Zamiloval jsem se ? [POZASTAVENO]

27. kapitola

Sobota
-----------------------------------------------------------

A je to tady, další přesouvání z místa na místo. Sám si nejsem jist, kolikrát se ještě budu přesouvat. Mužů tu být šťastný, ale pár lidí mi tu chybí. Ale když zůstanu tam, budu muset čelit Zemanovi, ale také tam jsou lidi, na kterých mi mnoho záleží. Ale na Petrovi a Janě mi také hodně záleží, jsou jako moji rodiče.
Tak už zazvoň ty troubo. Zaznělo mi v hlavě. Natáhl jsem ruku a zmáčkl zvonek, načež se ozvalo psí štěkání. Jo, to je můj kluk. Za chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál Petr.
„A hele kdopak se nám vrátil" usmál se Petr ve dveřích.
„Ahoj, kde je Jana?" raději jsem odvedl  téma od mého návratu.
„Jana šla za dětmi, příjde až odpoledne" řekl a ze dveří vyběhl Bublík, který na mě okamžitě skočil.
„Ahoj ty moje velké mimino" začal jsem jej drbat za ušima.
„Pojďte oba dva dovnitř" vyrušil nás Petr.
„Jasně. Honem pojď Bublíku, potom se půjdeme projít" přestal jsem ho drbat a vydal se za Petrem do bytu.

„Už ses rozhodl, kde budeš bydlet?" zeptal se mě u šálku kávy.
„Asi jo, ale není to úplně stoprocentní. Není to tak, že bych to hned měl se Zemanem vyřešené. Nevím jestli to bude o něco lepší, ale chci tam zůstat" odpověděl jsem a usrkl si.
„Tak mu dej to, co celou dobu chce" trhl rameny.
„Nechci mu to dávat. Nezaslouží si to a navíc si pak bude myslet, že jsem mu všechno odpustil s vše je v pořádku" zakroutil jsem hlavou.
„Tak se ho prozatím nezbavíš. A mimochodem, hledala tě Sára" podíval se na mě zvláštním pohledem.
„Jo, řeknu jí to, ale až později. Teď půjdu s Bublíkem za Janou" vstal jsem ze židle. Nechci se teď o tom bavit. Hlavně ne s Petrem. Je fajn, ale nechápal by to. Ani já to pořádně nechápu.
„Běž" přitakal. Ještě jsem si rychle zaběhl do pokoje pro telefon a klíče, abych pak nemusel Petra rušit.
„Bublí, pojď kámo" poplácal jsem se po stehnách a poté ho připnul za obojek k vodítku.

Došel jsem k velikému žlutému domu, ve kterém jsem pár let vyrůstal. Víc jsem si přitáhl vodítko a vešel brankou. Před domem byli dva malý kluci, kteří si kopali s míčem.
„Ahoj chlapci. Nevíte, kde je Jana?" zeptal jsem se jich.
„Přímo za tebou" odpověděl hlas, který je mi moc dobře známí. Pomalu jsem se otočil. Stála tam Jana, měla ruce překřížené na hrudi a byla opřená o futra.
„Ahoj Janičko" řekl jsem docela rozpačitě.
„Ahoj Adámku, kdepak ses nám zatoulal?" pořád nezměnila pózu, což mě trošku děsilo.
„Musel jsem si jet něco zařídit" trhl jsem rameny.
„Takže, kdy odjíždíš?" zeptala se a pomalým krokem se rozešla ke mě.
„V sobotu. Tady je to fajn, ale tam už jsem si zvykl. Tady respektive nemám skoro nikoho" odpoutal jsem Bublíka, aby si mohl jít hrát s těmi chlapci.
„Máš pravdu. Budeš mi strašně moc chybět" zašeptala a sevřela mě v pevném objetí.
„Přijedu na Vánoce" zašeptal jsem nazpět.
„Adame!" ozval se ode dveří dětský hlásek.
„Čau Ondro" vypískl jsem a poodešel od Jany. Ondra se rozběhl a skočil mi do náruče.
„Kde jsi byl?" zeptal se mě okamžitě.
„Tebe to nemusí zajímat. Měl bys pak akorát těžší hlavu" zachechtal jsem se a pustil jej zpět na zem.
„Dáš si něco?" obrátila se na mě Jana.
„Ne, já už půjdu. Musím si ještě něco zařídit" odpověděl jsem.
„Dobře, uvidíme se pak doma?" zeptala se. Přikývl jsem a zavolal k sobě Bublíka. Znovu jsem ho připnul a vydal se na sídliště.

„Čau" pozdravil jsem kluky a přisedl si k nim na lavičku.
„A hele, Katí je zpátky" uchechtl se Jonáš a popotáhl si z cigarety.
„Hej kámo, tomu neuvěříš, ale Iggy ti dělá do Sáry" zachechtal se Tomáš a nabídl mi cigaretu, kterou jsem slušně přijal.
„Mě to nevadí. Aspoň mi to všechno ulehčí" zapálil jsem si cigaretu.
„Co tím chceš říct?" zeptal se Jonáš.
„Vracím se. Tady mě nic nedrží" popotáhl jsem si z cigarety.
„Takže zase slavná dvojka Katí a Dolfi, jen oni dva?" zeptal se.
„Už mu takhle nikdo neříká. A ano, zase jen mi dva" sklopil jsem pohled.
„Však se neboj. Někdy se domluvíme a přijedeme. Budeme zase šťastná pětka. I s Iggym, když ti nevadí, že ti dělá do Sáry" poplácal mě Tom po rameni.
„Kurva, už jsem ti říkal, že mi je Sára u prdele. Bylo to jen pár nocí. Jasný?" zvýšil jsem hlas, aby to pochopil. Většinou se musí utknout. Jinak začne rýpat, dokud mu někdo nerozbije hubu.
„Jo, klídek nerozčiluj se. Není to zdravé. Mimochodem, víš, že zmizel ten čůrák?" uchechtl se.
„Ano, vím to, protože ten čůrák zmizel k nám" popotáhl jsem si z cigarety.
„Tak to Matějovi musíme znova rozbít hubu" uchechtl se Jonáš. Také jsem se uchechtl a popotáhl si znovu z cigarety. 
„Hele, kdopak se nám to vyspinkal" ukázal Tom směrem, kde šel Iggy a s ním i Sára. Jakmile si mě všimli, oba dva ztuhli. ,,Bojí se tě" zašeptal Tom.
„Ahoj Katí" pozdravil mě nejistě.
„Ahoj Iggy, koukám, že jsi si konečně našel holku. Gratuluji" stoupl jsem si a natáhl k němu ruku. Nejistě se na mě podíval, ale pak mě chytl za ruku, s kterou jsem lehce potřásl. „D-Děkuji"   vykoktal. Sára se jen nemě koukala do země.
„Zajdeme na pivko?" zeptal se dychtivě Jonáš. Všichni přitakali, jen já se ještě rozmýšlel. Všechny oči se upřely na mě.
„Já nejdu, slíbil jsem Janě, že jí pomůžu s dětma" vymluvil jsem se. Nechce se mi nikam a navíc mám sebou Bublíka.
„Opravdu Katí? Raději budeš s děckama, než s námi?" podíval se na mě Tom štěněčím pohledem.
„Jo, zajdeme na pivko někdy jindy. Za ten týden toho ještě stihneme" trhl jsem rameny a zaho
„Cože? Ty nám dáváš jen týden?" vyjekl Jonáš
„Klídek kluci, budeme se vídat slibuji" řekl jsem a zatahal za vodítko, aby se Bublík zvedl a my mohli jít domů.
„To Dolfi říkal taky!" zahulákal ještě za námi Jonáš. Pousmál jsem se a vydal se na cestu domů. No spíše, týdenního domova.

-----------------------------------------------------------

A je tu další kapitolka <3 Doufám, že se aspoň trošku líbí <3