Invasion [Larry]

° 17 °

,,Harry, ty pako žárlivý!" Zanadával jsem a opřel jsem si hlavu o jeho rameno. Vzrušení ze mě do posledního doušku vyprchalo a euforie okolo mě se vytratila jako mlha v teple. Se zaskučením jsem se vyprostil z Harryho pevného sevření, natáhl jsem na sebe s těží tepláky a kleknul jsem si k Zaynovi.

Začal jsem kontrolovat jeho životní funkce, ale zastavil jsem se jakmile jsem v blízkosti ucítil Harryho přítomnost. Harry si stoupnul vedle mě, já ho sledoval a snažil jsem se odhadnout jeho budoucí činy.
Harry dvakrát lehce nohou šťouchnul Zayna pod bok a zamračeně zakroutil hlavou. ,,To nemá cenu, je to mrtvý," povzdechl si a mě spadla brada k zemi. ,,měli by jsme to vyhodit, než to začne plesnivět," nakrčil nos a kouknul na mě. ,,Ha-Harry!" Zastavil jsem se před tím, než bych ho oslovil Harolde. Nelíbí se mu to a já to respektuji.
Harry naklonil hlavu na stranu a dal ruce do obranného gesta. Já jen naprázdno gestikoval rukama a stoupnul jsem si před Harryho. ,,Jasně že žije, jenom omdlel když jsi na něj začal vrčet!" Píchnul jsem ho prstem do hrudi a dal jsem si hlavu do dlaní. ,,Neměl jsi před ním mluvit.. a vůbec, pomoz mi s ním," povzdechl jsem si, pohled na Zaynovu nereagující tvář mi nedělal dobře. Chytl jsem Zayna za ruce a už jsem ho chtěl zvednout, ale zastavila mě Harryho ruka na mé hrudi.

,,Nech to na mě Loui," zavrněl mi do ucha a omluvně mě pohladil po boku. Na něj se prostě nemohu zlobit. Harry si hodil Zayna přes rameno a donesl ho na gauč. Ne, on ho tam doslova hodil. Ale ani to Zayna neprobralo, jen ze sebe vydal jakýsi přidušený zvuk.

Nic jsem na to Harrymu neřekl, nemělo by to cenu. V koupelně jsem namočil hadřík do studené vody a přinesl jsem ho Zaynovi. Položil jsem mu ho na čelo a sedl jsem si k němu. Je to moje vina, kdybych se nenechal rozptylovat tou žábou zelenou tak bych zamknul a předešli by jsme této nepříjemnosti.

Harry ke mě přicupital, měl jsem hlavu v úrovni jeho břišních svalů a přitáhl si mě na své tělo do objetí. ,,Zlobíš se?" ,,Ne.. ale Zayn nesmí vědět, že mluvíš," Harry pokrčil rameny a skousnul si ret. ,,jenže on už to ví," dodal jsem lehce podrážděně s náznakem sarkazmu.

Harry mě chytl za vlasy, jemně mi zaklonil hlavu a pohladil mě po tváři. Takové chvíle s ním mám hrozně rád. Mazlíme se, vše je v pohodě a já jsem spokojený. ,,Tak mu řekni, že se mu to zdálo, když omdlel.. jako že si to vymyslel, až se na to zeptá," zamumlal Harry a prohrábnul si vlasy. Překvapeně jsem se na něj otočil. ,,To je dobrej nápad, na to že jsi na zemi ani ne měsíc," ,,Sedm dní a pár hodin," opravil mě Harry a přisedl si ke mě. To je tu opravdu tak krátce? Přijde mi to jako věky, co se mnou sdílí pokoj.

,,Vážně je naživu?" Harry hned po vyslovení své otázky sklopil s chechtáním hlavu, protože jsem ho zpražil nehezkým pohledem a drcnul jsem do něj ramenem. Koledoval si.
Propletl jsem si, s menším povzdechnutím, s Harrym prsty a otočil jsem hlavu na Zayna. Harryho jsem odehnal na židli, ať se uvelebí a hlavně ať je zticha. Chytl jsem Zaynův obličej a slabě jsem ho profackoval. Skrčil obočí, jinak nic, stále se neprobral. Dal jsem mu trochu větší facku, která už konečně svůj účel splnila.

Zayn vyletěl do sedu a ruku si přiložil na bolavou tvář. ,,Au, co-cože?" Zamumlal zmateně a rozhlédl se po pokoji. Chvíli mě sledoval s přivrenýma očima, ve tváři zamýšlený výraz a když se podíval na Harryho, v jeho očích se odrazilo poznání. Jakmile Harry zasyčel, Zayn se jedním pohybem šoupnul ke mě a chytl mě za ruce. Seděl jsem vedle mého tmavovlasého kamaráda, co se ke mě momentálně tisknul, byl jsem jako solný sloup a v duchu jsem si připravoval, co mu řeknu.

,,Harry mluví, Louisi! A-A ty to víš, mluvil jsi s ním.. mluvili jste, vzdychali jste na sebe a-a-a-" ,,Zayne, brácho, zpomal, o čem to tu mluvíš?" Lhát mu nebylo tak hrozné, jak jsem si myslel. Spíš jsem se bál, že tohle celé divadlo odhalí. Ale i tak mě v hrudi píchal nepříjemný pocit. Zatím nechci, aby někdo věděl, že tenhle vetřelec mluví. To už by Harry klid neměl vůbec. Už jen ta představa vyslýchání.. nesmím to dopustit.