Take My Body Downtown (Mature Punk Harry) - CZECH *Překlad ukončen/nedokončeno*

6. chapter ♦ Well hello there, sweetheart

Jsi malý stupidní bastard.

Objala jsem se rukama a přitom si sama pro sebe nadávala v duchu za to, že jsem se nepřevlékla nebo neobula předtím, než jsem odešla. Tolik jsem toužila potom odejít, že jsem si to ani neuvědomila a nepřemýšlela o tom.

Les byl prázdný, mrtvý, bez života – ale kdo ví, co se může skrývat hlouběji.

Ta myšlenka mě vystrašila, nikdy jsem nechodila moc do lesa a už vůbec ne sama. Stromy byly vysoké, což mě nutilo cítit se ještě menší a šustění větru mě nutilo přemýšlet nad tím, jak zvíře hledá svou kořist – což bych v tomhle případě nejspíš byla já.

Měla bych se otočit a vrátit se k Harrymu?

Rychle jsem zavrtěla hlavou, abych zahnala tuhle myšlenku z hlavy, to bych přeci nikdy neudělala! Harry byl příliš zastrašující, příliš punk, příliš divný-a  z nějakého důvodu tolik vyspělý. Měl na mě efekt, že jsem chtěla zmizet hned teď a tady, abych vytvořila mezi námi bariéru, díky které by mě nemohl vidět, dotýkat se nebo co já vím.

Cesta mi přišla nekonečná a já věděla, že jsem musela jít vážně dlouho, protože slunce se už na obloze posunulo a pomalu zapadalo. Trochu jsem se shrbila, když mi došlo, že se za chvíli setmí a že mi příšerné kručí v žaludku.

Najednou jsem se zastavila, podívala se na strom. Přimhouřila jsem oči, zorničky se mi zúžily, když jsem viděla jedinečný tvar stromu. Něco jsem si najednou uvědomila a rychle se rozhlédla okolo. Uviděla jsem malý stromový domek, který nebyl moc daleko. Byl mi povědomý, stejně tak jako ten strom, na kterém byl postavený a stejně tak i strom, vedle kterého jsem právě stála.

To jsem chodila pořád do kruhu?!

„Panebože.“ vydechla jsem a přitom cítila, jak mi srdce vynechalo úder. Znovu jsem se podívala po okolí, jenom abych se ujistila, že to co si myslím, je pravda. Cítila jsem se, jako kdybych měla ránu v hrudi a ta krvácela. Moje srdce začalo bít na maximum, když jsem si uvědomila, že nevidím silnici. Byla jsem ztracená.

„Ne, prosím, bože, ne.“ zašeptala jsem. Klekla jsem si, předtím, než jsem se posadila na svoje paty. „Tohle se do prdele nemůže dít.“ moje ruce ihned vystřelily k náhrdelníku na mé hrudi, čímž ho začaly zahřívat. Podívala jsem se na oblohu a zhluboka se nadechla. „Lano, prosím, zachraň mě, p-prosím.“ prosila jsem.

Hned potom, jsem zaslechla šustění v nedalekém křoví. Zorničky se mi rozšířily, když jsem zamrzla na místě. Křoví se pohnulo znovu a opět zašustilo, což znělo jako nejhorší klasická hudba, kterou jsem kdy slyšela. Najednou, se něco ve křoví objevilo, což mě donutilo stoupnout si a utíkat. Byl to malý hnědý zajíc.

Ovšem i ten stačil, abych začala šílet strachy. Vykřikla jsem z plných plic, předtím, než jsem začala utíkat, co nejrychleji, jak jsem mohla, z tohohle místa pryč. Slzy se mi začaly drát do očí a najednou se mi během toho, co jsem utíkala, zjevila před očima Harryho tvář.

Běžela jsem a běžela. Utíkala jsem co nejrychleji, jak jsem mohla, nedovolila jsem se zastavit. Ale když už jsem neměla víc síly, konečně jsem zastavila. Cítila jsem se nervózní z těch všech stromů s 30 metrovými kmeny. V moment, kdy jsem přestala běžet, jsem špatně došlápla a kotník mě začal bolet předtím, než jsem začala padat dopředu. Cítila jsem, jak se mi kotník znovu nepřirozeně ohnul, kůže na tom místě byla citlivá. „Do prdele!“

Dopadla jsem na kolena, objala samu sebe, potom, co jsem se posadila a opřela se o strom. Vzlykala jsem a litovala, že jsem nasedla na Harryho motorku a neutekla.