10°

101 20 0
                                    

Když se jí po několika hodinách dostala do rukou výplata doprovázená nepříjemným výrazem matky oslavence, jen se s úsměvem vytratila a zamířila domů. Rychle, nepozorovaně a úspěšně. Natáhla ruku a nechala boty, aby se sami vyzuli a stejný proces zopakovala u kostýmu. Spokojeně zasedla na gauč vedle Phoebe, která se rozhodla se radši kousat do jazyku než s Em mluvit. Bělovláska to brala na vědomí, dokonce jí to z nějakého důvodu vadilo. Už si zvykla na Phoebiiny monology, špatné vtipy a tak trošku nelidské zvuky, a teď tu bylo najednou ticho jak v hrobě, a osoba, která za to mohla byla očividně Em. Koukla do ledničky a s hrůzou zjistila, že její jediná naděje, uplacení jídlem, nebude tak jednoznačná jak se zprvu zdála. Nic jiného ji nenapadalo. Ustoupit a přičarovat Phoebe postel nemohla. Na to byla moc tvrdohlavá ale hlavně ještě neměla čas se vůbec na nějaké podívat. Nechtěla prostě nějakou vyčarovat. Chtěla se rozhodovat, chtěla, aby její výběr byl stoprocentní, a aby Phoebe věděla, že nad tím vážně přemýšlela a nemávla jen prstem. Tak moc ji dívka přirostla k srdci, až ji to samotnou udivilo.

"Půjdu nakoupit." Oznámila a chvíli čekala, jestli se jí dostane nějaké odpovědi. Vzala za kliku a vyšla ven.

Ona je vážně naštvaná.

Procupitala po schodech až dolů a zarazila se při pohledu na dveře paní Rüffen. Musí mu poděkovat. Bylo to oficiální rozhodnutí, ke kterému se plánovala donutit ať to stálo cokoliv. Do obchodu za rohem se dostala po pár minutách chůze. Chopila se nákupního košíku a vykračovala si to mezi regály s malým úsměvem na rtech. Postupně zaplnila koš až do poloviny a na závěr se zastavila u sladkostí. Zamyšleně pozorovala pytlíčky plné sladkého rozptýlení a nemohla se pro jeden z nich rozhodnout. Nakonec popadla kyselé žížalky a vydala se k pokladně. Nadšení z nalezené kořisti ji ihned přešlo, když uviděla účet. Neochotně vytáhla peníze k peněženky a v koutku mysli přemýšlela, nad přečarováním cen. Pak ji ale okřikla Phoebe, která se jí náhle nacpala do hlavy a zřetelně ji opakovala již dávno vyřčená slova: "Nesmíš si vyčarovat majetek ani ovlivňovat jeho cenu.". Poraženecky vydechla a podala prodavačce peníze. Omotala si ucha tašky kolem loktu a zašustila balíčkem žížal. Rychle ho roztrhla a nacpala si pár dobrot do pusy. Hned na to se křivě ušklíbla a snažila se ustát ten náhlý nával kyselosti v jejích ústech. Napadlo ji, jestli to už Phoebe někdy jedla a zamyšleně při tom žvýkala. Ale když už se dostala - opět - na tohle téma s názvem PHOEBE, zabrala se do toho naplno. Už to byla skoro polovina měsíce co u ní bydlela. Nedávala jí žádné peníze za ubytování, jedla její jídlo a spala na jejím gauči, který se chystaly přečarovat na postel. Emilie zastavila před výlohou jednoho obchodu s nábytkem. Jak příhodné. Opatrně vešla dovnitř, popadla všechny nejmožnější letáky, které tam měli vystavené, a zase se vyplížila ven. Právě se nacházela ve stavu, kdy byly její ruce přeplněně nefunkční a ona mohla jen doufat, že Phoebe bude natolik hodná a alespoň ji otevře než zase nahodí naštvaný výraz. Jenže Em si teď nemohla ani vychutnat další kyselé sousto, protože nebyla schopná nějakou žížalu vůbec vytáhnout z pytlíku. Až doma. Zklamaně vydechla a bokem si otevřela domovní dveře. Odhodlaně se podívala na schody a křečovitě zmáčkla věci v rukách. Vyleze až nahoru bez toho, že by jí něco popadalo, nebo v nejhorším, že by spadla ona sama. Ale karma asi vážně existuje. Udělala dva kroky vpřed a kabelka na jejím rameni sjela až k loktu. Nemohla jít jen tak dál, zavazela ji při chůzi, navíc měla pocit, že ji někde ztratí, a tak se rozmrzele zadívala na strop a přála si, aby to nebyla pravda. Začala zápasit sama se sebou. Ve chvíli kdy si posunula kabelku o pár centimetrů výš, popadaly ji některé letáky. Když se pro ně sehnula, kabelka opět sklouzla dolů. Na rovinu, nebavilo jí to. Po tíživých minutách, které odstartovaly její naštvanost měla chuť všechno shodit na zem, prostě tu všechno nechat ležet a zachumlat se do své postele. Posbírala poslední kousíčky své trpělivosti a naposled se pokusila navrátit všechno do původního stavu. Nenapadlo jí, že stačilo mávnout prstem a všechno by šlo samo. Ne v téhle chvíli, v téhle náladě a na téhle chodbě.

Letáky se opět rozletěly po zemi a Em hlasitě zaúpěla. Jediný co si teď přála bylo dostat do úst minimálně jednu kyselku, aby měla alespoň v něčem podporu. Nic nemůže být horší jak první kyselý dojem z žížaly. Skrčila prsty a namířila s nimi do balíčku, ale ten se odhrnul, jelikož zbývající letáky do něj nemilosrdně strčily a zabránily tak ve vybrání jeho obsahu. Bělovláska na to chvíli bezvýrazně zírala, než zafňukala a v dětinském záchvatu podupávala nohama o zem. Tohle byl konec - definitivní. Za jejími zády se ozvalo pochechtávání, které se po chvíli změnilo na hlasitý a ohromně pobavený smích. Přejel ji z něho mráz po zádech, protože to nebyl jen tak nějaký smích.

Byl jeho. Kierana. 

Secret Decision with Magic[cz]Where stories live. Discover now