My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 50: Je hodná

Z pohledu nějakého někoho

"Shune! Tady!" zamávala na Shuna Akane.

"Akane? Co tady ještě děláš?" zeptal se Shun.

"Pššššt. Ať nás neuslyší Sei-chan. Vlastně jsem pro něj dneska chtěla uvařit večeři, takže mě napadlo, jestli nevíš, co je jeho nejoblíbenější jídlo?" vysvětlila mu Akane.

Shun se na ni zadíval. "Ne jen se zraníš." Ale Akane byla neodbytná, dokonce na něj zkoušela psí oči. Ale Shun na svém stále trval, byl téměř imunní.

"Tak proč mě to tedy nenaučíš?" navrhla Akane.

"Pokusil jsem se. Zkazilo se to. Je to nebezpečné"

Akane se zamyslela a nervózně si pohrávala s okrajem svého trika. "Bylo tu pár případu, kdy jsem ztratila svoje soustředění a omylem zapomněla vypnout plyna tak... ale to nevadí."

"Nevadí? Vždycky se řízneš a nějak popálíš! Prostě to vzdej." zavrkal Shun a přísně to ukončil. Akane se snažila něco k tomu namítnout, ale z jeho znepokojeného výrazu byla jen čím dál tím víc deprimovaná.

"No tak Shune, je to pro mě velmi důležité! Nech mě zkusit vařit aspoň ještě jednou prosím!" prosila Akane.

"Seijuro by mě zabil, kdyby se ti něco stalo." zamračil se Shun.

"Neboj se, protože tě ochráním! A navíc umím udělat dobré kafe." našpulila rty Akane.

"To je jediná věc, kterou vlastně zvládneš, aniž by jsi se zranila." řekl Shun.

"Prosím Shune! Sei-chan by měl radost, kdyby jsem mu něco uvařila!" žadonila Akane až nakonec si Shun těžce oddychl a poté kývl "Tak dobře."

"Děkuji ti!" vyskočila k němu Akane a objala ho.

"To je v pohodě." usmál se na ni.

"Na. Tohle si vezmi na sebe." řekl a podal jí zástěru.

"Jo. Díky" poděkovala a vzala si ji. Už to bylo hodně dlouho, co naposledy držela zástěru na vaření, díky Shunovi. Téměř nemohla ani vstoupit do kuchyně, aniž by se na ni obezřetně nezadíval. Natěšeně si přetáhla zástěru přes hlavu. tak rychle, až si nevšimla, že je tam stále uzel a tak se jí zasekl na hlavě. Akane zpanikařila a stěžovala si bohům v hlavě s červenými tvářemi.

"Pff." Shun se pokoušel zatajit svůj smích a utišit ho rukou, ale nepodařilo se mu to, když se na něj Akane podívala se zamotanou zástěrou stále na hlavě. Akane ji nadzvedla a podívala se na Shuna jak se pořádně směje. Jeho smích byl krásný a hluboký, ozýval se jí v uších a byl příšerně nakažliví tak moc, až se nakonec Akane smála s ním.

"Vypadá to, že máš trošku problém." řekl Shun poté, co se konečně oba uklidnili.

"Ne! už je to dobrý! Takže co budeme dělat?" řekla Akane a nasadila si zástěru pořádně.

"Tofu polívku." odpovědě Shun

"Ahaaaaa, takže to je Sei-chanovo nejoblíbenější jídlo." řekla Akane a zapsala si ho do hlavy.

"Už jsi ji někdy dělala?" zeptal se Shun.

"No... ne." usmála se provinile Akane.

"Ale doufám, že znáš alespoň základy vaření." povzdychl si Shun.

Akane na chvíli zaváhala. "Ano! Samozřejmě!" nebyla to lež. Znala základy dobře, ale v praxi to bylo už něco jiného.

"Dobře. Tak nejdřív si připravíme všechny ingredience." kývl Shun a postupně všechno s Akane vyndali. Položili všechny věci na linu a pak si Shun všiml, že mu chybí tofu.