102 24 0
                                    

Rozpoznávala prvky svého bytu, kruh pod nimi zmizel. Stále cítila jak jí magie proudí tělem, cítila se - jinak. Podívala se na Phoebe, která jen zářila.

"Podívej se na sebe! Konečně si čarodějka!" Rozplývala se černovláska a tlačila Em k zrcadlu. Bělovláska začala nabývat dojmu, že to na ní Phoebe jen nastražila. Zastavila před svým odrazem a překvapeně na sebe hleděla. Její vlasy teď byly zářivě bílé, víc bílé než obvykle a sahaly až pod lokty, její tvář byla bez jediné nedokonalosti. Emilie se zamračila a naklonila se blíž, aby si mohla lépe prohlédnout své oči. Pomohl jí v tom paprsek světla, který se vloudil do místnosti. Její duhovky teď nebyly čistě zelené. Pletly se tam fialové flíčky, které nebyly z dálky vidět.

"Čarodějův znak - fialové oči. Někteří je mají čistě fialové a jiní jako ty, namíchané. Pomáhají ti v rozpoznání magie a lepšímu vyslání kouzla." Usmála se Phoebe a posunkem ji donutila aby zvedla svou ruku. Emilie na nic nečekala a udělala co se po ní chce. Její dlaň zdobil stejný fialový znak jako měla Phoebe.

"To je vše? Teď jsme jako spojené?" Černovláska přikývla a zamířila na gauč, kde si následně lehla a spokojeně vydechla.

"Teď už tě akorát naučíme magii využívat a dodržovat její pravidla." Teď už byla bělovláska více než přesvědčená, že si tohle divadélko dívka plánovala celý den. Pff, žádní melefici cosi tady nejsou a nebudou, jen ji ošálila, aby konečně dosáhla svého cíle. Vzpomínala, jakže se vlastně kouzlí a natáhla ruku ke gauči.

"Nebude to tak těžké, bude to chtít jenom trošku tréninku a budeš skvělá čarodějka!" Vypískla Phoebe a klekla si na gauč s pohledem upřeným na Em, než ji úsměv ztvrdl na rtech. Bělovláska ji upřeně sledovala s neurčitým výrazem a nataženou rukou. Černovláska se bála podívat dolů, ale pomalu svůj strach překonávala. Společně s gaučem se právě nacházela několik stop nad podlahou.

"Ty asi trénink potřebovat - nebudeš." Zašeptala a čekala co Emilie udělá. Nemělo smysl se snažit její magii odrazit svojí. Je její ochránce, Em bude mít vždycky větší moc jak ona. Emilii však rychle docházela energie, neochotně sundala gauč na zem a sama se na něj unaveně svezla.

"Ten trénink bude přece jen potřeba." Zaradovala se Phoebe a spokojeně sledovala jak Em pomalu usíná.

Ráno přišlo rychleji než se mohlo zdát. Emilie se spokojeně protáhla, než se rozhlédla kolem sebe a zamračila se. Tohle není její postel. Rozhlížela se kolem sebe a tak strašně si přála, aby Phoebe neokupovala její posvátné místo. Bohužel osud ji prostě nemá rád. Černovláska si spokojeně pochrupovala v její posteli z poloviny zakrytá a rozpláclá po celé její šířce. Em zatoužila zakřičet jak nejhlasitěji to šlo, ale místo toho si jen mrmlala pod fousky a natáhla ruku. Teď to už dokáže ne?

Její mysl hřála představa levitující Phoebe zabalené do peřiny jako mumie, mířící přímou cestou z okna. Radši se ale umírnila a zamířila se svojí představou do obýváku. Phoebiino tělo se začalo zvedat a zároveň zamotávat do přikrývky. Emilie znovu potichu křičela, tentokrát však nadšením. Dokázala to! Cupitala za létající dekou se stále nataženou rukou. Až moc se bála, že kouzla zmizí když ji položí k tělu. Phoebe se začala probouzet a rozhlížet kolem sebe.

"Co se to - děje?" Vypískla, když se zahleděla k té vzdálené podlaze. Nepokoušela se otáčet nebo sebou jenom trhnout, aby její obličej neměl blízké seznámení se zemí. Až moc dobře si uvědomovala, že teď bude muset využít své neobjevené diplomatické schopnosti, aby z toho vyvázla alespoň dostatečně.

"Měli bychom si zopakovat pravidla," Začala Em a hraně se zahleděla na své nehty. Žalostně okousané konce volaly o pomoc a ona si dokázala představit jak rády by přelezli na jinou, více pečující osobu. "Ty spíš na gauči, já spím v posteli. Žádný rozpis nebo střídací plánek neexistuje, pochopili?" Pohled ji ztvrdl. Čekala jak Phoebe zareaguje, ona zase nechápala o čem se to tady baví.

"Asi - jo?" Nechápavě se zamračila. Do JEJÍ postele šla, jen proto, že neměla sílu ji přenášet z JEJÍHO gauče. Toť vše.

Šmitec.

Neplánovala se ještě někdy vrátit nahoru do té měkké, příjemně teplé a ochranářské postele. Emilie ji pomalu položila a černovláska se vymotala z přikrývky.

 "Kdy se koupí moje postel?" Zeptala se a oprášila si neviditelná smítka z oblečení. Emilie mezitím začala nalévat čaj a přemýšlela co si dát k snídani, prakticky její otázku úplně zazdila.

"Haloo! Grymde, chci svoji postel!" Vyštěkla Phoebe ostře až sebou Em škubla. Koupi nové postele plánovala už od druhého dne co tu ta holka oxidovala ale neměla na to peníze. Výplata z její práce dosahovala vždy jen výše nájmu a týdenního nákupu, kde pro sebe dostala pár babek na koupi nových šňůrek do bot. A že sakra potřebovala nový boty!

"Nemůžeme ji nějak vyčarovat? Nebo přečarovat?" Začala s rohlíkem v ruce. Phoebe se na chvíli zamyslela, jako by tuhle možnost ani nezvažovala, ale nakonec rázně zavrtěla hlavou.

"Kouzla fungují jen - " Nemohla to dopovědět, protože bělovláska ji vběhla do řeči. Phoebe však byla překvapená.

"Já vím, osmačtyřicet hodin, ale i tak. Nejenom, že bychom mohli ušetřené peníze využít k něčemu dalšímu ale taky bych se mohla stále procvičovat." Černovláska žasla.

Ona ji poslouchá. 

Tenhle nápad ji začal pomalu připadat jako velmi ucházející a hlavně se Emilie začala vyjadřovat v množném čísle. Pohlédla na svůj gauč a s představou, že by se změnil na pohodlnou velkou postýlku spokojeně vydechla. 

Secret Decision with Magic[cz]Where stories live. Discover now