Zpožděné Vánoce

10. prosince

Dárkový chlapec postupně procházel mlhou a vrážel do stromů. Neviděl skutečně nic, a tak už byl slušně otlučený. Kolibříci na jeho ramenou polekaně třepotali křídly s každým nárazem.

Ona podivná mlha však najednou zmizela, jako mávnutím kouzelného proutku, až se Dárkový chlapec lekl.

"Kde jsi, mlho?" zavolal ze srandy před sebe.

"Jsem tady a vůbec nejsem žádná mlha." ozvalo se za ním. Polekaně nadskočil, a prudce se otočil. 

O jeden ze stromů tvořících porost, který právě opustil, se opírala krásná dívka, která na něj koukala s lehkým pobavením v očích. Když se ladně odlepila od stromu, a lehkým krokem, jako víla, k němu přešla, uvědomil si, že na ni celou dobu neslušně zíral.

"Kdo... kdo jsi?" zeptal se, a konečně svou pusu zavřel.

"Já jsem Dárková dívka. Divím se, že jsi o mně ještě neslyšel, dárkový chlapče." odpověděla mu laškovně, a cvrnkla ho do nosu. A on jen stál jako opařený, a znovu na ni zíral s bradou dole.

"Já... slyšel jsem o tobě, ale... měl jsem za to, že ti patří oblast celkem daleko ode mně, Neyah."

"Ale ty hlupáčku. Ty si snad myslíš, že jsi uletěl jen nějaký malý kousíček? Ale to vůbec ne. Právě jsi v Neyahu, a procházíš se tu po mém revíru."

---

Dnes další double drabble :)