° 14 °

494 68 13
                                    

Harry výhružně vrčel a přidržoval si mě svou paží za sebou. Jako by mě snad chtěl ochránit. Ale já jsem se ho snažil odstrčit a podívat se na toho, kdo mi pravděpodobně zajistí vyhazov. I když jsem podle vysokého tónu hlasu tušil. Dech jsem měl nepravidelný a když jsem se po chvíli probral z toho šoku, tak jsem se vykroutil z Harryho stisku a vběhl jsem mezi něj a Zayna.

,,Zayne!" Vypískl jsem při pohledu na jeho jindy snědou pleť, ale teď byl křídově bílý. Byl vystrašený při pohledu na vetřelce - ještě když na něj Harry cenil jeho ostré zuby - a hrozně se třásl. ,,Zay, kámo," jemně jsem s ním zatřásl, aby mi začal věnovat pozornost. Vypadalo to, že něco řekne, ale spíš vypadal jako ryba na suchu. ,,Poslouchej," zkontroloval jsem čas, no, moc už jsme ho neměli a za chvíli se zapnou kamery. ,,je to v pohodě, prosím, půjdeš se mnou? Nic ti neudělá, slibuji," stiskl jsem jeho ruce, ignoroval jsem Harryho odfrknutí a pohlédl jsem do Zaynovo vyděšených očí.

Zayn se nezmohl na nic, než jen na nepatrné přikývnutí. Měl jsem strach, že mi tu odpadne, protože vypadal na omdlení. ,,Jdeme," spojil jsem pohled s Harrym a s podpíráním Zayna jsme běželi do mé kanceláře. Radši jsem zamknul, papíry jsem hodil na stůl a pomohl jsem Zaynovi, aby se posadil na židli, protože u gauče byl vetřelec. Zayn se nohou odšoupnul, aby u Harryho nebyl blíž než musel.

Já sám jsem si sedl na gauč a schoval jsem tvář do dlaní. Celý je to v háji. Ne že bych Zaynovi nevěřil, ale o tomto neměl vědět nikdo. Navíc, co když to Zayn řekne, byť jen omylem? Může se prořeknout, stačí už jenom Liamovi a pak jsem v háji totálně.

Pokračoval jsem v sebe lítosti, než se mi kolem pasu obmotala světle zelená ruka a zezadu na krk se mi nalepil Harry a začal mě olizovat. Měl pomalé tempo, možná mě chce dostat na jiné myšlenky z té nervozity. Podíval jsem se na něj a pousmál jsem se.

,,Ty-ty se ho nebojíš?" Ozval se tichý, rozklepaný hlásek, který patřil Zaynovi. Nedošlo mi, že by nás mohl pozorovat. ,,Ne, možná ze začátku, ale Harry není zlý," odpověděl jsem mu tiše. Stále jsem netušil, jak bude reagovat. Ale doufal jsem, že to jako můj kamarád pochopí.

,,Harry?" Kňuknul zmateně, nedivím se mu. Jmenovaný zvedl pohled, přičemž Zayn nasucho polknul. Jo, tyhle dva se nikdy neměli potkat v takovéhle situaci. ,,Vybral si jméno Harry. Nechtěl jsem mu říkat vetřelče, tak jsem se rozhodl mu vybrat jméno," pohladil jsem Harryho po hlavě, když si přemístil hlavu na můj klín. ,,Bože," povzdechl si Zayn a objal se rukama ,,já tomu vůbec nerozumím. Jak to že na tebe nevrčí, a - ani nic jinýho.. Lou," podíval se na mě svým ztrápeným pohledem. Já jsem se musel podívat jinam, nebyl jsem na takové věci dobrý.

,,Já ti to zkusím nějak vysvětlit, ano? Jen, prosím, nesmíš to nikomu říct, ani Liamovi! Prosím, slib mi to," Zamrkal jsem, abych zahnal slzy. Zayn vypadal, že se rozhoduje. ,,Vysvětli mi to." Řekl nakonec už vyrovnaným hlasem, na otázku mi neodpověděl.

Nadechl jsem se a zapátral jsem v paměti. ,,Ze začátku jsme si s Harrym nesedli. Byl strašidelný, vrčel na mě, snažil se neustále utéct.. od šéfa jsem dostal ty sklidňující injekce, no, takže jsem mu ji pod tlakem píchnul. To jsem byl asi poprvé v jednom nevelkém pokoji s vetřelcem. Omdlel z toho a já mu to už odmítal píchat. Od tý doby jsme se jaksi sblížili. Už mě ani nechtěl zabít." Pousmál jsem se nad těmi vzpomínkami. Zayn už se začal vracet ke své přirozené barvě, za to jsem byl rád. Moje vyprávění poslouchali oba, tak jsem pokračoval. ,,Pak Harryho bez mého svolení odvedli na nějaké pokusy, to jsme se asi poprvé objali," poslední část jsem tiše zamumlal. Cítil jsem jak se mi nahrnula krev do tváří. ,,No, jednou jsem ho i vykoupal, ale někdo mě vyrušil a utahoval si ze mě, že jsem dělal.. jistou věc." Zayn pochopil na co jsem narážel a začal si kousat vnitřní stranu tváře.

Invasion [Larry]حيث تعيش القصص. اكتشف الآن