohlížím si moje krátké prsty. Já jsem celý malí. To je dost nefér. Opravdu.

,, ... a něco se sem blíží. V programech je pojmenován jako FeO-seven. Bude sledován 24/7. Informujte nás o jakékoliv změně. FeO-seven se bude pravděpodobně pohybovat a zítra by mohl být už u Mléčné dráhy. To je vše, kolegové. Uvidíme se na dalším zasedání." Domluví vousatý, brejlatý chlap ve slušném tmavě modrém obleku. Kývne na rozloučenou a pravděpodobně odjede tam, odkud přijel.

Takže FeO-seven. Možná měl Liam pravdu. Naše pohledy se střetli a jeho výraz vypadal, jako by mi četl myšlenky.

Invasion [Larry]Waar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu