Kapitola 39: Jenom noční můra

716 73 17
                                    

Předem se omlouvám za gramatické chyby! Kdo je uvidí, tak mě prosím upozorněte, ať to opravím :)

Z pohledu Akane

"Kdo jsi?" zeptal se mě Sei-chan a já ucítila, jak se mé srdce svezlo k podlaze 'Sei-chan na mě zapomněl...?'

"T-to jsem já....A-Akane" nemohla jsem tvořit úplné věty. Nechtěla jsem uvěřit tomu, co se odehrávalo přede mnou.

"Nepamatuji si tě. A jestli jsme jen spolužáci, tak proč jsi tady?" řekl a jeho slova mě znova hluboce hranila.

"J-já nejsem jenom spolužačka! Byli jsme--" než jsem stihla dokončit větu, přerušila mě Ayase.

"A-Akane, jak vidíš, Seijuro potřebuje odpočinek. Je od tebe pěkné, že jsi se stavila, ale už to nebude potřeba. Teď se o něj už budu starat já, tak se nemusíš strachovat" usmála se Ayase a já stále nechápala co se děje.

"Nemusíš mě chodit navštěvovat každý den, Ayase. Budu brzy propuštěn" usmál se na ni. Něco tady nehrálo.

"Proč..proč by jsi se o něj měla starat ty?" zeptala jsem se.

"Protože.. jsem milenci. Ty jsi to nevěděla Akane?" odpověděla s úsměvem a pak mě to udeřilo. Konečně jsem pochopila to, co se tu děje. Sei-chan ztratil vzpomínky a Ayase mu cpala samé lži 'Tohle všechno...je toho tolik najednou.. přála bych si, aby tohle byl jenom sen..přeji si, aby se mnou někdo zatřásl a probudil mě z téhle hrozné noční můry!'

"N-Nelž--" než jsem dopověděla, přistála mi na rameni něčí ruka. Pomalu jsem se otočila a podívala sena osobu za mnou. Byl to Sei-chanův otec. Vypadalo to, jako by měl přes tvář temný stín. Měl kolem sebe jakousi silnou auru z které jsem dostávala husí kůži.

"Narušuješ Seijurovo odpočinek. Nepromluvíme si venku?" zeptal se mě s úsměvem, ale z jeho hlasu byl slyšet pravý opak laskavosti. Pokusila jsem se od něj poodstoupit, ale jeho ruka na mém rameni mě v tom zastavovala. Jediné, co jsem mohla dělat, bylo se na něj jen dívat

"J-jistě" moje tělo se nekontrolovatelně třáslo. Sei-chanův otec chytil za kliku a hned jak jsme byli venku za námi zavřel. Ihned se jeho výraz kompletně změnil..

"Slyšel jsem, že Seijuro byl zraněn kvůli tobě... protože se snažil zachránit někoho tak zbytečného, jako jsi ty" řekl a jeho pohled, s každým slovem které řekl, mě přibil k zemi.

"Už jenom když pomyslím na to, že to zasnoubení bylo málem zrušeno kvůli tobě..že tě vůbec napadlo se ukázat tady! Naštěstí Seijuro není nijak vážně zraněný a utrpěl minimální ztrátu paměti, ale tahle situace přijde trošku vhod.Teď bude žít s Ayase. Zapoměl vše co s tebou kdy prožil a už se ty vzpomínky nikdy nevrátí. vypadá to, že dokonce sám Bůh je proti vám obou" pokračoval a já mu na to nemohla nic říct...protože..vše co říkal, byla pravda.

"O-Omluvám se... vím, že je to... má vina, ale.. moha bych se sním alespoň rozloučit?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

"Ne. Nechci, aby jsi se jakkoliv stýkala s mým synem. Neděláš nic jiného, než problémy a ani nepřemýšlej nad tím, že se pokusíš o navrácení jeho vzpomínek! Nebuď sobecká a přemýšlej nad jeho budoucností! Vezme se se Sasaki, rozšíří naši společnost a bude žít úspěšný život, ale jestli skončí s někým jako jsi ty.. tak to pro něj nebude znamenat nic dobrého. Doufám, že už tě nikdy neuvidím" dokončil Sei-chanův otec. 'To nechci... to v žádném případě nechci..když už jsem konečně byla se Sei-chanem šťastná... proč se to muselo stát?'

"J-já si nemyslím... ž-že toho budu schopna" omluvila jsem se, ale pak najednou zdvihl Sei-chanův otec rychle ruku,a by mě praštil. Naštěstí ho zastavil včas Suoh a zakroutil s ní.

My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)Where stories live. Discover now