My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 22: Ta nejdůležitější věc

Akane

Furt jsem v posteli nemohla najít pohodlnou polohu. Navíc si myslím, že jsem ze včerejška nachlazená

"Bože...je mi špatně... už je to docela dlouho co jsem měla naposledy horečku" povzechla jsem si. Celou noc jsem se pokoušela usnout, aby se mi udělalo aspoň trochu líp, ale neúspěšně.  Navíc jsem teď měla práci 'Ty jsi dostala horečku? Jsi k ničemu..' povzedchla jsem znova nad vzpomínkou

"..Musím udělat snídani.." řekla jsem si pro sebe a pomalu vylezla z postele. Když jsem došla dolů, potkala jsem Shuna

"Dobré ráno" slbaě jsem se na něj usmála

"Dobré ráno, vypadáš bledě... není ti špatně?" zeptal se 'To že máš teplotu tě neomlouvá, tak se pusť do práce'

"Jo, jsem v pohodě! Mám začít se snídaní?" zeptala jsem se

"To je v pořádku, už jsem ji udělal ( a/n neeee, vůbec to nezní perverzně. Ani na to nemyslete!! xD ). Můžeš skočit vzbudit Akashiho a já to tu mezitím nachystám" navrhl

"Jasně" kývla jsem a podívala se na hodiny. Vzbudila jsem se o hodinu pozdě. 'Není divu, že Shun už tu snídani má hotovou'. Začala jsem toho litovat a vyšla s těžkýma nohama k Sei-chanovo pokoji.

Když jsem se k nim konečně dostala, zaklepala jsem, ale nikdo se neozval.'To je divný... on ještě spí?Ne... on se nikdy neprobouzí pozdě'. Začala jsem se bát, že se něco stalo, tak jsem pomalu vešla dovnitř do prázdného pokoje. Pak jsem slyšela jak se otvírají dveře od koupelny a někdo mě lehce bouchl do hlavy stočeným časopisem.

"Ty jsi byl ve sprš--" Otočila jsem se a uviděla Sei-chana nahého, jen s ručníkem kolem pasu.' Vážně?! Po kolikáté se mi to už stalo!'Když jsem se konečně vzpamatovala a odtrhla oči od jeho dokonalého těla, nadskočila jsem

"S-Sei-chane! Vem si na sebe nějaké oblečení!" zařvala jsem

"Proč?" Zeptal se

"Jak to myslíš proč! Nejsi v tomhle pokoji sám! Nemůžeš tady jen tak chodit nahý!" říkala jsem a pokoušela se u toho na něj nedívat

"Nejsem úplně nahý, mám kolem sebe ručník. Navíc je to můj pokoj" řekl

"Ajo..." došlo mi, že má pravdu. Promnula jsem si hlavu, protože se bolest nijak nemírnila ..spíš to bylo ještě horší. Pak jsem si všimla, že Sei-chan úplně v klidu prošel kolem mě

"C-Co děláš!" zčervenala jsem

"Už jsi mě takhle viděla dostkrát, tak jsem si říkal, že ti to nebude vadit" odpvěděl

"Na tom nesejde! Každý hole by to vadilo, nezáleže na tom kolikrát tě viděli!" zařvala jsem(A/n tím si nejsem tak jistá xDD )

"Hmm" řekl a jen se ušklíbl

"Přestaň s tím a běž se už oblíct!" řekla jsem a odstrkala ho do koupelny. Najednou jsem se znova zamyslela nad pohledem na něj jen s ručníkem kolem pasu. 'Vypadá hodně hubený, když je oblečený.... vsadím se, že by do něj nikdo neřekl, že má takové svaly...Co!? Počkat!! Nad čím to přemýšlím!?'

Zatřásla jsem rychle hlavou a pokoušela se tu myšlenku dostat z hlavy ven. Nebyla jsem si jistá, jestli tyhle situace moje srdce přežije

"Jak jsem si myslel, máš teplotu" najednou byl přede mnou Sei-chan s čelem opřeným o mé.

"T-To nic nen---" zasekla jsem se, když mě najednou opustil síla v nohách. Naštěstí mě ale Sei-chan chytl. Začala se mi motat hlava a začalo se mi špatně dýchat