° 11 °

419 75 14
                                    

Harryho jsem nechal spát na dece, nebudu riskovat, že mě tu takhle objeví Liam. Harry mě sice nechtěl pustit, držel se mě jako maličká koala, ale já jsem se pro jistotu chtěl vydat Liamovi naproti.

Vetřelce jsem zavřel, popadl jsem zkumavku s jeho krví a vydal jsem se Liamovi naproti. Cestou po chodbě jsem si rukou podvědomě přejížděl po místě na boku, kde se mě dotýkal. Stále jsem tam cítil jeho stisk, nevím, prostě mě to jakýmsi způsobem uklidňovalo.

A byl jsem tím zaneprázdněn tak moc, že jsem si nevšiml Liama, který mě musel chytil za ramena, abych do něj nenaboural. 

,,Louisi, seš v pohodě,? Zdáš se mi nějak mimo," Zamračil se. ,,Eh," Teď jsem měl dvě možnosti. Když mu řeknu, že jsem v pořádku, bude se vyptávat dál, protože to říkají lidé, co v pořádku nejsou. A nebo mu řeknu něco jiného, jo.

,,Asi, asi ne, nabíral jsem mu krev." Řekl jsem tak neutrálně a navlhčil jsem si rty. Liam mi věnoval lítostivý pohled, určitě si představil bůh ví jaký boj, ale přitom to bylo lehké jako facka.

Když jsem si ho prohlédl, teprve teď jsem si všimnul, že mi nese to jídlo. Klidně bych ho snědl hned, ale vím, že musím jít odnést tu zkumavku. ,,Liame, půjdeš to se mnou odnést? Prosím," udělal jsem na něj psí oči, což na něj zabralo. Sice se rozhodoval, ale nakonec jsme spolu kráčeli směrem k řediteli.

,,Jaký to je? Být v místnosti s mimozemšťanem a tak," dodal, když jsem nepochopil, co má na mysli. ,,Tak je to zvláštní, víš ne?" Pousmál jsem se, polopravdy jsou geniální věc. Nelžu mu, ale neví o tom, že si to celkem užívám. To by mě měl asi za blázna, kdybych mu řekl ,,Ne, je to úplně boží. Někdy je on u mě, někdy jdu já k němu a mazlíme se, i když ta poloha vypadá na něco jinýho."

Ani jsem se nenadál a už jsem stál před těmi dveřmi s nápisem neklepat. Liam na mě ukázal gesto, že mi drží palce a že tu na mě počká. Já se řídil nápisem a vešel jsem dovnitř.

V tu chvíli se mi rozšířili zorničky a ztratil jsem hlas. Teď tu byl dlouhý tmavý stůl, všichni byli seskupení u rohu a jakmile jsem vešel dovnitř, zakryly velkou část toho, co měli rozdělané. Otočili se na mě a netvářili se moc přátelsky.

Rozklepal jsem se, když se ke mě začali přibližovat. Automaticky jsem couval zpět, ale čím blíž byli, tím hůř jsem se pohyboval. Ztuhnul jsem.

,,Co jsi viděl!?" ,,Tam - tam bylo ne-neklepat, a" řekl, spíš zakoktal jsem první věc, co mě napadla. Ve stresu mi to vůbec nemyslí. Oni se podívali jeden na druhého a ten, co na mě mluvil, myslím že je něco jako náhradní šéf, na mě teď už klidněji promluvil.
,,Co jste viděl, pane Tomlinsone?" Nasucho jsem polkl a rozhlédl jsem se po nich. ,,Že je tu n-nový stůl. Asi," zamumlal jsem. Cítil jsem se nepříjemně. Byl jsem v rohu a lidi, co mě zřejmě neradi vidí jsou okolo mě. Hodně blízko okolo mě.

Bylo tu takové napjaté ticho. Nakonec mě ten asi náhradní šéf odvedl do vedlejší místnosti, o které jsem vůbec nevěděl. Pobídl mě, abych se posadil. Nebyl jsem proti, stále jsem byl v šoku.
,,Proč jste přišel, pane Tomlinsone?" Promluvil hlubokým hlasem, že kterého šla slyšet dominance. Ten chlap mi nikdy nebude sympatický.

,,Přinesl jsem vzorek krve, od B17," z kapsy jsem vytáhl zkumavku. Opatrně jsem mu ji dal. On si vytáhl brýle z náprsní kapsy a začal si zkumavku prohlížet. Se slovy dobrá práce mě poslal ven. Vyšel jsem druhým vchodem a ihned jsem si všimnul Liama, který byl opřený o stěnu u dveří, kudy jsem vcházel.

,,Baf!" Liam vyjekl a otočil se na mě. Já jsem se mu smál, ale po celou cestu ke mě jsem se ho snažil nějak udobřit. Šel přede mnou a byl uražený.

Invasion [Larry]Kde žijí příběhy. Začni objevovat