Zamiloval jsem se ? [POZASTAVENO]

3. kapitola

Úterý
---------------------------------------------------------
Pomalu otevřu jedno oko a ihned na to i druhé, když si uvědomím, že se nenacházím ve svém pokoji. A přece jen je mi to tu povědomé. Stáhnu obočí k sobě otáčeje hlavu doprava. Syknu, když mi v hlavě začne bít obrovský zvon.
A kruci...
Pomalu se mi začne vyjasňovat. Teda. Raději bych zůstal v nevědomosti. Vedle mě postřehnu lehký pohyb. Jo, je to pravda. Tiše se pokusím vyklouznout zpod přikrývky. Stisknu čelist, abych snížil bolest hlavy. Nepomáhá.
Konečně stojím na zemi. Zabýval už jen jeden problém. Musím najít své oblečení. Ach, mám jej.
Tiše na sebe natáhnu kalhoty. Tričko vezmu do ruky a rychle opustím pokoj. Seběhnu schody ignoruje její matku. Navleču na sebe tričko. Bouchnu za sebou dveřmi. Zhluboka vydechnu. V hlavě se mi znovu rozezní zvon a žaludek se dnes vydal na moře. Rozbouřené moře.
                               * * *
Odhodím klíče na stolek. Následně odhodím své tělo na gauč. Tiše zavyju nad bolestí, která se daným pohybem objeví. Šouravé kroky mířící směrem ke mně poukazují na něčí přítomnost. Bože, prosím, ať je to brácha.
,,Netušil jsem, že máš tak dlouhou pracovní dobu."
Díky bohu. Brácha.
,,Vždycky existuje něco, o čem druzí nemají ani ponětí," zamumlám.
,,Víš, nechci ti do toho kecat, bráška, ale...-"
,,..-tak nekecej."
,,...- za dvě minuty ti začíná první hodina." Mou odpovědí je jen tiché zamručení, které nakonec spolkne pohovka.
,,Se Zemanem," dodá pochvíli hlasem plným zvědavostí.
,,Brácha!" zakňourám otáčeje se čelem k opěradlu pohovky. Nato se Honza začne smát. Moc. Nahlas.
,,Ztiš to!" křiknu na něj, než zmizí v kuchyni.
                              * * *
,,Vždyť na těch patnáct minut to nemá cenu," rozhodím rukama otáčeje hlavu na tu ohavnou budovu.
,,A zbytek vyučování?" Kruci. Teď na to kápnul.
,,Noták, bráško, jednou by to snad-"
,,Jenomže ono by to nebylo jen jednou, Adame!" křikne přes celé auto. Jiný vzduch. Celý vnitřek auta se ponořil do duchu, kdy je vyřčeno vše. Ale přitom nebylo nic řečeno.
,,Věděl jsi, že děti nejsou jednoduchá záležitost. Měl sis to už na začátku rozmyslet," s těmito slovy opustím auto. Pro důraz svých slov za sebou ještě prásknu dveřmi.
Nemělo cenu se přezouvat. Stejně tady nezůstanu až do konce. Ať si Honza říká co chce.
Chytnu popruh batohu. Tichou chodbou se ozve rána, když se batoh setká se zemí.
Vztek. Obrovský vztek.
,,Je mi to u prdele!" zakřičím na vchodové dveře. Pro dosažení alespoň nějaké úlevy kopnu do batohu. Nedalo mi to to, co jsem potřeboval.
Po vzteku nastoupila jen únava. Možná to byl smutek. Netušil jsem.
Nakonec to byla lavička, na které jsem se snažil uspokojit své rozbouřené nitro. Klasická mantra. Kolena k hrudi. Paže kolem kolen. Hlavu svěsit, popřípadě čelo opřít o kolena. A hlavně zhluboka dýchat. Vše bude dobrý.

Z obyčejné chodby se stává přenádherná louka. Tak nádherná. Prudce se otočím za smíchem, který vychází zpoza smrku. Mami.
Rozběhnu se k obrovskému stromu. Smích napadá mou tvář. Je tady. Vrátila se. Běda. Zrada. Za smrkem se nacházel bílý sterilní pokoj. A ten příšerný zvuk. Když z člověka vyprchává život.

,,Adame?" Ten sametový hlas. Znám jej, ale od-
,,Adame?" Tentokrát mi i s oslovením na rameni přistane cizí ruka. Tak kruci studená. Tělo reagovalo rychleji než hlava. Oproti mně stála drobná holčina.
,,Eh, Eliško, nemůžeš mě takhle děsit," položím si ruku na hruď snažeje se srdce udržet v hrudi.
,,Promiň. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli jsi v pohodě."
,,Jo, jasně že jsem v ... pohodě." Nikdy jsem tomuto slovu nevěřil. Snaží se jen navodit pocit, že svět je plný duhy, jednorožců a karamelek. Jak směšné.,,A jak jsi na tom ty?" zdvořile - snad - opětuji otázku.
,,Ale tak jde to," lehce se pousmála.,,Jen by tu mohli o trošku víc topit," řekne tiše pochvilce. Nedivím se, že jí zima vtáhla do své náruče, když na sobě má jen lehké tričko s dlouhým rukávem.
,,Většina už je zde na to zvyklá, víš," žertovně povytáhnu obočí. Než stačila říci něco dalšího, zvedl jsem ukazováček.,,Ale je tu možnost, že bych byl dnes výjimečně hodný a půjčil ti svoji mikinu. A než budeš mít přednášku o tom, že bude zima mně. Nenabízel bych ti tu mikinu, kdyby mi byla zima," s posledním slovem přidám jako bonus i mrknutí.,,Čas běží," připomenu se pochvíli, kdy pořád nemám odpověď.
,,Nelžeš mi?"
S úsměvem zákoutím hlavou, protože vím, že teď už se plně rozhodla. A rozhodně to bude kladná odpověď. Přetáhl jsem si mikinu přes hlavu, poté jsem ji podal Elišce.
,,Neboj, je nově vzitá ze skříně." Koukala na to, jakoby jí to každou chvíli v těch rukou mělo vybouchnout. Když už byla mikina v jejich rukou, vydal jsem se pro svůj batoh.
,,Počkej! Kdy ti ji mám vrátit?"
,,Počkám tě u skříněk," křiknu nazpět aniž bych se otáčel. Prostory se ozve všemi milován a zároveň nenávidět školní zvonek. Kruci, zase promeškám začátek hodiny. Co se dá dělat.
                             * * *
Konečně nastal ten okamžik, kdy se zvonek rozdrnčel naposled a my se mohli rozutéct domů. Ještě jsem se zdržel s Dominikem, tudíž mě nepřekvapilo, když Eliška už čekala u skříněk.
,,Omlouvám se za zdržení," nasadím jeden ze svých úsměvů.
,,Nic se neděje. Děkuji za půjčení," natáhne ke mně ruku, ve které třímá moji mikinu.
,,Víš," okamžitě se chytím první myšlenky, která mi proběhne hlavou. ,,Venku se přes den změnilo počasí. A teď je tam větší zima," zarazím ji, když se chystá něco namítat. ,,Tudíž navrhuji, aby sis tu mikinu půjčila i na cestu domů. A já tě rovnou doprovodím, takže mě potom nemusíš nikde nahánět, abys mi ji vrátila."
Po chvilce váhání nakonec odloží batoh oblékajíc si moji mikinu. Svaly na tváři mi zformují úsměv vítězství.
,,Tak jdeme?" optá se, když si nasadí batoh zpátky.
,,Jistě. Ale ještě momentík," rozejdu se ke své skříňce, ze které vylovím oranžovou mikinu s obrovskou klokaní kapsou.
,,Ty tu máš celou tu dobu ještě druhou mikinu?" nevěřícně se Eliška zatváří na předmět v mých rukou.
,,Musím být pojištěnej, ne?" myknu rameny. ,,Už můžeme jít," povím, když svůj trup uschovám pod mikinu. A společně se vydáme na cestu.

-----------------------------------------------------------