Zpožděné Vánoce

14. prosinec

"Tím vším se musíme probrat."

Hleděl na ni a neměl slov. Absolutně nevěděl co říct. A tak ze sebe vypudil první hloupost, která ho napadla.

"Jak se vlastně jmenuješ?"

"Hm... je těžké si na to vzpomenout. Své jméno jsem už tak dlouho nepoužila..."

Hrabala se v mapách, a najednou nečekaně promluvila.

"Adelyte. Jmenuji se Adelyte."

"To je krásné jméno..." zamumlal Dárkový chlapec, "... chceš znát to moje?"

"Jistěže chci." odpověděla Adelyte tónem, který nesl špetku překvapení z toho, že se jí chlapec vůbec na něco takového zeptal.

"Kalaghen. Jmenuji se Kalaghen."

"To je vskutku zajímavé jméno." zareagovala upřímně Adelyte, a znovu se sklonila k mapám.