Láska podle melodie

Ben - part 4

„Chtěla jsem Benovi ukázat Angelsville, přidáš se k nám?" spustí Mia hned, jak vyjdeme z kavárny.

„To si nenechám ujít," opáčí Sebastian a v jeho pohledu zahlédnu známky žárlivosti. Vykouzlí na tváři falešný úsměv a vezme ji majetnicky kolem ramen.

„Jsi si jistý, že se nebudeš nudit?" nadhodí Mia a tázavě se na něj podívá.

„Já? A nudit se? S tebou?" Hraje naoko překvapeně na všechny strany.

Mia sklopí pohled a něco si tiše zamumlá. „Tak, kam vyrazíme nejdříve?" zeptá se nenuceně a demonstrativně ji políbí.

„No, chtěla jsem nejdřív projít centrum a potom to vzít nějak kolem."

„Do knihkupectví také plánuješ jít?" popíchne ji a rozesměje se.

„Nevím, měla bych?" Zakrouží pohledem. Jejich rozhovor se schyluje k další hádce, proto radši rychle zasáhnu.

„Haló, já jsem tu taky," zamávám rukama.

„Ano, promiň. Máš nějaké speciální přání, co chceš vidět?" omluvně se na mě podívá.

„No, ani nevím, netuším, co všechno tu máme," poškrábu se na zátylku a zamyslím se.

Výborně, tím se to všechno vyřešilo," vloží se do našeho hovoru Sebastian a zamne se ruce. „Vezmeme to do parku, ukážeme Benovi centrum a cestu zakončíme v kině."

„Ale -" snaží se Mia něco namítnout, ale proti Sebastianovi očividně nemá šanci. Docela by mě zajímalo, jestli to mezi nimi probíhá vždycky tak. Vsadím levý malíček, že ano.

„...bála," zaslechnu poslední slovo, které Mia tiše zamumlá, a uvědomím si, že mi tak nejspíš utekl kus rozhovoru.

„Ehm, půjdeme?" snažím se odpoutat jejich pozornost.

„Jasně, tudy," řekne Mia s předstíraným klidem.

Podívám se na její zakaboněný obličej a potom přejdu k Sebastianovi. „Ty taky chodíš na Lighthall?" zavedu téma na méně výbušnou půdu, přestože je mi jasné, že je to naprosto stupidní otázka. Z Miina posmutnělého výrazu je mi těžko u srdce. Poprvé od chvíle, co jsem přijel, mi moje návštěva přijde jako hloupý nápad. Měl jsem předpokládat Sebastianovu reakci a radši se mezi ně vůbec neplést.

Pokládám Sebastianovi Mechanické otázky a zdá se, že se jeho výraz trochu uvolňuje. Když narazíme na téma muzikálu, zdá se, že už mě ani tolik nechce uškrtit.

„Ach jo. Jako vedoucí bych to měl nejspíš nějak vyřešit, ale vůbec mě nenapadá jak," říká zrovna a jeho tón zní opravdově smutně.

„A co zkusit uspořádat konkurz?" navrhnu ve snaze mu trochu pomoci. Ani nevím, kde se ve mně ta dobrota najednou bere.

„Konkurz?" podívá se na mě překvapeně.

„Ano. Ve městě je určitě spousta mladých lidí, kteří by se rádi zapojili. Tak udělejte konkurz a někoho si z nich vyberte. Stačí stanovit věkovou hranici, dovednost zpívat a potom už musíte jenom vytisknout letáčky a roznést je po městě," řeknu jako úplnou samozřejmost. Nenapadá mě nic jiného, co by bylo jednodušší. Udělat holku z Chrise mi nepřijde jako nejlepší nápad.

„Tak jo, zkusíme to s konkurzem," zamne si Sebastian spokojeně ruce. „Kdo si dá zmrzku?" zeptá se vzápětí a už doopravdy nevypadá tak nepřátelsky.

„Cože?" zajíkne se Mia a vytřeští oči.

„Zmrzlina. To je takové to sladké, dobré a studené něco, co se většinou jí z kornoutku. Už víš?" začne si z ní utahovat Sebastian.