New Nanny

part 16

Hladově mě líbal a já mu jeho polibky oplácela. Najednou se přesunul na můj krk a já slastí zavzdychala, přičemž jsem mu prsty zajela do vlasů.

„Zkurveně dobře.", dodal. 

„Kde se to ve vás bere, slečno Rossová?"

„Já nevím.", začervenala jsem se. 

„Nemusíte se vůbec stydět. Nemáte se za co stydět.", znovu mě něžně políbil. 

„Sakra, tohle jsem chtěl udělat od první chvíle, co jsem vás viděl. Věděl jsem, že pod tou maskou nevinné dívky se skrývá něco.. takového.", vydechl a prsty mi přejel po lemu kalhotek. 

„Neošukám vás. Ne dnes. Nebylo by to správné.", pousmál se. 

„Ale domů vás dnes večer nepustím." 

„To jsem ráda.", uculila jsem se. 

„Dáte si víno?"

„Dám."

„Červené, nebo bílé? Sladké, nebo suché?"

„Bíle, polosladké."

„Tipoval jsem to."

„Pojďte za mnou.. ale oblékněte se, prosím. Jinak svůj slib nedodržím."

„Dobře.", uchechtla jsem se a zamířila do koupelny, kde jsem si oblékla zbytek svého oblečení. Z kapse od kalhot jsem vytáhla mobil a napsala Lily, která mi hned vzápětí odepsala.

Já: dnes nepřijedu

Lily: Harry?? 

Já: ;)

Lily: zítra mi všechno řekneš 

Lily: V Š E C H N O 

Lily: hlavně si to užij!!

„Pane Stylesi?", zavolala jsem, když jsem vyšla do druhého patra.

„Tady jsem.", objevil se mezi dveřmi jedné z místností. S úsměvem jsem zamířila za ním. Ocitli jsme se v jeho společenské místnosti, kde se nacházel kulečník a bar, ale také velká francouzská okna s výhledem a před nimi sedačka.

„Děkuju.", pousmála jsem se, když mi podal skleničku vína.

"Um, je výborné."

"Není to nádhera?", pronesl a ukázal na výhled. Šel odtud vidět menší les a za ním rozlehlé Chicago.

"Ano, to je."

"Chodím si sem sednout, když potřebuju přemýšlet.", řekl tiše. Zatímco on se díval ven, já sledovala jeho. Byl tak nádherný. Jeho ostré hrany obličeje, nádherné oči, kudrnaté vlasy, které byly už tak dlouhé, že mu každou chvílí padaly do obličeje a on si je pořád prohraboval. Když si všiml mého pohledu, otočil se a já očima ucukla. Usmál se a napil se vína.

„Řekněte mi o sobě něco, slečno Rossová.", ta hra na vykání se mi překvapivě líbila.

„Co byste chtěl vědět?"

„Cokoliv. Nic o vás nevím."

„Narodila jsem se v městě Evanston. Problém byl, že jsem se vlastně narodit neměla, moje matka mě nechtěla. Dokonce prý ani nevěděla, s kým mě čeká. A tak mě hned po mém narození odložila a ujala se mě moje teta Rudy, matčina dávná kamarádka. Vzala si mě k sobě do Chicaga a starala se o mě jako o vlastní dítě, vychovala mě. Před třemi lety zemřela. Měla jsem jen ji, nikoho jiného. Nemám rodinu."

„To je mi líto."

„Od svých šestnácti jsem chodila na brigády, abych tetě alespoň trošku pomohla, osamostatnit jsem se ale nemohla. Chtěla jsem na vysokou a sama bych školu a bydlení neutáhla."

„Měla jste ji ráda, že ano?"

„Jako svoji mámu."

„Když moje ex zjistila, že je těhotná, chtěla si to nechat vzít. Hádali jsme se kvůli tomu, já nechtěl, aby šla na potrat. Vždyť.. to nebylo to, byla to Rosie. Od začátku to byla ona, naše dítě. Domluvili jsme se teda, že po porodu mi Rosie nechá a já po ní nic nebudu chtít."

„A Rosie to ví, jak to bylo?"

„Poprvé se mě na maminku zeptala, když jí byly asi tři nebo čtyři roky. Byli jsme spolu na dětském hřišti a se všemi dětmi tam byly maminky. Přišla ke mně a zeptala se mě Co je to maminka?. Byl jsem v rozpacích, absolutně jsem nevěděl, co říct. Vysvětlil jsem jí, že některé děti mají maminku i tatínka, některé jen maminku a některé jen tatínka. Ptala se dál, proč má jen tatínka, ale já to nějak uhrál, byla ještě malá a nechápala to. Když už ale byla větší, ptala se na maminku pořád. Vždycky jsem to nějak uhrál. Když potom šla do školy, řekl jsem si, že už je dost velká a tak jí to řekl. Byla z toho smutná a od té doby se o ní ani jednou nezmínila. Ale mnohokrát jsem ji slyšel po večerech plakat. Bylo to hrozné."

„Ještě nikdy jsem neviděla muže, který by měl se svou dcerou takový vztah."

„Od prvního momentu, co mi Taylor řekla, že je těhotná, jsem věděl, že Rosie chci. Teď si nedovedu představit, že bych ji neměl, opravdu ne. Kdoví, co by ze mě bylo."

„Jak to mohla udělat?"

„Myslíte Taylor?", zeptal se. Kývla jsem na souhlas.

„Prostě nechtěla dítě. Nebyla to ani moje přítelkyně, spíš.. víte jak to myslím. Ani nevím, jak se to stalo, brala prášky. Nebo mi alespoň říkala, že je brala."

„Jak to můžou matky udělat? Celý život si říkám, proč mě moje matka nechtěla."

„Některé jsou hold takové, s tím nikdo nic neudělá.", řekl tiše a dolil mi víno.

„První dva roky jsem se o Rosie snažil starat sám, moje matka mi s tím hodně pomáhala, bydlela i s mým otcem tady s námi. Potom se ale musela vrátit do práce a tak jsme pro Rosie našli chůvu, která se o ni starala sedm let."

„Paní Stylesová mi o ní říkala."

„Bylo to pro Rosie hrozné, když zemřela. Ještě teď, před spaním, se mě na ni ptá."

„Opravdu?"

„Ano. Třeba, jestli je paní Peetová v nebíčku.", pousmál se.

„Milé."

„Ale teď jste tu vy. A vás si Rosie opravdu oblíbila, slečno Rossová. Bál jsem se toho, jak to vezme, že se o ni bude starat někdo nový. Nečekal jsem to, že se hned tak spřátelíte."

„I já se té práce ze začátku bála. Teď jsem ale ráda, že jsem ji vzala. Rosie je úžasná."

„I já jsem rád, že jste ji vzala.", naklonil se ke mě a políbil mě. 

Na tohle jsem čekala od první chvíle, co jsem ho uviděla.

A kdybych neudělala první krok, čekám ještě teď.