My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 30: Já už nevím

Z pohledu Akane

"Takže teď bydlíš s Hirosem?" zeptala se Erika

"Jo.." řekla jsem po tom, co jsem jí všechno vysvětlila

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi se nechala porazit tak snadno tou Ayase... kdyby jsem to byla já, vyrvala by jsem jí vlasy" zamračila se Erika

"..Je to pravda, že jsem utíkala pryč, ale--auu!" křikla jsem, když mě Erika plácla do zad a postrčila mě dopředu 

"Vím, co řekneš, takže přestaň plýtvat svým časem na mě a běž za ním. Říkala jsi, že se ho nevzdáš, viď?" usmála se na mě

"A-Ale co ty?" zeptala jsem se váhavě

"Hmmm... já milovala toho Akashiho, kterým byl předtím" řekla

"Co tím myslíš?" zeptala jsem se

"Poté, co Akashi začal chodit s Ayase, se změnil.. vypadá tak chladně a násilně...To není ten, kterého jsem milovala, víš? Ale... když byl s tebou, měl vždycky na tváři takový jemný výraz, jsi jediná, kdo ho může přivést zase zpět Akane.. Tak už rychle utíkej!" usmála se

"J-Jo.. udělám vše, co bude v mích silách!" usmála jsem se na ní zpátky a vyběhla ze třídy. Vyběhla jsem směrem ke třídě  studentské rady, kde jsem našla Sei-chana, jak sedí u stolu a něco píše

"Co tu chceš?" zeptal se mě, aniž by se na mě podíval

"Přišla jsem, protože jsem tě chtěla vidět... mám něco důležitého, co ti musím říct" posbírala jsem všechnu svou odvahu a řekla

"Jak teď můžeš vidět, nemám čas. Přijď někdy jindy" Sei-chan byl chladnější, než kdykoliv předtím, ale pak jsem si všimla, jak je bledý. Proč měl pod očima takové kruhy? Proč vypadal hubeněji, než dřív? Proč vypadal tak...bez života? Bylo to jen pár dní, co jsem ho viděla naposled, ale už vypadal tak jinak.  'Poté, co Akashi začal chodit s Ayase, se změnil.. vypadá tak chladně a násilně.' Najednou se ve mně něco smíchalo, když jsem viděla, jak na tom je

"...Proč brečíš?" najednou jsem zjistila, že vidím rozmazaně.

"P-Promiň..J-Já jen...j-jen chci, aby jsi b-byl šťastný.." brečela jsem, když se na mě Seichan díval, jak se brekem třesu' Sakra! Chci toho tolik říct, ale nechce to ven!'

"..Proč.. Proč jsi to řekla?" řekl Sei-chan s bolestí a setřel mi z tváří slzy a pak mi jemně stiskl ruku

"Sei-chane..?" zašeptala jsem, když jsem zjistila, jak se mu třesou ruce

"...Je to něco, co musím udělat.. takže už se přede mnou neobjevuj. Tohle je můj poslední rozkaz." nařídil. I když jsem tohle napůl čekala... teď, když jsem to od něj slyšela.. neměla jsem slov 'Je to tak lepší... je to tak lepší..' říkala jsem si sama pro sebe znovu a znovu, jako by jsem se snažila, aby to byla pravda. Sevřela jsem pevně pěsti, i když jsem věděla, že mě odmítne, bolelo to od něj slyšet takhle

"Ale..ten čas, který jsem s tebou strávil, byl opravdový" zašeptal a já jsem překvapeně vyvalila oči

"C-Co? Co tím myslíš?" zeptala jsem se nechápavě, ale Sei-chan mě jen jemně pohladil po hlavě a něco mi zašeptal, než odešel z místnosti. Po těch slovech, mi z očí vyhrkly slzy.

"Jsi teď volná"

"N-Ne... takhle n-ne... n-nechci,a by to t-takhle skončilo!" řekla jsem a rozběhla se za Sei-chanem