Život holky ze zámku 2

SYMPÓZIUM (63/2)

... Popadla jsem oba konce živůtku a přitáhla si je k sobě, což mu zjevně vůbec nevadilo. Místo toho podjel prsty pod mýma rukama a začal uvolňovat tkanice u korzetu. To už bylo příliš.

"Nech toho, Viktore." ozvala jsem se.

"Dobře." přisvědčil a vzal do dlaně jedno mé ňadro. Propána. Jemně, téměř až něžně mi přejížděl palcem přes jeho hrot a mnou prolétla elektrická rána.

Zatřásla jsem hlavou, jako bych chtěla potlačit ty pocity, a potom jsem mu oběma rukama stiskla zápěstí, abych ho zarazila. Musí přestat, jinak se zblázním! Byla jsem naštvaná, ale zároveň unešená a překvapená. Znovu mě políbil a najednou mi už na ničem nezáleželo. Prostě jsem si nerozuměla... Svými prsty přímo tančil po mé pokožce. Proboha, na co teď mám myslet? Na cokoli, jen ne na to, co mi dělá Viktor po těle svými prsty. Jak bych mohla myslet na něco jiného, když mě líbá tak hluboko?

Zasténala jsem, narovnala se, chytila ho oběma rukama za vestu a přitáhla si ho tím pohybem blíž k sobě. Zvedl ruku a dotknul se mé tváře. Než jsem zjistila, co má v úmyslu, vjel mi do pečlivě učesaných vlasů a rozcuchal mi celý účes. Chtěla jsem ho roztrhnout vejpůl! Takové práce to dalo a teď je to zničené, však mě hnal pocit, kterému to bylo fuk. Tělem mi proudilo horko. Přicházelo jakoby odevšad najednou. Tváře mi hořely, těžce se mi dýchalo a nějaké zbytečné myšlenky se mi vypařily z hlavy. Viktor by měl nosit ceduli varující ostatní, že je nebezpečný. Ve všech ohledech!

Viktorova ruka se pozdržela na mých prsou a prsty mi laskal kůži. Líbal mě, až jsem měla horké tváře a rty celé nateklé. Srdce mi prudce bušilo, zatímco ostatní části mého těla jakoby pulzovaly napětím. Rukama jsem se ho držela za ramena, a když se pohnul, aby mi mohl líbat hrdlo, ochotně jsem zaklonila hlavu a nechala ho, aby se mnou dělal cokoli! Vjela jsem mu rukama do vlasů na spáncích, hladila jeho lícní kosti i hranu jeho čelistí. Přejel mi rukou po sukni, úplně jsem se zachvěla, když jsem ucítila jeho ruku na mém stehnu. Prsty mi zajel za jeden podvazek a tím mě ještě více šokoval. Chce mě tu snad svléknout?

"Viktore..." zašeptala jsem zděšeně.

"Johano..." odtušil měkkým hlasem.

"Měl bys to dělat tady?"

"Ne. Neměl." přiznal se. Přesto s tím nepřestal, začal mi cestoval nahoru po noze. Viktor mi hladil kůži, jakoby se učil, po tolika letech, znovu poznávat každý centimetr mého těla.

Měla bych ho požádat, aby toho nechal. Místo toho jsem s údivem zjišťovala, že bych chtěla být nahá, aby mezi námi nebyli již žádné překážky v podobě oblečení, abych se mu mohla opět oddat. Tak hrozně jsem po něm zatoužila, až mě to samotnou překvapovalo. Upřímně, nevím, kde se to vzalo u nás u obou. V tom klaply dveře.

"Proboha, pardon, pardon!" ozval se mužský hlas. Poznala jsem v něm Edvarda!! Viktor strnul. Nechala jsem zavřené oči a zadržela dech, jako bych zkameněla. Prsty mi tančil po kůži i v jeho přítomnosti, což mě až děsilo. Možná není vidět, že mám rozepnutý živůtek a prsa venku. Nikdy v životě jsem necítila takové rozpaky. Před chvílí jsem byla ochotná vzdát se Viktorovi na podlaze společenské místnosti. Teď se mi chtělo klesnout na stejnou podlahu a propadnout se do země. Vážně, raději bych se neviděla! Nehýbala jsem se a jen ucítila, jak mi odhrnuje vlasy z ucha, aby mi mohl pošeptat.

"Už je pryč." až pobaveně řekl. Bože, proč Edvard? Proč mě musel načapat v intimní chvíli můj bývalý snoubenec s mým manželem? Už ho rozhodně nikdy v životě nemůžu potkat! Jak bych mu mohla jen pohlédnout do očí? Odsunula jsem jeho ruku stranou a zapnula si živůtek a se značnými rozpaky si uvědomila, že ještě nevytáhnul tu druhou z pod sukně.