Secret Decision with Magic[cz]

4°

"Pohni se." Řekla a přimhouřila oči, když se otáčela k Phoebe. Nic. Pokrčila rameny a chystala se si znovu sednout, když ji popadla myšlenka, kterou si chtěla rozhodně udržet. Phoebe říkala, že stačí přát si - tedy myslet na to co chce. A to Emilie přesně dělala, když měla hlavu plnou červených krvinek. Myslela na to, jak dívku zastaví ať se stane cokoliv. Proč by to nemělo vyjít? Otočila se k ní a s zamyšleným výrazem, myslela, jak se dívka opět hýbe.

"Pohni. Se." Šeptla a čekala. Místnost naplnil hlasitý výkřik linoucí se z úst černovlásky. Když si po pár minutách všimla, že Em neleží pod ní, ale s obrovským úsměvem vedle ní tancuje s talířem v ruce, zarazila se.

"Ne," Vydechla s vykulenýma očima a mírným, nevěřícím úsměvem na rtech, když ji to došlo.

"Ano!" Vykřikla Emilie a obě na sebe koukali se stejným šťastným výrazem.

"Panebože! Panebože!" Vykřikovala Phoebe a skákala s Em sem a tam. "Ty si, sakra, kouzlila! A na mě! Grymde!"

"Co to grymde znamená?!" Křikla Em stejně nadšeně jako před chvílí a černovláska se zarazila.

"No, prostě grymde, je grymde. Jako sakra, nebo doprčic. Prostě grymde." Phoebe to vysvětlila tak uvolněně, že si Emilie začala připadat jako idiot, že to slovo nezná.

"Takže místo 'sakra vypadni' řeknu 'grymde vypadni'?" Pomalu si slepovala útržky k sobě a přitom mávala rukama z jedné strany na druhou.

"Přesně tak." Zaculila se dívka. Najednou mezi mini zavládlo ticho.

"Jakto?" Ozvala se Em a položila talíř na stůl.

"Jakto co?"

"Jakto, že jsem kouzlila?"

"Tak to ti nedokážu vysvětlit. Za normálních okolností, kouzelník své schopnosti nemůže používat dřív jak po spojení. Ale ty si ho použila na mně a nemám tušení jestli se to počítá nebo ne." Zamračila se a pokrčila rameny.

"Takže?"

"Takže se spojíme a nebudeme to řešit." Usmála se Phoebe. Em ale zavrtěla hlavou a nahodila pevný výraz.

"Dneska ne. Ještě jsem se nerozhodla, jestli chci být součástí kouzel." Dívaly se jedna na druhou a přemýšleli jestli je to správně. Opravdu jsou spřízněné duše?

Phoebe si dovybalila věci a ustlala si na gauči. Prý pro zatím, jen aby to Em věděla. Bělovláska přemýšlela nad tím, co se ji dneska stalo a mezitím vyndávala věci z pračky. Chystala se jít spát ale prvně chtěla pověsit prádlo, aby měla jistotu, že bude zítra suché. Sprcha ji příjemně chladila a Emilie po dlouhé chvíli odlehčeně vydechla a konečně si užívala trošky relaxace. Dneska byl moc dlouhý den a ji bylo jasné, že takový bude i zítřek. Dumala nad tím, kdy se s Phoebe spojí ale stále si nebyla jistá, že je ta pravá. Ona. Kouzlila ale přesto, měla výčitky svědomí, že si z ní Phoebe akorát udělala legraci. Potichu našlapávala, když se blížila ke schodům přímo do své vyhřáté postele. Černovláska spokojeně oddychovala na gauči, zakrytá dekou. Em měla nutkání ji zkusit znovu začarovat ale nakonec se otočila a vyběhla do postele.

S ranními paprsky, které ji nepříjemně svítili do očí se bělovláska probrala. Ohlédla se na svůj budík a zjistila si čas. Protáhla se a spokojeně zamlaskala. Už celý týden se ji dařilo probudit o pár minut dřív než budík začal vyřvávat na celý byt ale dnes měla obzvlášť radost se špetkou hravosti. Potichu vylezla z postele a nechala ji tak pěkně rozházenou. Slíbila sama sobě, že po svém vtípku se vrátí a ustele ji a přitom popadla budík a mířila do obýváku. Phoebe stále spokojeně oddychovala s nohou přehozenou přes opěradlo gauče. Em se přiblížila k její hlavě a zkontrolovala čas. Chyběla přesně minuta do sedmi hodin ráno. Snažila se nesmát a nepředstavovat si černovlásčin výraz, ale moc ji to nešlo. Budík klapl a o chvíli později už vřískal kousek od Phoebiiné hlavy. Ta vykřikla, nějakým zázrakem se vyhoupla na opěradlo za svou nohou a její oči červeně zářily. Držela si vylekaný výraz spojený s divokostí a rozhlížela se po bytě. Pravděpodobně ale postrádala balanc, protože o okamžik později už ležela za gaučem rozpláclá jak komár. Emilie to nevydržela a rozesmála se na celé kolo. Vypnula budík a s hlasitým smíchem, který musel probudit všechny jejich sousedy, mířila na Phoebe prstem a malými náznaky ukazovala její představení. Drobná dívka se zvedla s naštvaným výrazem a její oči zlaťavě zářily.

"Co to , grymde, děláš?" Em se stále válela po zemi s uslzenýma očima a neodpovídala jí. Černovlásku to dopalovalo ještě víc. Opakovala stále stejnou větu dokolečka a pokaždé trochu zvýšila hlas a zrychlila tempo. Nakonec si naštvaně podupla a jako malé dítě uraženě složila ruce na prsa. Nafoukla tváře a vraždila dívku pohledem. Emilie se konečně sebrala a vylezla, s malou pomocí od gauče, na nohy.

"Já to prostě musela udělat. Měla si vidět svůj výraz." Stále se usmívala jako měsíček a snažila se skrýt svůj smích. Prošla kolem Phoebe do kuchyně a chystala se si udělat snídani. Černovláska to tak však nemohla nechat. Zůstala stát na místě a sledovala co Em dělá. Když si brala čaj Phoebe mávla rukou a přitom zavrtěla prsty. Před bělovláskou se shrnul její chlupatý, světle šedý koberec a vytvořil tak překážku, kterou Em neviděla. Zahučela na zemi stejně jako před tím Phoebe, která se teď nemohla pořádně ani nadechnout. Emilie však dostala malý bonus. Její čaj se ji vylil jak na oblečení tak na vlasy a zbytek i s hrnkem se válely na teď už mokrém koberci. Probodla Phoebe pohledem a začala se zvedat. Uklouzla ji přitom však noha a ona se opět válela na zemi, mezi svým čajem.

"Grymde!" Vykřikla Em a samotnou ji překvapilo jak si na to slovo zvykla. Rozhlédla se kolem sebe a opravdu děkovala bohu, že se pro tentokrát rozhodla nevzít svůj oblíbený hrníček. Dopadl by totiž jako ten který teď ležel na zemi v několika kusech. Zvedla se, tentokrát úplně s prohlédla si své šaty. Phoebe vedle stále hekala smíchy a už se držela za břicho.

"Karma!" Vyprskla a k hekání přidala jakési hýkání. Em popadla dno rozbitého hrníčku, ve kterém ještě zůstal zbytek jejího milovaného čaje a mrštila jím po černovlásce. Samozřejmě, že jen tím čajem vevnitř. Hrnek stále pevně svírala v rukou, i když velmi váhala jestli by ho neměla hodit celý. Phoebe vykřikla a vypadala jako zmoklá slepice. Vlasy ji v mokrých loknách padaly až pod ramena a její košile pomalu ale jistě nasakovala taky.

"Nojo," Pokrčila rameny Em a odhrnula si vlasy z obličeje. "Karma." Navzájem se probodávaly pohledem, ale Emilie už byla spokojená. Oplatila jí to a ta zkutečnost pro dnešek stačila, dokud ji pohled znovu nepadl na mokrý koberec.

"Phoebe! Okamžitě to svými pařáty vysuš nebo ti je uříznu a napcu do chřtánu!" Obě se na chvíli zarazily. To bylo poprvé co ji oslovila jménem. Černovláska se vzpamatovala jako první a vzdorovitě se postavila.

"Proč to nevysušíš sama?" Zvedla jedno obočí a hleděla na Em s vítězstvím v kapse. Ona však kypěla naštvaností. Otevřela jeden z kuchyňských šuplíků a vytáhla nůž na maso. Otočila se na Phoebe a její pohled mluvil sám za sebe. Dívka sebou ošila a stále dokola si opakovala povzbudivé věty jako 'Ona to neudělá.' 'Možná ani neumí řezat.' 'Nebo házet.' Emilie se však nezastavitelně blížila a Phoebe začala propadat panice. Když se ocitla kousek od ní a nůž zkušeně zvedla a protočila v ruce, černovláska zbledla.

"Rok brigády v řeznictví," Prohodila Em a navázala tak na svou minulost. Zkoušela, jestli to Phoebe ví a ona vypadala, že ano.

Nový díl:D Baví Vás jejich příběh? :O

Užijte si část^^