New Nanny

part 11

 Nevědomky mi začaly stékat slzy po tváři. Nikdy jsem si nemyslela, že o sobě budu na internetu číst jako o společnici na osamělé noci. Za chvíli jsem měla přečteny další 4 články stejného tématu. Jak tohle může někdo napsat?  

Bylo chvíli po šesté večer, když jsem tiše seděla za barem v kuchyni a hleděla do blba. Rosie si hrála v pokojíčku. Několikrát za den se mě zeptala, proč jsem tam smutná. Vždy jsem se pousmála a donutila ji si myslet, že jsem v pohodě. 

Po chvíli jsem uslyšela klapnout dveře. Po pár sekundách se v místnosti objevil Harry.

„Dobrý večer, slečno Rossová.", pozdravil mě hned.

„Dobrý večer."

„Stalo se něco? Sedíte tu jako hromádka neštěstí."

„Vy se mě ptáte jestli se něco stalo?"

„Ano?", řekl nejistě.

„Vy jste nečetl ty články na internetu?"

„To vás to tak rozhodilo? Vždyť je to jen bulvár."

„Jen bulvár? Děláte si srandu?"

„Proč na mě křičíte? Já s tím stejně nic neudělám."

„Tak by ses aspoň mohl tvářit, že ti vadí, že o mě píšou jako o tvé děvce, a ne se chovat jako flegmatický kretén.", znovu jsem cítila jak se mi do očí derou slzy. Vzala jsem si kabelku a spěchala do chodby, kde jsem si obula boty, vzala bundu a odešla. Nastartovala jsem auto a odjela pryč.

Co když si to přečetl někdo známý? 

Nejenom známí, ale všichni si na mě budou ukazovat jako na tu Harryho společnost na osamělé noci. 

A Harrymu to vůbec nevadí.

***

Když jsem dorazila do bytu, Lily nebyla doma. Hodila jsem si krátkou sprchu a odebrala se do pokoje. Sice ještě ani nebylo 7, já už ale ležela v pyžamu v posteli, kde jsem následně po pár minutách usnula. 

***

„Ady..", slyšela jsem najednou dívčí hlas. Když jsem bolestivě otevřela oči, uviděla jsem Lily, jak sedí na mé posteli.

„Kolik je hodin?", zachraptěla jsem.

„Půl 9."

„Byla jsem unavená, tak jsem šla spát."

„Viděla jsi.. ty články?", zeptala se mě opatrně. Kývla jsem. 

„Ti lidi, co tyhle svinstva píšou, jsou hnusáci. Vůbec neví o co jde a všechno komentují!"

„Jo.", zašeptala jsem. 

„Jsi v pohodě?"

„Ne."

„Zlato..", pohladila mě po vlasech. 

„Celý svět o mě bude mluvit jako o kurvě. Hele, já jsem ta Harryho děvka!" 

 „To určitě ne."

„Co když si to přečtou lidi, co mě znají? Co na to řeknou?"

„A co na to Harry?"

„O tom radši ani nemluv."

„Stalo se něco?"

„Němu je to absolutně jedno, chápeš? Řekl, že s tím stejně nic nemůže udělat, že je to přece jen bulvár, že to nemám tak řešit. A tak jsem mu na plnou hubu řekla, co si o tom myslím.", pokrčila jsem rameny.

„Ach Ady, co jsi mu řekla?", povzdechla si. 

„Něco jako Mohl bys alespoň hrát že ti není jedno, že o mě píšou jako o tvé děvce a nechovat se jako flegmatický kretén."

„No sakra. Ty jsi mu zatykala? Přece si vykáte, ne?"

„Jo, zatykala. Ani jsem si to v tom rozpoložení neuvědomila. A vůbec mě to netrápí, kašlu na něj."

Myslela jsem si, že je.. možná je to opravdu druhý William Stone. A já s dalším Williamem Stonem nechci mít nic společného. 

_________________________________________________________

Překonali jsme hranici prvních 1K přečtení! Wow, děkuju vám moc. ❤ 

Jak se vám zatím příběh líbí?