Hned další den se Dárkový chlapec rozhodl - skřítci potřebují alespoň krátký odpočinek od své práce. Znovu stál u okna, tentokrát pozoroval mnohem tlustší vrstvu sněhu, než byla ta včerejší, a také v dáli viděl lidskou osadu. Nebyl moc rád, že jeho dílna byla tak blízko lidí, ale když nic nedělali, neotravovali, a nepřekáželi, byl ochoten jejich blízkost strpět.
Zrovna v tu chvíli pozoroval skupinku několika dětí, jak si hrají ve sněhu, válí se po zemi, a smějí se. Jejich smích k němu doléhal i přes hluk dílny. Donutilo ho to usmát se také.
Dárkový chlapec sice byl vlastně malé dítě, vypadl na sotva dvanáct let, ovšem měl bohatší životní zkušenosti, než kdejaký dospělý člověk. Však naděloval dárky už jejich prarodičům, a prarodičům jejich prarodičů, sledoval děti, které se posléze staly rodiči, poté prarodiči, některé nakonec i praprarodiči. A on zůstával stejný.
Odešel od okna, opustil onen výhled na mrazivé veselí, a rozhodl se zase pomáhat v dílně. Tu přiložil ruku k dílu tady, tu přiložil ruku k dílu tam, a všechno zase šlo o něco rychleji. Ovšem nálada skřítků se nezlepšovala, jak si Dárkový chlapec postupem času uvědomoval, a tak se rozhodl ji trochu pozvednout. zakřičel přes celou dílnu: "Jdeme všichni ven!"
---
Dnes double drabble :)
YOU ARE READING
Zpožděné Vánoce
Short StoryDárkový chlapec má zpoždění. A navrch se ještě ztratil. Zvládne vyrobit a doručit všechny dárky včas?
